All I ask for is a little bit of pain

58

„Kolik je?" zaskučel jsem unaveně, když se místností rozřinčel zvuk Pánova budíku. Nesnášel jsem ho. Tolik hlasitý. A hlavně opravdu bolel do uší.

„Půl páté. Ještě spi. Vzbudím tě, až to bude potřeba," pousmál se, pořádně mě přikryl a zvedl se z postele. „Nechám otevřené dveře. Kdyby cokoli, zakřič. Budu tu hned. Okay?"

„Okay," vydechl jsem a usnul snad v ten stejný moment, kdy jsem to slovo zamumlal. Byl jsem hotovej. Aaron v práci. Perfektní Pán. Navíc Pán, s kterým jsem prožil orgasmus.  Chtěl jsem si znovu nafackovat. Nebo mu znovu ojet nohu.
Bože.

Vyjekl jsem, když jsem cítil špiplavou bolest na stehnech. Chtěl jsem ječet, schoulit se do klubíčka a nadávat, ale když mi došlo, že tu bolest způsobil Pán, navíc novými důtkami, tak jsem se jen chytl prostěradla a tiše zavrněl. Byl jsem rád, že jsem ho tou večerní panikou neodradil. Lehce jsem zvedl zadek a pomalu vydechl. Tohle byl ten nejkrásnější budíček ze všech. Kdyby měl Troye sousedy, tak je právě budily hlasité rány a řev spojený se zvířecími zvuky. Nekrotil jsem se. Ani maličko.  Hlasitě jsem kňoural nad každou ránou a v duchu počítal. Byli jsme sotva v půlce. Těšilo mě, že Pán jistě jen tak nepřestane. Padesát ran za prsty pokrčené v herně. Pochyboval jsem, že to zvládnu, ale hned, co jsme se dostali přes čtyřicet ran jsem si přál, abych těch kolíčků strh víc. Nejlépe všechny.

„Dobré ráno!" vyjekl jsem hned, co na můj zadek přistála poslední rána. Pálilo to. Hodně. Ale pořád krásně. Působil bych zoufale, kdybych poprosil o přídavek?

„Dobré, Zvířátko," zavrněl a políbil mě letmo mezi lopatky. Zase tak krásně voněl. Šílený. „Jak ti je?"

„Úžasně," šeptl jsem nadšeně a pomaličku se protáhl. „A taky maličko unaveně."

„Pojď vstávat.  Snídaně je připravená. Kafe si pořad musíš udělat sám, ale jinak by mělo být na stole všechno, co potřebuješ k lepšímu ránu," zamručel a nehty přejel po mém zadku. Prohnul jsem se v zádech a tiše zasténal. Tohle jsem zbožňoval. 

„Já už se nacpal v noci," zamumla jsem a vyhrabal se z postele. „Nebudu teď jíst. Nezlob se," uhnul jsem rychle
pohledem a zmizel do koupelny.

Sprcha zněla dobře. Navíc jsem se potřeboval probrat. Takhle jsem do práce nemohl. Už vůbec ne, pokud tam byl Aaron. Slupl by mě jak sladkou malinu. Natáhl jsem se pro Troyeův sprchový gel a s tichým broukáním se umýval. Cítil jsem každý šrám na mém zadku. Nebylo jich tam zrovna málo a já se prostě jen usmíval a vymačkával si do dlaně víc a víc mýdla. Miloval jsem, jak to štípalo. Nutil jsem se zapamatovat si ten pocit. Tohle všechno bylo jen díky Pánovi. Krásný.  Nikdy bych nevěřil tomu, že mi bude tolik parádně jen několik hodin po orgasmu. I když jsem se stále cítil dost špatně a jako hloupá děvka. Ale Troye mě i tak potrestal, jak jsem si přál. Chtěl mě a já tomu nerozuměl. Vždyť jsem mu ani neměl co nabídnout. 

Znovu jsem se opláchl, vylezl ze sprchy a utíkal dolů až osušený a převlečený do čistého oblečení. Pořád jsem sice neměl chuť na jídlo, ale kafe vlastně znělo dobře. Mohl jsem si ho dát tady a pak se jen nechat vysadit blok od budovy, ve které jsme oba pracovali. Ten den jsem stejně nebyl zralý na žádné psí kusy.

„Udělal jsem ti nějaké jídlo s sebou. vezmi si to. Kdyby náhodou. Já bych bez snídaně umřel," vydechl Troye a položil vedle mě balíček zabalený v alobalu. Musel jsem se pousmát. Bylo to pěkný. Víc než to. Kdyby nebyl v herně tolik drsný, tak by mohl být božím vanilkovým přítelem. Otřásl jsem se, rychle poděkoval a radši zmizel do auta.  Děsil jsem sám sebe. Už zase. Troye byl jen starostlivý. Nic víc.

Schoval jsem si připravenou svačinu do malého batohu a připoutal se. Byl jsem šťastný a nesnášel jsem se za to. Bylo to špatně. Troye byl perfektní. Ve všem. A já podělal úplně všechno.  Musel jsem se zadíval z okýnka, když si sednul
za volant. Styděl jsem se snad víc, jak v noci. A on byl pořad tolik v klidu. Vytáčelo mě to. A zároveň to bylo
tolik pěkný. Nerozuměl jsem sám sobě. Chtěl jsem si kleknout k jeho nohám a utáhnout si obojek. Jenže teď jsem si ho musel sundat. Neměl jsem žádný rolák a já rozhodně nebyl přípravný na to, abych si obojek obhájil. Byl jsem ostuda. Nebo rozumnej dospělák. Chtěl jsem ukazovat, že mám Pána. Klidně bych vedle Troye lezl těch několik pater po čtyřech, kdyby to pro nás oba nebylo nebezpečný.  Najednou mi vážně vadilo, že je můj šéf. Ne proto, že se choval jako kretén, ale proto, že jsem chtěl být jeho za každé situace. Jenže tohle by pochopil jen Tyler a ten byl teď pošahanej tím největším blbem pod sluncem. 

Vystoupil jsem z auta jen blok od budovy a znovu se protáhnul. Troye tohle nedramatizoval, což se mi líbilo.  Přál jsem si být tolik klidný. Ve všem. Žvýkal jsem cestou jídlo, které mi připravil a snažil se na všechno zapomenout. Na Andyho. Na Aarona. Na to, co jsem udělal v noci.

Vešel jsem v klidu do vysoké budovy  a znechuceně nakrčil nos. Stejně jako včera jsem zkontroloval hodiny a lehce se pousmál. Tohle jsem měl těsné. Popoběhl jsem, abych stihl výtah a letmo zamával na Aarona, který koketoval s Tylerem. Oba vypadali spokojeně a já se v ten moment cítil jako největší svině. Jenže kdyby se Aaron nesral do cizích věcí, tak bych jim to i přál.

Vystoupil jsem v devátém patře, vešel do kanceláře a nadšeně pozdravil Troye i druhého nováčka, jehož jméno jsem znovu zapomněl.  Měl jsem ho ale rád. Byl tichý, nevýrazný a pořád čučel na nějaká utkání. Bylo jedno, jestli sledoval tenis, fotbal nebo plavání. U všeho měl stejně nadšený výraz. Takového jsme tu potřebovali. 

Zalezl jsem si k sobě a uvelebil se na mojí boží židli. Bolel mě zadek. Tolik pěkně. Zavřel jsem oči a vzpomínal na ráno. V tu chvíli nebylo nic dokonalejšího.  Stále pro mě bylo dost neuvěřitelný, že mi tohle způsobila ta stejná osoba, která mě tak dlouho prudila.

Cuknul jsem sebou, když jsem ho slyšel promluvit. Sevřel se mi žaludek, stejným způsobem, jako mockrát předtím.  Tenhle tón jsem znal. Nutil moje srdce splašeně tlouct, chtěl po něm, aby utíkalo co nejdál. Kdyby to šlo, vyskočilo by mi z krku.

Jenže tentokrát nekáral mě.

Křičel na Aarona.

Křičel.

Na mě nikdy nekřel. A jestli ano, tak ne takhle. Skoro mi toho Krasoně bylo líto. Chtěl jsem si jen kleknout na čtyři a nasoukat se Pánovi na klín. Uvolnit ho.
Jenže to jsem tady nemohl. Musel jsem tuhle touhu spolknout a dělat, že se nic neděje. Aaron se potřeboval probrat a Troye musel být autorita. A já to nesměl pokazit.