♥We are still brothers ♥

41. kapitola - Záchvat

O pár hodin později:

Už jsem si o Ardarelovi začínala myslet, že je svatý. Karol to šlo skvěle, hodně rychle pochopila jak svůj oheň uklidnit a začít ovládat, ale já byla absolutně nemožná. „Nezvládnu to." Do očí se mi draly slzy. „Zvládneš, jen se musíš uklidnit. Tímhle ten žár podporuješ, nezklidňuješ." Pousmál se soustředěný Ardarel. V hlavě mi znělo jen to, že to nezvládnu. Nedokázala jsem přemýšlet pozitivně. Naposledy jsem zavřela oči a snažila se svůj vnitřní oheň uklidnit. Najednou mi začalo být až moc velké horko a Ardarela s Karol jsem slyšela jen velmi slabě. Otevřela jsem oči a zděšeně zjistila, že jsem celá v plamenech. Oheň pohlcoval celé mé tělo a já nevěděla co dělat, nevěděla jsem jak to zastavit. Děsilo mě to, ale i přesto jsem se cítila neuvěřitelně silná. Souzněla jsem s plameny, jež obklopovaly moje tělo. V tom okamžiku jsem byla úplná, našla jsem poslední dílek, co mi chyběl. Horko začínalo být čím dál tím větší a plameny kolem mě sílily. Teď už jsem se to snažila zastavit, nešlo to. U mě už se objevil i Rugge a Rodny a vypadali velmi vyděšeně. Už jsem to horko dál nezvládla, podlomila se mi kolena, plameny kolem mě zmizely a já se zřítila k zemi. Z pocitu hřejivého tepla moje tělo zaplavil chlad Ruggerových paží, jež mě zachytili.

Pohled Ruggera:

Když jsme se s Rodnym vrátili, do pokoje Ariel byla v plamenech a vůbec nereagovala. Nakonec se mi zřítila do náručí. „Co se to stalo?" Tázavě jsem se podíval na Ardarela. „Nezvládla svou moc, soustředila všechny své pocity jen na žár, co v ní tkví a to vyvolalo takovýto záchvat, který neměla šanci zvládnout." Převzal od Zivy studený obklad a ohleduplně ho přiložil na Arielino rozpálené čelo. „Bude v pořádku?" Strachoval jsem se. „Nemusíš mít obavy, je jen vyčerpaná." Pousmál se. „Ty máš, ale obavy ještě z něčeho jiného." Zadívala se na mě Ziva zvláštně. Ten pohled v sobě měl cosi nadpozemského, nedokázal jsem to slovy vyjádřit. „Co kdyby ses se mnou na pár vzácných chvil odebral do zimní zahrady?" Dodala a ukázala směrem právě k zimní zahradě. Jen jsem přikývl a následoval jí.

„Máš pochybnosti." Promluvila po chvíli. „Nemám pochybnosti." Ohradil jsem se. „Máš, bojíš se, že to nezvládne. Bojíš se, že jí ten žár spálí." Stále mluvila klidně a vyrovnaně. „Vím, že to dokáže. Zvládne to." Svoje obavy jsem rozhodně neplánoval s nikým sdílet, byl to můj osobní problém. „Proč to popíráš? Za strach se stydět nemusíš." „Nic nepopírám ani se nestydím." „Víš můj dar vidění a cítění se dá využít mnoha způsoby a občas se ukáže sám, aniž bych si to přála. A ty to popíráš. Bojíš se o Ariel i o sebe." „Dobře, nejsem si naší situací zrovna jist." Rezignoval jsem. „Dnes ses mě zeptal, jak kouzelný svět funguje a jaká jsou pravidla. Stále tě zajímá odpověď?" „Jistě!" Vyhrkl jsem okamžitě. Donutilo jí to k úsměvu. „I tento svět má své zákony, kterými by se měl každý řídit. Má své vysoce postavené lidi a má téměř všechny náležitosti jako svět nekouzelníků a stejně tak má i své výjimky. To co ti chci říct, ale nemá se zákony a fungováním skoro nic společného, protože ve válce pravidla neplatí." „Válce?" Nad tím slovem jsem se pozastavil. Zcela normální slovo, které jsem znal a přitom mi teď přišlo tak zvláštní. „Co si budeme nalhávat Khalíf z toho tu válku udělá, vlastně už udělala. A víš co je ve válce nejdůležitější?" „Zbraně? Moc?" „I to jsou důležité věci, ale to nejdůležitější je silný vůdce. Se silným vůdce zvládne válku vyhrát i ten nejslabší pěšák. A Ruggero, ty jsi silný vůdce." Jen jsem zakroutil hlavou. „Nejsem vůdce." Podíval jsem se do země. „A proč tedy držíš Ariel s Karol tak nad vodou i když ty sám chvílemi ztrácíš víru? Proč by si Rodny přál, abys urovnal spor u břehů Amazonky? Ruggero nesmíš se podceňovat, teď musíš ukázat svou největší sílu. Musíš být správným vůdcem i diplomatem." „Když toho se bojím. Něco se ode mě očekává a já nevím, jestli to dokážu." „Dokážeš a chceš vědět nebo spíš vidět proč?" Přikývl jsem a ona vzala mé ruce do těch svých. „Zavři oči a otevři svou mysl.

Najednou jsme byli na zahradě jakéhosi neznámého domku. Začal, jsme se rozhlížet. Byl to malý rodinný domek s velkou zahradou, bazénem a dětskými prolézačkami. Chvilku jsem na to nevěřícně zíral a pak mě vyrušil dětský křik. Z domu vyběhli dvě děti, chlapec a děvče. „Victore! Ginny! Zapomněli jste si vevnitř deku a na zemi rozhodně sedět nebudete." Ozval se hlas z domu a během chvilky z něj vyšel muž. „T-T-To jsem já?" Vysoukal jsem ze sebe a nevěřícně sledoval, jak mé další já objímá děti. „Ano, jsi to ty." Přitakala Ziva. „A támhle je Ariel." Dodala. „Vypadají šťastně." „Jsou šťastní. Victorovi je sedm, malé Ginny pět a Ariel pod srdcem právě nosí ještě tvé třetí dítě." Usmála se. „Budeme mít tři děti?" Pořád jsem byl zaražený. „Možná, taky máte psa. Ty pracuješ jako humanitární pracovník tady v Mexiku a Ariel zpívá." „Takže to znamená, že bitvu vyhrajeme." Usmál jsem se, ale ona jen zakroutila hlavou. „Neznamená, tohle je to co pro vás má osud přichystané, ale jediné tvé rozhodnutí nebo nedůvěra to může zvrátit. Neukazuji ti přesnou budoucnost, to ani nemůžu. Ukazuji ti možnost, jak by vaše budoucnost mohla vypadat." „Chtěl bych, aby takhle naše budoucnost vypadala." Vydechl jsem, zatímco jsem sledoval šťastnou rodinu. „Tak to musíš být i nadále silný vůdce a věřit v ní." Přikývl jsem. „Ještě mi prosím, ale řekni. To třetí dítě, bude to holčička nebo chlapec a jak ho chceme pojmenovat?" Ziva se pousmála. „Měl by to být chlapec, moc si přeješ, aby se jmenoval Leonardo. Pořád jste si hodně blízcí." Už jsem nic neříkal, jen si užíval ten pohled.

Pustila mé dlaně a já procitl do kruté reality. „Děkuji." Objal jsem jí. „Nemáš zač, máš další věc, pro kterou můžeš bojovat." Měla pravdu, byl to další důvod k boji, důvod k výhře.

Mlčky jsem se vrátil do domu, kde Ariel ležela stále v bezvědomí. „Jak jí je?" „Má stále horečku, která jí vysiluje. Musí se z toho prospat." Jen jsem přikývl. V hlavě jsem měl neustále obraz té šťastné rodinky.

____________________________________________

Ahojte :) Omlouvám se, že jsem za celý víkend nic nevydala, ale nebyl čas a proto možná ještě dnes večer vydám další kapitolu :) Mám na vás otázečku mimo příběh. Je tady někdo fanda Harryho Pottera? (Ať už knih nebo filmu) Pokud ano jaký máte názor na pár Draco a Hermiona? I když se v knihách ani filmech spolu jako pár neobjevují tak já je mám ráda a napadl mě příběh  s jejich a celkově HP tématikou takže by mě zajímalo jestli byste o něj měli zájem ? Určitě mi to dolů napište :)

Miharu♥