All I ask for is a little bit of pain

4

Ať už Andy dosáhl svého jakýmkoli způsobem, vždycky to končilo stejně. Šeptal mi divná slova do uší, pevně mě objímal a líbal každou část mého těla, na kterou zrovna dosáhl. Občas to zabralo a trochu mě to uklidnilo, někdy jsem měl naopak pocit, že ho za to nakopu do koulí. Jenže tentokrát to nebylo ani jedno. Prostě mému zadku jen věnoval pár ran dlaní a zvedl se, aniž by na mě promluvil.

Byl pryč z pokoje dřív, než jsem za ním stihl otočit hlavu.

Zmátl mě. A vyděsil. Tolik moc. Cítil jsem kolem sebe všude tu proklatou vůni vanilky. Hloupé svíčky! Vrtěl jsem se a snažil se vymanit z provazů. Nechápal jsem, co ho to popadlo. Panicky jsem přemýšlel nad tím, co by se mnou bylo, kdyby prostě některá z těch svíček spadla a zapálila peřiny. Udělal to schválně. Nechal mě v pokoji plném vanilky. Možná mě chtěl účelně utrápit, aby si mohl pořídit přítele, s kterým by mohl mít normální sex. Zakňoural jsem a zařval z plných plic jeho jméno. Měl jsem pocit, že jestli mě takhle nechá ještě pár vteřin, tak definitivně zešílím. Naštěstí jsem zněl nejspíš dost hystericky na to, aby se opravdu vrátil.

„Co tě to sakra napadlo?!" vyjel jsem po něm, když se objevil ve dveřích. Nejspíš ho zabiju hned, co osvobodí má zápěstí.

Jenže vzhledem k těm dvěma předmětům, které svíral v rukou, to pravděpodobně neměl v plánu.

Jezdecký bičík a žlutý, kuličkový roubík. Neměl jsem nejmenší ponětí, jak se mu něco takového podařilo sehnat. Popravdě mě to ani nezajímalo. Neměl jsem náladu. Zničil to. Celé.

„Tiše, Connie," pokroutil nespokojeně hlavou a klekl si vedle mě.  Chvíli si mě jen prohlížel a pak mi přejel prsty podél páteře. Tak nechutně jemně.

„Pusť mě," zavrtěl jsem se protestně a snažil se utéct od jeho doteků. Byl jsem znechucený, jako snad nikdy před tím. Byl to až moc špatný den. Nemohl už to zachránit. Ani kdyby se obarvil na žluto. Ničím. Tentokrát toho vážně bylo moc.

„Nešašil jsem celé dopoledne proto, abych tě teď pouštěl, zlato," zamručel a přiložil mi tu malou kuličku k ústům. Zakroutil jsem protestně hlavou a vydal nespokojený zvuk. Nenáviděl jsem, když mi tak říkal a on to tak proklatě dobře věděl. „Ty snad chceš, abych tě k tomu musel donutit, Connie? Až tak moc masochistická čubka jsi, hm?" udeřil mě bičíkem silně přes záda a využil toho malého momentu, kdy jsem spolu s výkřikem otevřel pusu na to, aby do ní vsunul malou kuličku. Hlasitě jsem přes ni zamručel a zmítal se, zatímco on zapínal úzký řemínek za mou hlavu. Byl jsem hloupý, že jsem nepoužil stopku, dokud jsem ještě mohl mluvit. Vlastně ani nevím, proč jsem tolik váhal. Už od jeho příchodu jsem nechtěl, aby se mě vůbec dotýkal.

„Neboj, Connie. Brzo se ti to začne líbit, slibuju," políbil mě krátce na do vlasů a zvedl se na nohy. Měl jsem pocit, že mě ta celá situace zabije. Byl jsem z něj až nepřirozeně vystrašený. Jako by se veškerá důvěra k němu vytratila. Měl jsem chuť brečet, ale nejspíš mi zůstala alespoň nějaká hrdost. Nebo jsem si to alespoň myslel. Ani se neobtěžoval zdržovat sfoukáváním svíček nebo vyndávaním knotů. Prostě jen pomalu, ale proklatě důkladně políval má záda, zadek a nohy, dokud jsem nepropukl v hysterický, dusivý pláč. Nerozuměl jsem mu. Vůbec. Musel vědět, že se snažím přes roubík mumlat to jedno tolik důležité slovíčko. To, které ho mělo vždycky, za každých okolností zastavit.

Zoufale jsem se svíjel a snažil se od něj aspoň trochu uniknout. Možná byl jen tím vším znuděný a potřeboval mi dokázat, že jsem vlastně jen slaboch, co nic nezvládne. Ani nevím, jestli jsem víc brečel kvůli tomu, co mi dělal nebo proto, jak moc zklamaný jsem byl. Miloval jsem ho. Tak moc. Slyšel jsem, jak se směje. Tak spokojeně. A pak jeho smích utnulo hlasité pískání v uších.

-

Probrala mě ošklivá zima a pevné sevření kolem mého těla. Zmateně jsem zamrkal a přál si, aby to celé byl jen hodně ošklivý sen. Byl bych radši, kdyby byla zase středa ráno. Kdyby se to nestalo. Jenže Andy mě svíral tak pevně. Muselo se to stát. Navíc bolest, která proudila celým mým tělem, to až moc dobře dosvědčovala.

„Jsi vzhůru," broukl tiše a odhrnul mi vlasy z čela, aby mě na něj mohl následně políbit.

„Nešahej na mě," zavrčel jsem a pokusil se od něj odtáhnout. „Prosím," zakňoural jsem vyčerpaně. A to jsem se teď probudil.

Proboha.

Vážně se to stalo.

„Connie," zamračil se a pevněji mě objal, „to nic, jsi v pořádku," prohodil lehce.

„Ne," pokroutil jsem hlavou, „šel jsi přes stopku, Andy. Nejsem zatraceně v pořádku!" zakřičel jsem na něj plačtivě a nějakým zázrakem se vymanil z jeho pevného sevření.

„Oh, lásko. No tak. Užil sis to. Nadělal si zase takový svinčík. Nemusíš na mě hrát, že se ti to nelíbilo," pousmál se a visel na mě pohledem. Zaskučel jsem a odešel do koupelny, kde jsem za sebou rychle zamknul dveře. Potřeboval jsem chvilku pro sebe. Přebrat si to v hlavě. Nemohl jsem se přece při tomhle udělat. Nebo vážně bylo moje tělo až tolik zvrhlé? Ne. Byl to nesmysl. Nemohl jsem. Ne takhle. Nebylo na tom nic příjemného. Ani v rámci bolesti ne.

Vlezl jsem si do vany a pustil na sebe studenou vodu. Doufal jsem, že to mé tělo zase nahodí zpátky. Potřeboval jsem fungovat. Racionálně přemýšlet. Jenže teď byla naopak všechna ta bolest až moc přesná. Celá má stehna byla obsypaná rudými šrámy. Ani jsem si nepamatoval, že by mě bil přes nohy. Vážně jsem byl nejspíš až moc mimo.

Frustrovaně jsem zamručel a zatahal se za vlasy. Potřeboval jsem pryč. Alespoň na noc. Z jeho blízkosti. Věděl jsem, že si mě zase udobří. Uměl to až moc dobře. Jenže tentokrát vážně přestřelil. Vylezl jsem z vany, zabalil se do obrovské osušky a zamířil zpět do ložnice. Pořád se válel nahý v posteli, takže jsem měl alespoň maličký náskok.

„Budu přes noc pryč," oznámil jsem mu neústupně a začal se oblékat. Ani jsem nad tím nepřemýšlel. Prostě jsem na sebe hodil první oblečení, které mi přišlo pod ruku.

„S Tylerem, hm?" prohodil naštvaně a natáhl se na noční stolek pro krabičku cigaret. Fuj. Nenáviděl jsem, když kouřil. Udělal to na protest. Chtěl mě ještě víc vytočit.

„No a?" pokrčil jsem rameny a oblékl se do černé mikiny s kapucí. Tak nějak jsem počítal s tím, že to ze mě blonďáček vytáhne a já se mu sesypu. Nemusel mi u toho vidět do tváře.

„Jestli tě zase dotáhne k Harrymu, tak bych ti jen chtěl říct, že si pamatuju každičkou modřinu, kterou máš ode mě, Connie. Přijď domů s nějakou od něj a můžeš si zabalit kufry," zafuněl a škrtl zapalovačem. Žárlivý pitomec. Tohle by mě vůbec nenapadlo. Nebyl jsem na tom místě od té doby, co jsem se dal s Andym dohromady. Neměl jsem potřebu. Harry měl kousek od centra malinký klub pro lidi s láskou k BDSM. Tyler mi to místo ukázal jen chvilku po Troyeově nástupu. Bez něj bych na tenhle životní styl pravděpodobně nikdy nenarazil.

„Jsi sladce naivní, jestli si myslíš, že se mě po tomhle ještě někdy dotkneš, zlato," mrkl jsem na něj, rychle se natáhl pro telefon a peněženku a zmizel ve dveřích.

-

Whé. Čtvrtá kapitola a já si pořád nejsem jistá názvem, coverem(uhh, udělejte mi někdo nějaký, koukám jako fakt moc moc smutný štěně) ani vůbec nápadem na tuhle povídku. Zastřelte mě někdo, prosím... =D