♥We are still brothers ♥

20. kapitola - Ty si to věděla?

Další den, lekce tance:

„Lidi jsem ohromen, jaké jste udělali pokroky, snažíte se a to je hlavní. Tímto tempem zvládnete všechny choreografie na závěrečný stream. Dneska jste byli úžasní, a protože vím, že je to dnešní poslední lekce tak můžete jít. Teda kromě tebe Ariel." Podíval se na mě přísně, zatímco ostatní šťastně odcházeli. „Opravdu tady musím zůstat i dnes?" Nadzvedla jsem obočí. „Už jsem ti to včera vysvětloval, budeš muset ještě hodně pracovat, abys byla schopná na streamu zazářit." „Dávám do toho vše, snažím se." Neustále jsem si stála za svým. „Ne nedáváš do toho vše a nesnažíš se!" Zůstala jsem na něj koukat. „Nechci na tebe být nepříjemný nebo křičet, ale máš toho v sobě tolik jen to neumíš plně využít a s tím ti chci pomoct." Přiblížil se a zastrčil mi neposedný pramen vlasů za ucho. „Tak jdeme trénovat?" Přikývl. „Musíš se uvolnit, mít v hlavě jasný cíl jak chceš, aby tvůj tanec působil. Budeme pokračovat v té včerejší choreografii." Usmál se a já udělala, co po mě chtěl.

O hodinu a půl později:

„Vidíš dneska ti to šlo líp, není to sice pořád ono, ale zvládneme to." Objal mě. „Díky." Špitla jsem a hlavu zabořila do jeho hrudi. „Mám pro tebe překvapení." „Vážně jaké?" „Piknik na pláži, co na to říkáš?" Ušklíbl se. „Pokud to nebude znamenat, že znovu skončím ve vodě tak to zní jako dobrý nápad." „Super, tak si vezmi věci a pojďme."

Tentokrát jsme byli v jiném zákoutí pláže, ale stejně tak nádherném. Sam tam měl připravenou deku, jídlo, pití, svíčky a květiny. Bylo to kouzelné. „Páni..." Vydechla jsem, to už měl, ale tahal směrem k dece, kde jsme se posadili. „Vím, že jsem se včera choval jako pitomec." „Jo to choval." Přitakala jsem. „Ale stejně mám toho pitomce ráda." Dodala jsem a vysloužila si tím letmý polibek. „V tom případě jsem šťastný pitomec." „Už to není takové to klišé, že mezi námi nesmí nic být?" Trochu se odtáhl. „Pořád to platí, ovšem zatím nemám sílu se držet dál." „To je dobře." Usmála jsem se a znovu si ho přitáhla do polibku. „Co kdybys mi o sobě konečně něco řekla?" „Nevím co, nemám moc zajímavý život." Pokrčila jsem rameny. „Můžeš začít tím, co tě trápí." Mrknul na mě a pohladil mě po hřbetu ruky. „Co? Nic mě netrápí." „Jsi nejspíš hodně emociální typ člověka, protože je ti vše vidět v očích a teď tam vidím, že se něco děje." „Jenom... Myslela jsem, že když od svých problémů uteču tak jim nebudu muset čelit a líp tak zapomenu, ale..." „Před problémy nikdy neutečeš, naše mysl nám to nedovolí. Před čím jsi utíkala?" „Před klukem." Hlesla jsem. „Ublížil ti?" Procedil skrze zuby a já zavrtěla hlavou. „Jenom jsme se oba snažili chovat dospěle, abychom to nepokazili, pravdou je, že tím jsme to pokazili nejvíc. To je ale jedno, teď jsem tady s tebou." „A myslíš, že to je tvůj princ z pohádky?" „Princ z pohádky? Něco takového existuje?" Zasmála jsem se. „Řekl bych, že jo. Na každého z nás někde čeká naše pohádka, která všechno změní, ve které budeme vědět, že je vše jak má být. Byl to on?" „Nebyl, nikdy to s ním nebylo správně. A ty jsi svou pohádku už našel?" „Možná jo, možná sedí právě teď se mnou na dece a kouká do oceánu." Pousmál se. „Bylo by mi ctí. A co ty? Řekneš mi o sobě něco?" „Taky není moc co. Narodil jsem se v Irsku, ale vyrostl v Londýně. Když mi bylo osm tak od nás táta odešel aby se mohl v Americe stát režisérem a to se mu i povedlo. Mám dva starší bratry, mamka je divadelnice a ve svých sedmnácti jsem odešel studovat do Argentiny." „Zažil jsi toho dost." „Jo to jo a teď chci konečně slyšet něco o tobě!" „Narodila jsem se v Barceloně, jsem jedináček. Naši se před rokem rozvedli, matka odešla do Kanady a já s tátou do Itálie k jeho nejlepšímu příteli. Díky tomu jsem v podstatě získala dva nevlastní bratry." Zasmála jsem se při myšlence na Ruggera jako staršího bratra, pro Lea byl dobrým bratrem, pro měl, byl ale vždycky víc. „Studuješ hudbu nebo tanec?" Zakroutila jsem hlavou. „Nejdřív jsem chtěla dokončit svoje vzdělání, abych měla něco jako zadní vrátka kdyby tahle kariéra nevyšla." „Vyjde." Políbil mě.

Na pláži jsme zůstali až do noci, jedli jsme, pili jsme a povídali jsme si. Nakonec jsme to uklidili a rozhodli se jít do vily. „Doufám, že to někdy zopakujeme." Prohrábl si vlasy před vchodem do vily. „Bylo by to fajn." „Tak se uvidíme zítra na tréninku, dobrou noc pohádko." Naposledy mě políbil a potichu zapadl dovnitř, následně i já.

Proplížila jsem se do pokoje, zbytečně Karol ještě nespala. Měla puštěné písničky a s někým telefonovala přes skype. „Ahoj." Pozdravila jsem potichu a naznačila, že nebudu rušit. „Ahoj, ne pojď sem. Chci tě někomu představit." Nechápavě jsem se na ni podívala. „Tohle Christine, něco jako má teta. Je to jediná vazba na mou skutečnou rodinu, jsem adoptovaná." Vysvětlila mi a ukázala, že ji mám pozdravit. „Ahoj." Usmála jsem se, ovšem úsměv mi ve tváři okamžitě zamrzl. „Ariel, ty jsi tam s Karol?" Zeptala se víc než překvapeně má matka. „Ty jsi věděla, že existuje někdo kdo je mi tak podobný?" Vyhrkla jsem naštvaně. „Ty ji znáš??" Vložila se do toho Karol. „Je to moje máma." Protočila jsem oči. „Holky asi bude nejlepší si o tom promluvit, až skončí váš program a všichni se sejdeme." Vykoktla rychle a hovor ukončila. My se s Karol na sebe jen nechápavě podívali. „Tohle bylo divný." Posadila jsem se na postel. „Víc než divný." Karol udělala to samé. „Nechápu, proč mi nic neřekla, když věděla, že jsme stejné." „Taky to nechápu." „Myslíš, že je mezi námi nějaká spojitost?" Pokrčila rameny. „Možná ano, máme měsíc na to zjistit to." Zasmála se a objala mě. „A teď mi honem řekni co ty a Sam." Zašklebila se. „Já pořád nevím, ale řekla bych, že dnes už to bylo oficiální rande." Vypískla jsem. „Takže byla i pusa?" „Kdyby jen jedna. A co ty? Všimla jsem si, že se kolem tebe motá Esteban." „Nejen motá, pozval mě na rande." Zasnila se. „Doufám, že s ním půjdeš?" Zeptala jsem se zvědavě. „Jasně, byla bych blázen, kdybych nešla."

___________________________________________

Ahojte :) Jaká si myslíte, že bude mezi Karol a Ariel spojitost? A myslíte si, že bude Ariel Samova pohádka? Určitě mi dejte vědět a odpovědi se dozvíme v dalších kapitolách :)

Miharu♥