All I ask for is a little bit of pain

40

Troye mě poslal do herny hned, co jsme dojedli. Ani tentokrát ale nepůsobil nijak napruženě. Vlastně spíš naopak. Byl jsem rád, že to tak vzal. Nejdříve ten trapas s pomotanými dny, kvůli kterému musel vstávat otravně brzy a pak tady byl ten fakt, že jsem ho táhnul do postele. Nevyváděl. Neřekl k tomu vlastně vůbec nic. Jen pokroutil hlavou a pustil se do jídla. Popravdě se mi neskutečně ulevilo. Bál jsem se, že jsem to přepísknul. Nebylo to nic tolik zlého, ale pořád jsem moc nevěděl, co od něj čekat. Což bylo vzrušující. Svým způsobem.

Vysvlékl jsem se jen do spodního prádla a kleknul si doprostřed herny. Těšil jsem se. Opravdu ano. Byl jsem zvědavý, co se mnou provede. Ten nápad s magnetky byl pěkný. Nový. Doufal jsem, že měl takových nápadů v hlavě ještě hodně. Samozřejmě bych nepohrdl ani obyčejným výpraskem, to ani náhodou, mohl bych klidně fungovat jen díky nim, ale tahle změna byla hodně příjemná. Připadal jsem si pak míň nepoužitelný, i když jsem Pánův úkol nedokázal splnit. Možná příště. Ano. Jednou. Musím mu ukázat, že toho pro něj dokážu hodně.

„Asi ti k zádům přivážu nějakou laťku," ozvalo se najednou kousek za mnou. Zatraceně. Kdy přišel? Vůbec jsem ho neslyšel. Zavřel vůbec dveře? Chtěl jsem se otočit a zkontrolovat to, ale neměl jsem na to odvahu.

„Omlouvám se," vyhrkl jsem rychle a pořádně se narovnal. Musel jsem si tohle víc hlídat. Očividně to pro něj bylo hodně důležité.

„Lepší," zabroukal potěšeně a prošel kolem mě ke stěně s rákoskami. „Hned se na tebe kouká o moc líp."

„Děkuji, Pane," uculil jsem se potěšeně a se zájmem ho pozoroval. Tohle pravidlo se mi začínalo líbit. Dívat se na něj. Pozorovat, jak se hýbe. Tolik uklidňující. „Troye?"

„Jsi v herně, Connore," zavrčel ostře. „Ruce. Nastav je," prohodil rázně a vzal z držáčku úzkou rákosku. Neodporoval jsem. Věděl jsem, že to byla chyba. Měl jsem začít jinak. Natáhl jsem ruce před sebe a otevřel dlaně, do kterých mi téměř hned se zasvištěním dopadla rákoska.

„Omlouvám se, Pane," vydechl jsem rychle, když jsem si všimnul jeho pozvednutého obočí. Čekal na vysvětlení, nejspíš. „Potřebuju s tebou ještě něco probrat. Je to důležité. Asi. Určitě. Minimálně pro mě," zamrkal jsem a držel odevzdaně dlaně otevřené. Štípalo to. Tak pěkně. Nikdy předtím mě nikdo na to místo neudeřil. Bylo to zvláštní.

„Mluv," pobídl mě a položil mi rákosku do dlaní. „A tohle hlídej. Nespadne ti," upozornil mě a odešel znovu někam ke komodám. Pořád nebyl přímo naštvaný. Prima.

„Já jen. Totiž. Bože," zaskučel jsem a zavřel na chvíli oči.

„Mluv." Zasmál se a zavrtěl hlavou.

„Je to hloupý."

„Takže o tom nechceš mluvit? Zdržuješ snad schválně?"

„Ne, Pane," zaskučel jsem rozhozeně a rychle vyvážil rákosu položenou na mých dlaních. „Moje tělo je nechutný zrádce. A asi nějak chápu, že některé hry budou postavené tak, že u nich budu vzrušený." Polkl jsem těžce.

„Nemusí být, pokud nechceš. Vždycky se dá něco vymyslet," zavrtěl Pán odmítavě hlavou a vytáhl z komody béžový provaz. Bože. Ne, ne.  Žádný svazování.

„Chci," zamručel jsem tiše a znovu zavřel oči. „Jen nechci, abys tomu věnoval pozornost. Vím, že se budu cítit mizerně, když mě necháš se udělat. Všechno to pokazí," zaskučel jsem zoufale a snažil se nepropadat panice. Proč jsem o tom vůbec začínal mluvit.

„Zdá se mi to, nebo jsi mi právě dal souhlas k tomu, abych tě mučil nekonečným oddalováním orgasmu?" pousmál se a chytl pevně mou bradu mezi prsty. Ani jsem nepostřehl, že přešel až ke mně. Byl jsem z toho až moc v panice. Rozhozený. Neměl bych o tom mluvit.

„Pane," zachraptil jsem a nejistě otevřel oči. Něco na tom bylo. Na tom, jak to řekl.

„Neodpovíš mi?" uculil se provokativně a více stiskl mou bradu. Dnes nebyl tolik přísný. Možná měl jen přehnaně dobrou náladu.

„Možná malinko. Já nevím," zamrkal jsem a snažil se neuhýbat pohledem. Bylo mi trapně. Bál jsem se, že se to tím teď všechno pokazí.

„Vlastně mě taky napadlo něco, o čem bych si s tebou chtěl promluvit," zamručel a sedl si proti mně do tureckého sedu. „Jen jsem měl pocit, že je na to dost brzo."

„Mám se bát?" zasmál jsem se nervózně a úlevně vydechl, když sundal rákosku z mých dlaní a položil ji vedle mě. Nebyl jsem teď moc schopný se soustředit a dost mě překvapilo, že mě za to nepokáral.

„Ne, není čeho. Když se ti to nebude líbit, tak na to prostě zapomeneme," zavrtěl hlavou a úhledně smotával provaz. Vážně. Co měl sakra ten chlap za lubem? „Rád bych tě měl pod kontrolou. Úplně. Zatím se chováš vzorně, ale kdo mi zaručí, že si večer ve vaně nevyhoníš, hm?" pousmál se šibalsky a mírně naklonil hlavu.

„Právě jsem tě poprosil, abys mě nenechal se udělat, tak proč bych měl něco takového dělat?" zamrkal jsem zmateně a snažil se přemýšlet. Nechápal jsem, co chce dělat.

„Nojo, to tvrdíš ty," zasmál se lehce. „Nemyslím si, že bys někdy pocítil, co je to sexuální frustrace, ale jsem si velmi jistý, že už ten pocit velmi brzo poznáš. Nerad bych, abys zbytečně udělal nějakou hloupou chybu, takže mi pás cudnosti přijde jako docela pěkné řešení pro nás oba. Já budu vědět, že se nedotýkáš sám sebe, a kdyby to tě náhodou napadlo, tak tu možnost mít nebudeš. Navíc je to pěkné. Hodně by to prohloubilo náš vztah," pousmál se a se zájmem mě sledoval. Nevěděl jsem, co mu na to říct. Nelíbilo se mi to. Nechtěl jsem něco takového nosit. Nepůsobilo to pohodlně. Nevadilo by mi to tady v herně, ale byl jsem si jistý, že tak to rozhodně nemyslel. Tady mě měl přece pod kontrolou až moc dobře.

„Já nevím, Pane," přiznal jsem a prudce se nadechl.

„V pořádku," zamručel a zavrtěl hlavou. „Možná je opravdu ještě moc brzo. Ale zkus o tom přemýšlet, dobře?"

„Dobře," přikývl jsem rychle a znovu se narovnal. Bylo by to trapné. Děsila mě ta představa, že bych se ho pak musel dovolat, abych si tu věc vůbec mohl na chvíli sundat. „Zatím to ale opravdu není nutné. Mám to pod kontrolou. Slibuju, že za tebou přijdu, až se nebudu umět ovládat," zamrkal jsem s úsměvem.

„To zní vlastně jako velmi rozumná dohoda," zabroukal potěšeně a znovu vzal do ruky rákosku. Uculil jsem se a čekal, co udělá. Sledoval jsem každý jeho pohyb a snažil se odhadnout, jestli mě vůbec udeří, popřípadě kam. Byla opravdu hodně úzká, takže by to ani nemusela být tak silná rána, abych se cítil pěkně. Možná přes paže? Slabě jsem přivřel oči a spokojeně zamručel. Ano, tam by to šlo.

Jenže to, co můj Pán udělal, jsem nečekal ani náhodou. Nevěnoval mi už žádnou ránu. Jen natlačil konec rákosky proti mé pravé bradavce a spokojeně zamručel, když jsem vyjekl. Tohle bolelo. Vážně hodně. Nepočítal jsem s ním. A to místo teď bylo tolik citlivé.

„Jak se vlastně cítí tyhle dvě, hm?" zamručel s úsměvem a druhou stiskl mezi prsty.

„Pane!" zasípal jsem zoufale. Musel jsem se hodně přemlouvat, abych v klidu držel. „Citlivě! Hodně citlivě," zaskučel jsem a prudce vydechl nosem. Tahle bolest byla hodně intenzivní. Byly po té hře s magnetky hodně zmučené a teď stačilo vážně málo k tomu, abych šílel.

„Jsem si jistý, že mi dokážeš dát o moc lepší odpověď, Connore," zasmál se a zesílil stisk mezi prsty. Ucuknul jsem a úzkostně zakňučel. Vážně mě dokázal přivést do tak pěkného stavu tolik rychle. Nechápal jsem to.

„Jsou smutné, Pane," dostal jsem ze sebe, když zase trochu povolil. Rozproudil mi tím krev v těle. Možná jsem měl ten jeho návrh přijmout. Protože kdybych to udělal, nemohl by mi teď stát. Opravdu jsem byl vděčný, že mi Troye stále nechával spodní prádlo, i když tohle jistě nepřehlédl ani tak.

„Smutné, Connore?" zavrněl tiše. „Pročpak?"

„Protože," zalapal jsem po dechu, když prohodil prsty za rákosku. „Mají rády pozornost. Moc se jim líbí. Chtěly by pokračovat dál, ale už na to nemají sílu." Zamručel jsem a slabě se pousmál.

„Vidíš. O moc lepší," odtáhl se a zvedl mi znovu prsty bradu. „Ale zvyknou si, neboj. Ještě budou prosit o to, abych je zničil úplně."