All I ask for is a little bit of pain

56

S tichým mručením jsem chroupal pizzu a sledoval Mártýho, jak si staví svoje boží útočiště na pláži. Zvládnul jsem celý jeden díl toho seriálu a musel jsem uznat, že byl vážně dobrý. Ani tak jsem si ale netroufnul koukat na další. Ne v tu chvíli. Potřeboval jsem zase něco hezkýho, co mi pomůže zapomenout na bubáky. Troye se s Madagaskarem trefil, byla to poměrně hezká nostalgie. A ještě hezčí bylo, že to opravdu nepůsobilo nijak divně. Prostě jsem se svým šéfem čuměl na čtyři ztracený africký zvířata a cpal se u toho pizzou. Cítil jsem se pěkně. Možná až moc. Celá ta situace působila, jako bychom spolu už byli kdoví jak dlouho. Svým způsobem mě to dost děsilo, jelikož mě to přímo navádělo k tomu, abych udělal nějakou pitomost. Třeba nacpat do sebe další kousek pizzy a pak si položil hlavu na Troyeovo rameno.

Neprotestoval, takže jsem ji tak nechal.

-

Probudil jsem se hodně brzo ráno a jen tiše zakňoural. Jestli jsem něco opravdu nenáviděl, tak to bylo přesně tohle. Být kluk bylo nechutný prokletí a já si nadával, že jsem neodešel spát do druhého pokoje. Bylo by to o dost míň trapný. Pomalu jsem se nadechl nosem a ještě chvíli počkal, než jsem otevřel oči. Stejně jsem nic neviděl, jelikož moje hlava byla opřená o Pánův hrudník, zatímco on mě pevně objímal. Za jiné situace bych za to byl i možná rád, protože vlastně vůbec nebylo špatný vzbudit se a být objímaný, ale teď to celou tu situaci jen zhoršovalo. Propadnul bych se studem, kdyby mě Pán takhle viděl. Bylo to o dost jiný, než při hrách, které byly vzrušující. Tohle přišlo samo a o to víc otravné to bylo. Otřel jsem se slabě nosem o Pánovo žebro a prudce se nadechl. Věděl jsem, že se zblázním sám ze sebe, pokud hned nepřestanu, ale v ten moment jsem sám nad sebou neměl nejmenší kontrolu. Pohlcovala mě touha po tom všem, co jsem zarytě nenáviděl a byl jsem si moc jistý, že až se proberu, tak z toho budu stejně zničený, jako vždycky předtím. Zavrtěl jsem se mu v náruči a prsty zvědavě zkoumal jeho kůži. Nenáviděl jsem ho teď za to, že si klidně chodil spát bez trika a stejně tak jsem ho nenáviděl za volbu parfému, který z něj byl ještě pořád cítit.

Když jsem se nad tím zpětně zamyslel, tak měl možný Andy pravdu. V tu chvíli, kdy jsem ležel bolestivě tvrdý vedle svého šéfa, jsem si opravdu nepřipouštěl, že bych sex nechtěl. Ne v ten idiotský moment. Možná jsem nebyl asexuál, jen jsem měl zkrátka na něco takového chuť jen hodně málo.

Nesmysl.

Totální hovadina. Věděl jsem moc dobře, jak špatně se budu zase cítit, pokud Troye probudím a on mi od mého problému pomůže.

A já tolik chtěl, aby se vzbudil.

Přemýšlel jsem nad tím, jestli mi nemohl jednoduše něco přilít do pití, protože tolik zoufalý jsem si nikdy předtím nepřipadal. Kdyby něco takového ale udělal, tak by to přeci nehodlal prospat. A nebo ano a chtěl mě jen potrápit. Tiše jsem se zasmál a zoufale zakňoural. Tohle by vlastně sedělo. Troye vždycky našel způsob, jak mě překvapit. Jenže tohle by byla velká podpásovka i na Andyho, natož na Pána, který byl zatím ve všem fér.

Nebo možná nebyl.

Vzpomněl jsem si na tu chvíli v Harryho podniku a na to, jakým způsobem mě Troye k tomuhle přinutil. Nemohl jsem tu vzpomínku vyhnat z hlavy. Opravdu by mě vyhodil? Nechápal jsem sám sebe. Když jsem byl ještě s Andym, tak jsem v kanclu zůstával jen proto, abych si vydělal dost peněz na bydlení někde v domku. Jenže jakmile mě opustit a mě zůstal jen Harryho klub, tak všechno působilo tolik jinak. Možná jsem měl nějakým zvráceným způsobem rád ten způsob, jakým se mnou Troye zacházel, i když mi kvůli tomu několikrát otočil žaludek vzhůru nohama.