All I ask for is a little bit of pain

70

Vydržel jsem až do konce pohádky a vytuhnul přitulený k Pánovi. Ani jeden z nás celou dobu nemluvil, nebylo to třeba. Užívali jsme si to i beze slov. Byl jsem rád, že se večer povedl tak, jak jsem si představoval.

Co se ale zatím zdálo jako méně povedené, bylo ráno. Poplašeně jsem vypískl hned, co mě Troye vzal do náručí a nesl pryč. Trvalo mi několik vteřin, než mi pořádně došlo, co se děje a chytl se ho kolem krku. Byl jsem rozespalý, navíc se mi vůbec nechtělo z vyhřátého pelechu. Pán se ale na nic neptal. Jen mě pevně držel a nesl dolů ze schodů. Důvěřoval jsem mu, ale tohle nebylo úplně bezpečné. Nebyl mezi námi moc velký výškový rozdíl, navíc Pán byl o moc hubenější.

„Kam mě neseš?" zamručel jsem tiše a pevněji se ho chytl kolem krku. "Nemám ještě ani vyčištěné zuby!" zaprotestoval jsem, když už nebylo pochyb, že jdeme do herny.

„Takový prasák a rozhodí ho nevyčištěné zuby? Opravdu, Kocoure?" zasmál se a položil mě před hernou na nohy. „Čekám tě uvnitř svlečeného a vzorného," prohodil otře a nechal mě stát přede dveřmi. Chápal jsem, co se děje a byl jsem za to rád, jen by vlastně nebylo vůbec špatné, kdyby mi dal o trochu více času na probrání. Sám jsem po něm včera chtěl, aby přitvrdil a taky jsem si pamatoval, že mi slíbil ranní výprask.

Dlouze jsem se protáhl a začal se svlékat. Připadalo mi, že pár skřipečků ještě zůstalo na mém pozadí, jelikož ta bolest byla pořád stejně intenzivní. Nebylo to ale na škodu. Alespoň jsem měl něco, na co jsem se mohl soustředit. Poskládal jsem oblečení na sebe, vešel ho herny a klekl si na stejné místo, jako vždycky. Věděl jsem, že Troye tady dole umí být úplně jiný a dost jsem si přál, aby tomu tak bylo i teď.

„Narovnat," upozornil mě hned a zatlačil prsty proti mým zádům. Jen to jedno slovo mi dalo jasně najevo, že to bude přesně tak, jak jsem si přál. Pán mi dnes rozhodně nic neplánoval odpustit. Potrestá mě za každou malou chybu. Pousmál jsem se, pořádně se narovnal v zádech a zvedl k němu hlavu. Pán se tvářil vážně. Dříve bych měl z takového pohledu možná i strach, ale tentokrát už jsem dokázal poznat, že je uvolněný a nezlobí se. I tak mě ale ten jeho výraz poměrně rychle probral. Dávno už jsem zapomněl na to, že bych se rád válel v posteli.

„Chtěl bych pokročit s provazy. Cítíš se na to?" pozvedl zvědavě obočí a přešel přede mě. „Mám v hlavě moc pěkný plán a vážně by se mi líbilo, kdybych tě mohl zase potrápit bezmocí. S rákoskami v kleci to mělo přesně takový efekt, jaký jsem chtěl."

„Můžeme to zkusit, Pane," přikývl jsem a neuhnul ani na chvíli pohledem. Věřil jsem mu.

„Není to složitý úvaz. Mám nůž neustále u sebe, takže tě z toho během několika vteřin dostanu. Neboj se použít barvy, jasné?"

„Ano, Pane," vydechl jsem prudce a zavrtěl se. Začínal se mi stahovat žaludek nervozitou a nedočkavostí.

„Výborně. Měj na paměti, že nic jiného ti dnes nepomůže," uculil se, slabě mě poplácal po tváři a zamířil ke komodám. „Na čtyři, nohy lehce od sebe. To očko v podlaze ať je v úrovni tvých kotníků, budu ho potřebovat."

Neodpověděl jsem. Možná to byla chyba, ale já toho zkrátka nebyl schopný. Jeho slova mi způsobovala husí kůži. Navíc jsem díky klícce až moc dobře věděl o tom, co to s mým tělem dělá. Pořád jsem se ale nedokázal rozhodnout, zda jsem za ní byl rád. Bez ní bych to jistě dokázal lépe ignorovat, ale takhle to naopak podporoval pocit božího ponížení.

Přesunul jsem se přesně tak, jako po mně Pán chtěl a mírně se rozkročil. Trošku jsem za to Pána proklínal. Neměl jsem tohle rád. Čím blíž mohly být moje nohy u sebe, tím lepší to bylo. Začínal jsem mít strach z toho, co chce udělat. Jistě neměl podobně šílený nápad, jako by mohl mít Andy, ale stejně už jsem ten pocit nemohl odehnat pryč. Otočil jsem se po Pánovi a prudce vydechl, když jsem ho zahlédl s provazy a rákoskou v ruce.