All I ask for is a little bit of pain

67

Nechal jsem mobil ležet na gauči a rychle odpochodoval do kuchyně. Nepřemýšlel jsem pořádně nad tím, co dělám. Otevřel jsem v záchvatu vzteku ledničku, popadl první lahev alkoholu, kterou jsem našel a hltavě se napil. Nenáviděl jsem se za ten nápad už po pár vteřinách, ale stejně jsem nepřestával. Rychle jsem polykal a oči držel pevně zavřené. Rum nejspíš nikdy nebude něco, co bych pil s chutí. Prudce jsem vydechl, zašrouboval lahev a vrátil ji na původní místo. Troye by zešílel, kdyby mě takhle viděl. Určitě ano. Byl jsem rád za to, že se odebral do pracovny a já měl teď chvilku jen pro sebe. Zavřel jsem ledničku, hloupě udělal otočku kolem vlastní osy a vrátil se do obývacího pokoje. S tichým, broukáním a přiblblým úšklebkem jsem oddělal zadní kryt telefonu a nadšeně vyndal baterku a následně i sim kartu.

Sbohem, Andy.

Zahodil jsem tu maličkou věc někam za sebe a nadšeně se uculil. Vypadalo to všechno najednou tolik jednoduše. Nevěřil jsem tomu, že by Andy opravdu rozeslal moje fotky. Bylo by to něco, což už by možná mohla řešit policie. A i kdyby ne, tak jsem se tím alespoň uklidňoval a prozatím to docela fungovalo. Navíc tomu trochu pomáhal alkohol, který začal zahřívat moje tělo. Vsunul jsem do mobilu novou sim kartu, vrátil baterku a kryt a nechal ležet mobil na stolku. Jediný, kdo by mě teď mohl shánět, byl Pán a ten byl nahoře v pracovně. Dlouze jsem se protáhl a vyhrabal se na nohy. Možná bych mu mohl udělat společnost. Začínal jsem se těšit na večer u Harryho a měl jsem pocit, že čas vůbec neubíhá.

Bral jsem schody zbrkle po dvou a pro jistotu se držel u zábradlí. Rozbít si tlamu bylo to poslední, co jsem potřeboval. Pousmál jsem se, když jsem našel dveře do pracovny pootevřené a jen do nich trochu strčil. Pán si toho nevšimnul, takže jsem klidně mohl několik minut stát opřený o futra a užívat si ten pohled. Líbala se mi ta uvolněnost a pohoda. V práci takový nebýval. Jenže teď seděl na židli jen v teplákách a černém triku, navíc trochu shrbený. To by v kanceláři neudělal. Nikdy.

„V kolik pojedeme?" zamručel jsem se zájmem a zůstal bez hnutí mezi dveřmi. Možná jsem měl ještě nějakou dobu mlčet. Příště už za sebou jistě zavře. Pitomý.

„Máš už hlad?" prohodil tiše a krátce ke mně otočil hlavu. „Ještě jsem nestihl ani tu sprchu. Chtěl jsem si sem sednout jen na chvilku, ale mám pocit, že teď jsem k té židli přilepený," povzdechl si.

„Ne, to ne. Jen jsem nedočkavý," přiznal jsem tiše a pomalu za ním došel. „Mohl bych ti připravit vanu, kdybys chtěl. Udělat taky něco pro tebe," pousmál jsem se a vyskočil si opatrně na desku stolu.

„Těšíš se na Harryho, hm?"

„Snad bys nežárlil," protočil jsem oči a zadíval se na monitor. Černá díra. Jak zajímavé. „Aaronova práce?"

„Na Harryho žárlí všichni, tím si buď jistý," zasmál se uvolněně a lehce zavrtěl hlavou. „A Gus je ohledně psaní vážně dobrý, i když ho nemáš rád, tak tohle mu neodpářeme."

„Je mi ukradený, i když je otravný. Už vím, že to nebyl on," pokrčil jsem lehce rameny. „Co ta vana? Mám v kufru ještě nějakou koupelovou sůl. Žádná teda není černá, ale na příště nějakou seženu, slibuju."

„Jak najednou víš, že s tím ten kluk nemá nic společného?" zamrkal zvědavě, uložil poznámky v Aaronově článku a vypnul notebook.

„Ptal jsem se na tu vanu," zabroukal jsem trpělivě a seskočil ze stolu. „A odpovídej rychle, nebo ti zaberu koupelnu a pojedeš k Harrymu nevykoupaný," zavrněl jsem a radostně mu rozcuchal vlasy. Věděl jsem, že tohle by jeho ego nepřežilo. Koupal se každé ráno před prací a stejně tak večer před tím, než šel do postele. Byl jsem si jistý, že do klubu nikdy nepřišel, aniž by nebyl vykoupaný a dokonale oholený.