♥We are still brothers ♥

26. kapitola - Nezahrávej si!

Pohled Sama:

„Co si o sobě vůbec myslí? Spíš bych řekl, že tenhle kluk vůbec nemyslí, ale jestli si myslí, že mu to jen tak projde tak se plete! Nenechám se od nikoho mlátit a takhle ponižovat." Pomyslel jsem si. Pořád jsem si držel nos a rychlým krokem jsem se vydal do svého pokoje. Takhle mě nemohl nikdo vidět, nepřežil bych to ponížení, vždyť mě zmlátil osmnáctiletý floutek. Zavřel jsem za sebou dveře, vzal se skříňky ručník a pustil na něj studenou vodu. Mokrý ručník jsem si přiložil na ránu a z kapsy vytáhl telefon abychom našel jedno teď důležité číslo. Ten kluk neupustí Mexiko dřív, než se mu pomstím! Když jsem ono číslo konečně našel, rychle jsem ho vytočil. Párkrát to zazvonilo na prázdno a pak to někdo zvedl. „Same, už je to doba co jsi zavolal naposledy. Co pro tebe můžu udělat tentokrát?" „Migueli, jsem rád, že tě slyším. Potřebuju se zbavit jednoho kluka, co tu přebývá a co udělal největší chybu svého života." Zasyčel jsem do telefonu. „Fajn, dej mi jméno a místo." „Ruggero Pasquarelli, vila kde se koná program společnosti Disney." „Jak rychle se ho potřebuješ zbavit?" „Co nejrychleji, nejlíp ještě dnes." „Dobře, během dvou hodin máš po starostech, ale nezapomeň, co tě to bude stát." „Neměj obavy!" S těmi slovy zavěsil. Věděl jsem, že je na něj spoleh, teď už nebylo nejmenších pochyb, že si příště Ruggero rozmyslí, než mě uhodí. Rozhodně jsem neplánoval z toho vynechat ani Ariel, měla na tom určitý podíl viny, a proto bude mít to potěšení se k naší zábavě přidat.

O hodinu a půl později:

„Same, nevíš kde je Rugge nemůžu ho nikde najít?" Ariel byla více než vyděšená, doslova jsem si to užíval. „Vlastně vím." Prohodil jsem ledabyle. „A kde teda je?" Zkřížila ruce na prsou a měřila si mě pohledem. „Co kdybych tě k němu zavedl? Jsem si jist, že jsi k našemu setkání vřele zvána." Trochu znervózněla. „Fajn, ukaž mi kde je." „Dobře, venku stojí auto." „Auto?" „Auto!" Jen přikývla a společně jsme do auta nastoupili. Vše perfektně vycházelo. Řidič nás zavezl do odlehlého koutu města a já ji zavedl do ponuré staré budovy. „Co tady děláme?" Byla vystrašená. „No chtěla jsi vidět Ruggera ne?" „A kde je?" „Zrovna teď si dole povídá s mým velmi dobrým přítelem Miguelem." „Kdo je Miguel?" „No pokud ho někdo nenaštve tak velmi milý společník, ovšem ne v případech kdy se místo mě někomu mstí." V jejích očích se zrcadlil strach a vyděšení. „Proč by se mstil Ruggerovi?" „Protože ten tvůj kamarádíček, nemá ani ponětí s kým si zahrává!"

Pohled Ruggera:

Ztěžka jsem otevřel oči a snažil se zaostřit místnost, ve které jsem seděl. Dost mě bolela hlava a myslím, že mi tekla i krev. Měl jsem co dělat abych si vůbec vzpomenul, jak jsem se tam dostal. Seděl jsem na příjezdové cestě před vilou a najednou tam zastavila velké černá dodávka, z níž vylezla partička chlapů. Na něco se mě ptali a pak si pamatuji jen velkou ránu do hlavy a tmu. Seděl jsem v temné místnosti na staré dřevěné židli a ruce jsem měl svázané za opěrkou. Párkrát jsem jimi zkusil škubnout, ale marně. Zkusil jsem se trochu porozhlédnout a všimnul si tří mužů, co stáli proti mně. „Kde to jsem a kdo jste vy!?" Zasípal jsem a jim se na tváři objevil posměšný úsměv. „Migueli, už se probral." Jeden z mužů zavolal dalšího a ten se za chvíli objevil přede mnou. „Ale, ale koho pak to tu máme." Věnoval mi posměšek, já na něj jen nechápavě zíral. „Pusťte mě! Hned!" Pokusil jsem se zakřičet, ale ostrá bolest mé hlavy mě hned umlčela. Muž se trochu zamračil a pak mě silně udeřil. „Chlapče na mě si vyskakovat nebudeš! Máš vůbec ponětí, kdo já jsem?" Zakroutil jsem hlavou. „No nejspíš i tvoje noční můra, ale především jsem jeden z nejmocnějších můžu mexického podsvětí! Chceš drogy? Zavolej a lepší materiál než já ti nikdo nesežene. Chceš se někoho zbavit? Sprovodit ho z tohohle světa? Stačí říct a já na to seženu lidi. Až tak výhodné je být mým přítelem. Ovšem ty nejsi můj přítel, tebe si můj dobrý známý přeje odstranit." Znovu se pousmál a mě teprve teď došlo, v jakém jsem maléru. Všichni čtyři muži co přede mnou stáli, byli ozbrojení. „To jsem opravdu v rukou mexické mafie?" Pomyslel jsem si, ale raději jsem nic neříkal nahlas. V tom dolu po schodech sešel Sam společně s uplakanou Ariel. „Okamžitě ji pusť!" Znovu jsem zakřičel a znovu mě usměrnila rána od muže, co stál přede mnou. Když jeho pěst přistála na mém obličeji slyšel jsem, jak Ariel vykřikla. „Tak Ariel, přesně tady skončil tvůj Ruggero." Zasmál se Sam. „Pusť ho, prosím." Vzlykla. „Myslíš si, že ho pustím? Ale zlatíčko, tady je Ruggerův konec. To, že jsem tě k němu přivedl, byla vlastně laskavost, aby ses mohla rozloučit." Zlověstně se zasmál a Ariel propukla v hysterický pláč. Muž, kterému říkal myslím Miguel si ji měřil pohledem. „Jsi tolik podobná Donně..." „Co jste to řekl!?" „Překvapená?" Zasmál se Sam. „V nenadálých zmizeních má vždy prsty mafie, tvůj otec měl něco, co jsem chtěl a proto jsem musel něco pro něj cenného získat i já!" „Tohle je zvrácené." Ariel pořád plakala, sice jsem nechápal co se tady teď dělo, ale takhle jsem ji vidět nemohl. „Prosím..." Zasípal jsem. „Copak? Máme tě pustit?" Zakroutil jsem hlavou. „Nechte mě ji naposledy obejmout a pak ji pusťte." Teď jsem měl v očích už slzy i já. Byla pro mě vším, zemřel bych pro ni a s největší pravděpodobností jsem to teď plánoval i udělat. Utápěl jsem se v jejích nádherných zelených očích, užíval jsem si je, přeci jen to mohlo být naposledy...

_________________________________________

Ahojte, dnes o něco málo kratší, ale zase bych řekla zajímavější kapitola :) Tak jak si myslíte, že to dopadne s Ruggerem? A jaká spojitost bude mezi Donnou a Miguelem?
Užijte si zbytek večera a já se těším u další kapitoly :)

PS: Omlouvám se za případné gramatické chyby :)

Miharu ♥