All I ask for is a little bit of pain

60

Odložil jsem mobil na noční stolek a schoval se celý pod deku. Nechápal jsem to. Vážně jsem se snažil přemýšlet, kdo by měl něco takového vůbec potřebu dělat, ale pořád mi v hlavě blikalo jen jediné jméno. Podělanej Krasoň. Možná to bylo kvůli té dnešní hádce s mým Pánem.

Idiot.

Nechtěl jsem se nechat. Jenže co jsem měl dělat? Pánova otce jsem neznal a Troye o něm sám od sebe nikdy nemluvil. Bylo hloupé se jednoduše zeptat. Třeba tu i byla šance, že nebyl homofobní. Možná to o Pánovi věděl. A ať už měl Aaron jakékoliv fotky, tak do herny by se nedostal. Nebyla tam žádná okna. To jediné mě v tu chvíli opravdu uklidňovalo. Jenže taky to mohlo být přesně naopak. Král idiotů mohl být o krok napřed. Mohl znát Pánova otce a mohl vědět, že tohle by pro nás oba byla konečná. Byl jsem z toho nešťastnej. Tohle jsem si nezasloužil a Pán už vůbec ne. Neudělali jsme nic špatného. Aaron si to podělal sám. Měl jednoduše přijít včas. Nebo se nehádat. Troye byl vždycky mírnější, pokud se člověk omluvil a přiznal svou chybu.

Úzkostně jsem zakňoural, když se znovu ozval můj mobil. Nechtěl jsem to číst. Přál jsem si, aby se tohle nedělo nebo abych alespoň nebyl takový srab. Možná jsem to měl Pánovi říct. Mohli jsme to vyřešit společně. Jenže - co když se to Aaron dozví a opravdu nám udělá ze života peklo? Vlastně jsem se ani nebál o sebe. Rodiče o mě nestáli, a kdyby mě Troye musel vyhodit z práce, tak bych pořád mohl k Harrymu. Bylo svým způsobem hezký vědět, že mám za každý situace kam jít. Harry byl zatraceně dobrej kámoš. Což mi připomínalo, že bych se za ním měl zastavit.

Natáhl jsem se odhodlaně pro mobil a otevřel novou zprávu. Bylo mi z toho fyzicky špatně. Vždycky jsem si myslel, že se tohle děje jen ostatním. Nikdy jsem ani nepomyslel na to, že by někdo mohl vydírat přímo mě. Nebyl jsem přeci ničím zajímavý.

První úkol bude jednoduchý. Podívejte se na Gerard's game. Filmový večer vás jistě nezabije.

Zmateně jsem se zamračil a lehce zavrtěl hlavou. Chtěl, abychom se dívali na film? Ale proč? Nedávalo to nejmenší smysl. Jen pár vteřin na to mi do zprávy přišel odkaz a přihlašovací údaje ke stránkám, odkud se ten film dal stáhnout. Bylo to stupidní. Copak si myslel, že si ani neumím sehnat film? A vůbec – nehodlal jsem se na to dívat.

Rozmyslel jsem si to hned, co přišla další fotka.

Moje maličkost u stromu před Pánovým domem. Bylo to jen několik hodin zpátky. Vážně jsem měl pocit, že budu zvracet. Jak mohl kurva Aaron vědět, kde Troye bydlí? A jak se mu sakra povedlo tohle zachytit? To čekal celý den před domem a doufal, že dostanu panický záchvat a uteču ven? Nedávalo to nejmenší smysl.

Protřel jsem si oči a zvedl se z postele. Troye bude jistě rád, že něco navrhnu já. Nebude mě z ničeho podezírat. Vzal jsem si jeho notebook a napsal do vyhledávače tu adresu ze zprávy. Nejdříve jsem na ni ani nechtěl odpovídat, ale po té druhé fotce mi došlo, že bych nejspíš měl, pokud se ty fotky neměli dostat dál, jak ke mně.

Napsal jsem srabácký „Ok". Nehodlal jsem se s ním bavit. Už jen proto, aby neviděl, jak moc mě tohle ničilo. Nechal jsem stahovat film, vypnul mobil a jen čekal, až Troye vyleze z koupelny. Musel jsem vymyslet, jak tohle zastavit dříve, než to bude celé špatně. A taky jsem se musel nějak nenápadně zeptat na Pánova otce. Potřeboval jsem vědět, jak zlé by to bylo.

„Jsi vzhůru," poznamenal nadšeně a zavřel za sebou dveře do koupelny. Zvedl jsem k němu hlavu a pousmál se. Byl jen ve spodním prádle. Na tenhle pohled jsem si zvykl rychle a rozhodně jsem se ho nehodlal vzdát. Ne kvůli nějakému blbečkovi.

„Už pár minut," pokýval jsem hlavou a líně se posadil. „Podíváme se na film? Za chvilku bude stažený," pousmál jsem se a prohlížel si jeho tělo. Potřeboval jsem se rozptýlit. Alespoň maličko.

„Můžeme, až udělám večeři," přikývl a začal se oblékat. Nechtěl jsem, aby teď vařil. Chtěl jsem, aby mě pomazlil. A taky abych už měl ten film za sebou. Stejně to byl moc divný požadavek. Co z toho ten pitomec vůbec měl?

„Pojďme si něco objednat, prosím. Chci tě u sebe," šeptl jsem se a lehce naklonil hlavu.

„Sakra, musel jsem tě rozbít opravdu hodně," zasmál se a došel k posteli, aby mě mohl letmo políbit do vlasů. „Pojď se mnou dolů. Nemůžeme pořád jíst objednané jídlo, kdo ví, co do toho dávají. Udělám nám nějakou zdravou večeři a pak se podíváme na film, dobře? A taky by ses měl jít vysprchovat."

„Smrdím ti?" zamračil jsem se ublíženě.

„Ne," zasmál se a stáhnul ze mě peřinu, „ale je večer a měl by ses umýt. Mazej," pobídl mě a zmizel z ložnice. Odpustil by mi to, kdybych se rozplakal a zůstal ležet v posteli? Byl jsem z toho zoufalý a ne zrovna málo. Ještě chvíli jsem ležel a pak se dobelhal do koupelny. Sprchoval jsem se přeci ráno! Nespravedlivý. Rychle jsem se umyl a došel za Pánem do kuchyně. Nechtěl jsem teď být sám. Zbláznil bych se ze svých vlastních myšlenek. Stále jsem nechápal ten film ani to, jak by vlastně zjistil, pokud bychom se na to vykašlali. Zvedl jsem pohled ke stropu a zkoumal každičký roh. Měl tu kamery? Nebo štěnice?! Začínal jsem být paranoidní, bože.

„Co budeme mít k jídlu?" zamručel jsem tiše a zastavil se kousek od Troye. Neměl jsem moc chuť k jídlu, ale bylo mi jasné, že odmlouvat by teď bylo zbytečné.

„Našel jsem ještě nějaké kuřecí, tak si ho dáme se zeleninovým salátem. Můžeme se najíst v posteli, jestli chceš. Jen vezmi dvě skleničky s vodou a odnes je nahoru," zamručel tiše a krátce se po mně otočil.

„Tak jo. Počkám v pelechu," pousmál jsem se a natáhl se pro skleničky. Jíst v posteli bylo prima a popravdě mě hodně překvapovalo, že tohle Troye vůbec praktikoval. Čekal bych, že mi nařeže jen kdybych to někdy opatrně zmínil. Vážně jsem ho ani trochu neznal.

Položil jsem obě skleničky na noční stolek, propojit notebook s televizí a až pak si zalezl zpátky do postele. Pokud to bude blbost, tak prostě budu zkoumat Pánovo tělo. To se nikdy neomrzelo. Bylo šílený, jak moc jsem začínal být v jeho přítomnosti uvolněný. Divil jsem se, že mi kolikrát toleroval moje drzé chování. Možná jen spoléhal na to, že v herně budu ukázkový, o což jsem se vlastně vždycky snažil.

„Mezerník, mezerník, zmáčkni mezerník dříve, než si sedneš," zabroukal jsem nadšeně, když se Pán objevil i s talíři mezi dveřmi.

„Neboj," ujistil mě a zvedl nohu tak, aby za její pomoci pustil film. Nedokázal jsem se přestat smát. Skoro jsem i zapomněl na to, proč na ten film koukáme. Vzal jsem si od něj talíř s naservírovaným jídlem a počkal, než si Pán sedne vedle mě, abych mu popřál dobrou chuť.

Pomalu jsem žvýkal a držel pohled na obrazovce. Nebylo to zatím nijak špatné. Postarší pár si jel zachraňovat manželství do vily daleko od lidí. To místo bylo pěkný a já vážně nechápal, proč po mě tohle někdo chtěl. Možná byl Aaron jednoduše psychicky labilní. To by i vlastně odpovídalo.

Trochu jsem se zarazil, když chlápek jménem Gerard začal poutat svou ženu k posteli. Líbila se mu ta představa, že někoho znásilňuje. Možná nám jen Aaron chtěl zpříjemnit večer. Došlo mu, že funguju jako Troyeho sub a tímhle mi dával najevo, že už to chápe. Že už ví, že mi nikdo neubližuje.

A pak ten chlápek dostat infarkt.

Bylo mi jedno, že jsem vysypal jídlo do postele. Panikařil jsem spolu s Jessie, hlavní hrdinkou. Zůstala připoutaná k posteli v opuštěné vile, zatraceně daleko od jakékoliv pomoci. A v tu chvíli mi došlo, že toho Aaron musí vědět víc, než jsem vůbec tušil.

--

Chňu, chňu. Krásnou neděli všem!

A kdo ten film nezná a má rád horory, tak vzhůru do toho. Já ho viděla před pár dny a pořád nemůžu spát. Ale jinak je to parádní film, který má na konci super boží zvrat ^^

N.