♥We are still brothers ♥

24. kapitola - Nezvládnu to tady...

Pohled Sama:

Všechno jsem pokazil, nechal jsem ji odejít. Jen tak, aniž bych cokoliv udělal. Zničeně jsem se posadil na postel a díval se směrem, kterým před chvíli odešla. Byl jsem na sebe strašně naštvaný, v jednu chvilku jsem zničil úplně všechno, co mi přišlo pod ruku. Tini mě už nikdy nechtěla vidět, už nevěřila na naší pohádku a Ariel? S ní to bylo ještě horší, ublížil jsem jí a další dva týdny jsem se měl koukat na její smutný obličej.

Pohled Ariel:

Na lekce jsem náladu neměla, takže když Karol odešla hned jsem si vzala telefon a vytočila číslo Ruggera. Nutně jsem ho potřebovala slyšet, po chvilce to zvedl. „Ahoj." „Ahoj, jak se máš v Mexiku?" „Příšerně." Vzlykla jsem, tak moc jsem si teď přála být v jeho objetí. „Co se stalo?" Vyděsil se. „Víš je tady jeden kluk, bylo to s ním bezvadný, začali jsme spolu chodit a dneska jsem ho našla na snídani jak objímá a vyznává lásku jiné holce." Po tváři mi opět tekly slzy. „Ariel... Doufám, že ses s ním okamžitě rozešla." „Jo, jasně. Jen nezvládnu tady ten program dokončit." „Chceš odjet? Mám ti sehnat letenku?" „Já nevím, nechci tady být, ale hodně jsem dřela, abych vystoupila na závěrečném streamu." „Dobře, tak vydrž do závěrečného streamu a hned potom pro tebe přiletím. Platí?" „Tak jo." „Fajn, Ariel vím, že to zvládneš. Jsi silná, vím to." „Děkuji, musím jít." „Uslyšíme se potom." Řekl naposledy a telefon zavěsil. Sama jsem už nechtěla vidět, natož abych s ním po večerech trénovala. Potřebovala jsem být sama, všechno si urovnat v hlavě a připravit se na stream.

Den závěrečného streamu:

Poslední dva týdny jsem nervózní jako nikdy a dneska konečně nadešel ten den. Pořád s Karol hledáme spojitost mezi námi, pořád doufáme, že se objeví nové okolnosti, ale pořád nic. Jediné co víme je to, že po skončení programu s náma obě chce mluvit má matka. Snad nám osvětlí více. Dlouho jsem přemýšlela o všem, co se tady stalo a došla k tomu, že teď nic nevyřeším. Musím se připravit na stream, dnes je čas kdy musím zazářit.

„Nervózní?" Zeptala se Karol zatím co se malovala a já chodila nervózně po pokoji sem a tam. „Ani nevíš jak, na té písničce jsem hodně pracovala. Bojím se, že to pokazím a to nechci. „Ariel, neznám nikoho odhodlanější než jsi ty. Zvládla jsi tady všechno, jen aby ses mohla postavit závěrečnému streamu a ukázat všem, že máš na to být novou tváří Disney." „Jenže postavit se streamu znamená postavit se všem těm chybám, co jsem udělala. Nevím, jestli jsem připravená čelit všem svým démonům." „Víš, co vidím, když se podívám na tu holku do zrcadla?" Zeptala se s úsměvem. „Sebe?" „No to taky, ale hlavně vidím dívku, která mě naučila, že není nic důležitějšího než poslouchat své srdce. Vidím dívku odhodlanou postavit se všem překážkám, které jí život přinese." Objala jsem ji. „Spolu to zvládneme." Zašeptala jsem. „Spolu zvládneme vše." Usmála se.

„Holky, je čas." Přišel do pokoje Sam a obě jsme přikývly. „Mohl bych jen chvilku mluvit s Ariel?" Karol se na mě starostlivě podívala a já přikývla. „Dneska to končí." „Já vím a jsem za to ráda." „Vážně?" „Jo, nemáš ponětí, jaké to pro mě bylo vídat tě každý den i potom jak moc jsi mi ublížil. Chci to dnes skončit se ctí." „Přes to všechno a i přes to si teď o mě myslíš jsem ti naposledy chtěl říct, že jsem ti nikdy nechtěl ublížit. Naivně jsem si myslel, že se to nějak vyřeší, utíkal jsem před svými problémy. Mrzí mě, že jsem to takhle pokazil." „To mrzí i mě, je to všechno." „Jistě, hodně štěstí. Vím, že budeš skvělá." „Díky." Falešně jsem se pousmála a nechala ho stát v našem pokoji.

Závěrečný stream se konal na postavené scéně na pláži. Vypadalo to nádherně, byl v plném proudu a já měla jít za chvilku na řadu. „Připravená?" Zeptala se mě Karol, já se zhluboka nadechla a vzala si od ní mikrofon a vyšla na pódium. Naposledy jsem se na ni podívala porozhlédla jsem se po publiku. Nevěřila jsem svým očím, v ústraní za ostatními stál Ruggero. Opravdu tam byl. „Všechny vás zdravím, jsem Ariel a dnešek je pro mě velice speciální, protože to bude moje první větší vystoupení. Víte, na téhle písničce jsem pracovala skutečně dlouho a tvrdě, ze začátku to byla pouze melodie z mého snu a najednou je to skutečná skladba. Chtěla bych jí věnovat člověku, který pro mě znamená všechno na světě jen jsem si to dlouho neuměla přiznat. Utíkala jsem před ním a vlastně i před sebou a utekla jsem až sem do Mexika, bála jsem se čelit jemu a svým pocitům, ale teď vím, že nemá smysl s tím bojovat. Teď už vím, že svojí pohádku jsem našla, když jsem přišla do tvého domu a taky vím, že cítíš to samé. Ruggero miluju tě a proto je tahle písnička pro tebe." Po tváři mi stekla první slza a já začala zpívat.