Ariel je mladá dívka žijící v Barceloně, všechno jí vychází do doby než se jí v šestnácti rozvedou rodiče, matka odchází do Kanady a otec se rozhodne přestěhovat do Itálie k nejlepšímu příteli. Ariel je najednou nucena opustit vše co znala a co toli...
Hodiny ubíhaly a já musela být opět na chodbě, zase mě k němu nechtěli pustit. Nejspíš to bylo tím, že tam měla směnu zase jiná sestra. Projížděla jsem instagram a uslyšela klapání podpatků po nemocniční podlaze. V tichu se to rozléhalo po celé chodbě. Zvedla jsem hlavu abych, zjistila, komu kroky patřili. Byla to krásná hnědovlasá dívka, na rozdíl od Khalíf byla oblečená slušně, moderně. Vysoké kozačky na jehlových podpatcích, upnuté džíny, tílko a přes něj sáčko.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Bez jediného pohledu kolem mě prošla přímo k sestřičce. Něco jí s upřeným pohledem řekla, sestra se nejdřív mračila, ale v mžiku se začala usmívat a pustila jí do Ruggerova pokoje. Znervózněla jsem, sestra pro něco odešla a já využila příležitosti a vběhla za ní do jeho pokoje.
Obcházela jeho tělo a sledovala ho. Zaregistrovala mě, usmála se a dál pokračovala v pozorování těla. „Khalíf měla pravdu, tohle nic nás opravdu nemůže zastavit, ale znáš to. Musela jsem se přesvědčit na vlastní oči." „Kdo jsi?" „Oh promiň, já se nepředstavila? Mé jméno je Sarah." Falešně se usmála a napřáhla ke mně ruku, kterou jsem samozřejmě nepřijala. „Proč jsi tady?" „Zajímalo, mě jak dopadla ta nicka, co nevěřila Khalíf. A upřímně? Jsem ráda, že ho Khalíf odstranila. Kdybych přišla a on by, byl, vzhůru musela bych si špinit ruce a to se mi dnes fakt nechtělo." „Co jste zač, ty a Khalíf?" „Nebojíš se mě zeptat? Nemůžeš vědět, kdo jsem a jaké mám schopnosti." „Když se nezeptám, nezjistím nic, chci vědět, kdo jste a co chcete." „No dobře, co takhle se jít posadit třeba na lavičku před nemocnici než se vrátí ta sestra a vyhodí nás?" Přikývla jsem.
Obě jsme se posadili na lavičku a já naznačila, ať mluví. „Co chceš vědět?" „Všechno, co jste zač, co po nás chcete, proč se snažíte zabít Ruggera." Protočila oči, ale začala vyprávět. „Fajn. Khalíf bývala pohanskou bohyní, ale snažila se převzít vládu nad ostatními bohy a proto jí svrhli a uvrhli, na ní věčnou kletbu, díky níž se potácí celou historií. Lidé jí znají různě, jako ženu krále Artuše nebo jako ženu, která svedla Caesara. Najdeš toho o ní hodně. Za celá staletí nenašla způsob jak se vykoupit a najít svůj klid až do teď. Víš, v tomhle světě žijí národy, rasy, o kterých nemáš ani ponětí. Mezi námi žijí amazonky, elfové, upíři, vlkodlaci, čarodějové, padlí andělé nebo třeba živelná dvojčata. A když Khalíf sjednotí všechny ty rasy a obětuje živelná dvojčata tak se vykoupí." „Já a Karol jsme živelná dvojčata?" „Ano, ale nejste jediné. Khalíf už má dvojčata všech ostatních živlů. Jen váš oheň zatím nezískala, jen vy jí dělíte od klidu." Koukala jsem na ní a nevěděla co víc říct. Nevěděla jsem, jestli tomu mám vůbec věřit. „A ty?" „Khalíf mě objevila v 16. Století v Anglii, viděla ve mně potenciál za jehož pomoci by mohla dosáhnout svého cíle a proto ze mě nechala udělat upíra." Pousmála se. „Jsi upír?" Zakoktala jsem se. „Bojíš se?" Zakroutila jsem hlavou. „Pokud chce mě a Karol tak proč se snaží zabít Ruggera?" „Protože je součástí kletby." „Jak?" „Nejmocnější ze všech živelných dvojčat bude mít po svém boku lásku svého pozemského i nadpozemského života. Budou to dvě duše, co se v den prvního setkání spojí a již nic je nerozpojí, spolu budou mít v rukou moc Khalíf porazit a zachránit tak sebe i ostatní. Pokud druhá polovička nejmocnějšího dvojčete zahyne tak s ní zahyne i polovina moci dvojčete a nebude schopná zachránit ani sebe natož ostatní. To říká dávné proroctví." „Takže chtěla Ruggera zabít kvůli mně?" Do očí se mi nahrnuly slzy. „Tak to tolik neprožívej a radši si zvykni na představu, že vás Khalíf jednou stejně dostane." „Co z toho máš?" „Já? Nechá mě konečně být! Víš jaké to je pět století jí dělat poskoka? Myslíš si, že jsem si přála, aby mě přeměnila? Nepřála, teď se jí můžu konečně zbavit a ty mi v tom nezabráníš!" V jejích očích se neodrážela zlost, ale smutek. Nedokázala jsem si představit, jaké to pro ni muselo být, nedokázala jsem se do ní vcítit, ale teď jsem o to ani nestála. Chtěla vidět mě, Karol i Ruggera mrtvé. „Sice nevím, jak to pro tebe musí být těžké, ale ani nevím, proč chceš vidět umírat nevinné lidi. K Ruggerovi už se nepřibližuj!" Procedila jsem skrze zuby a chtěla odejít, ona mě chytila za paži a hrubě mě zastavila. „Myslíš si, že mi můžeš vyhrožovat nebo mi snad říkat co mám dělat? Být na tvém místě tak se rozloučím se svými nejdražšími. Khalíf si pro vás přijde!" S těmi slovy zmizela.
Celá roztřesená a hlavně zmatená jsem se vrátila zpět do nemocnice. Trhalo mi srdce, že je to všechno moje vina. Nic z toho by se nemuselo stát, teď už bylo, ale pozdě. Musely jsme to s Karol dotáhnout do konce, musely jsme Khalíf porazit, musely jsme to udělat pro lidi, které milujeme nejvíc na světě. Znovu jsem se posadila na chodbu a vytáhla telefon. Tentokrát jsem, ale nešla projíždět instagram. Teď jsem šla hledat legendy, mýty a podobné věci abych zjistila co nejvíce o Khalíf a případně našla něco i o té Sarah. Bylo důležité do toho nezatahovat už víc lidí, nechtěla jsem ohrozit nikoho další. I tak jsem vystavila nebezpečí spoustu lidí, na kterých mi záleží. Tohle je náš osud a ten nikdo jiný změnit nemůže, tu moc máme jen my.
______________________________________
Ahoj :) Tak se nám na scéně objevuje ještě jedna další postava :D Jinak fotka je tam zase pro představu podoby Sarah. A schválně se zeptám, je tady někdo kdo koukal na Upíří deníky? Pokud ano, měli jste raději Stelenu nebo Delenu? Další kapitola bude nejspíš zase zítra :) ♥
