♥We are still brothers ♥

10. kapitola - Ruggero je můj svět...

Do školy jsem měl jít už příští týden, ale připadly na něj týdenní prázdniny a já přemýšlel, co budu dělat. S největší pravděpodobností přiletí Cande. „Ahoj." Pozdravil jsem Lea, který vstoupil do obýváku, kde jsem seděl. „Ahoj, co plány na prázdniny?" Přisedl si ke mně. „Nejspíš přiletí Cande, co ty a Ariel?" Trochu se ušklíbl. „Vezmu ji na pobřeží, je tam možnost si na celý týden pronajmout chatku přímo na pláži. Celý týden moře, romantika, dobré jídlo... Mám v plánu to hodně vyšperkovat." Ta slova tolik pálila. „Po takovém týdnu bude celá tvoje." Falešně jsem se pousmál, abych zamaskoval zaskočení jeho romantickým plánem. „Ona už moje je." Mrknul na mě a odešel.

Pohled Leonarda:

Snažil se skrýt zaražení, když jsem mu o plánu řekl ale marně. Jsme bratři, strávili jsme spolu tolik času, že ani nejde, abych na něm nepoznal falešný úsměv. Uvědomoval jsem si, co k ní cítil, ale nebyl jsem připravený se Ariel vzdát. Chtěl jsem bojovat až do konce.

Na pobřeží:

„Už můžu otevřít oči?" Zasmála se, když jsme došli na pláž před chatku. „Už můžeš." Pošeptal jsem jí do ucha a svoje ruce obmotal kolem jejího pasu. „Páni..." Vydechla. „Líbí se ti to?" Otočila se na mě a nechápavě se podívala. „Komu by se tohle nelíbilo?" Objala mě a já ji stiskl. „Chatku máme pronajatou na celý týden." Věnoval jsem jí polibek na tváři. „Lepší překvapení jsi vybrat nemohl." „Co takhle se jít vykoupat?" Šibalsky jsem se pousmál. „No dobře, půjdu se převléknout." Chtěla odejít, ale já ji chytil za ruku. „Takhle jsem to nemyslel." Zasmál jsem se, vzal ji do náruče a namířil jsem si to přímo do moře. „Co to děláš? No tak Leo, neblbni." Její smích byl tak krásný, obětoval bych všechny krásy světa, jen abych ho mohl znovu vidět. Už jsem stál po pas v moři a ona se ke mně choulila, abych jí opravdu nepustil do vody, znovu jsem se nad tím pousmál a pak ji přeci jen do vody postavil. „Tohle nebylo hezký." Zkřížila ruce na prsou. „Chceš říct tajemství?" Přikývla a já se k ní naklonil, abych jí mohl zašeptat do ucha. „To ani hezký být nemělo." Přesně tímhle jsem si vysloužil ránu do hrudi, chtěla mi dát ještě jednu, ale to už jsem její ruku zachytil a přitáhl si jí do polibku. „Jestli je ti zima můžeme jít dovnitř." Zašeptal jsem, když jsem se odtáhl, ale její výraz se zkřivil. „Když sis mě sem donesl tak si mě i odnes." Zasmála se. Pokrčil jsem rameny a opravdu ji znovu vzal do náruče, abych ji odnesl do chatky. Nikdy v životě jsem nebyl do dívky tolik zamilovaný, Ariel mi změnila život.

Pohled Ariel:

Všechno to bylo tak nádherný, pobřeží, chatka přímo u moře, polibek ve vodě. Bylo to jako z pohádky a já si prozatím nechtěla přiznat, že nejsem ta princezna, co do téhle pohádky patří.

O dva dny později:

Už jsme tady byli třetí den a pořád to bylo kouzelné a to hlavně díky Leovi. Staral se o mě jako princeznu, nikdy mě nenechal o samotě, byl tak moc milý a pozorný. Zrovna teď jsem se připravovala na dnešní večeři při svíčkách na pláži. Z kufru jsem si vzala kratší modrou sukni a k tomu si vzala černý top, vlasy jsem si stáhla do ohonu a vydala se za Leem.

Když jsem vyšla na pláž už tam byl připravený stůl s večeří, všude byly svíčky a růže. Bylo to neuvěřitelně nádherné. „Líbí?" Zeptal se Leo a nabídl mi své rámě. „Je to krásné." Špitla jsem. „To jsem rád, pro mou princeznu je to nejlepší." Odsunul mi židli a pokynul, aby se posadila, což jsem s úsměvem udělala a sledovala, jak si sedá naproti mně. „Jsem opravdu rád, že jsi tady." Usmál se. „Já taky."

Leo na mě celou večeři upřeně koukal, trochu mě tím znervózňoval a začínala jsem se bát, co se bude dít dál. „Děje se něco?" Zeptala jsem se po chvíli. „Neděje, jen si uvědomuji co všechno se děje." Usmíval se jako sluníčko a mě začínalo docházet, že tohle není to, co si přeji. „Co kdybychom se šli projít?" Vypadlo ze mě. „Jistě." Podal mi ruku a vydali jsme se po pláži. „Leo musím ti něco říct." Začala jsem opatrně. „Nic neříkej." Zašeptal a přisál se mi na rty. Po tváři mi stekla první slza, protože jsem si nejen v tomto polibku uvědomila, co teď udělám. „Co se děje?" Zeptal se vyděšeně. „Já nemůžu..." Podívala jsem se do země a oba jsme si sedli na horký písek. „Je to kvůli němu?" Měl zlomený hlas. „Leo, já..." „Odpověz!" „Leo miluji tě, ale s ním..." „S ním co?" Podíval se na mě smutně. „Cítím něco, co nedokážu popsat, když mě v objetí držíš ty jsem šťastná ale, když on tak u sebe mám celý svůj svět." „On ví, co k němu cítíš?" Jen jsem přikývla. Beze slova se zvednul a odešel do chatky. Já svůj obličej schovala do dlaní a rozbrečela se naplno, tohle jsem nezvládla. Vzal jsem do ruky svůj telefon a vytočila Ruggerovo číslo, který to ihned zvednul. „Ariel děje se něco?" Zeptal se. „Nezvládla jsem to." Vzlykla jsem. „Co se děje?" Vyděsil se. „Rozešla jsem se s Leem." „Cože? Proč?" „Miluju vás oba, ale k tobě cítím něco víc. Ruggero on se naštval, beze slova odešel. Nezvládnu to tady." „Dobře, sbal si věci a já pro tebe přijedu." „Jak?" „Poprosím Damiena, hlavně buď v klidu." „Dobře." Telefon položil a já se rozhodla Leovi čelit.

Seděl v chatce na posteli a koukal před sebe. „Nechci tě rušit, sbalím si věci a odejdu." Vytřeštil na mě oči. „Kam chceš jít?" „Vrátím se do Říma s Damienem, oba víme, že zbytek týdne by to nefungovalo. Nechci ti ublížit víc než do teď." Začala jsem dávat věci do kufru. „Jede pro tebe, že?" „Nekomplikuj to, prosím." „Myslel jsem si, že mi oba v té nemocnici lžete!" „Leo, prosím." Chytil mě za ruku. „Ariel, já tě miluju!" Políbil mě, ale já ho odstrčila. „Takhle budu lhát tobě i sobě, dej mi prosím čas. Jsem zmatená."

______________________________________

Ahojte, dneska trošku chaotická kapitola, která byla ovšem potřeba k nějakému tomu posunu :) Ovšem doufám, že se vám i tak líbila :) Užijte si zbytek večera a já se těším příště :)

PS: Vím, že písnička nemá nic společného se Soy Lunou nebo Ruggerem, ale já si ji absolutně zamilovala ♥

Miharu :)