♥We are still brothers ♥

13. kapitola - Polibek

Ráno:

Skoro jsem nespal, pořád jsem nad ní musel přemýšlet. Nemohl jsem dovolit, aby mi jen tak zmizela ze života. Cítil jsem se s ní jako s nikým v životě. V domě kromě nás dvou teď nikdo nebyl, naši otcové byli v práci a Cande někde v centru. Nadechnul jsem se a zaklepal na její dveře. Nic se neozývalo tak jsem jednoduše otevřel dveře a vstoupil do jejího pokoje. Byla nádherná, když spala, něco se ve mně zachvělo. Pomalu jsem přistoupil k její posteli, možná to byla blbost to, co jsem chtěl udělat, ale musel jsem to udělat pro svůj klid, než odjede. Naklonil jsem se nad ní a lehce jsem jí políbil. Ona prudce otevřela oči a okamžitě se odtrhla. „Co si myslíš, že děláš?" Podívala se na mě naštvaně. „Omlouvám se, musel jsem to udělat, než odjedeš." Sklopil jsem pohled. „Už to nikdy nedělej!" „Kde je ta Ariel, která říkala, že je do mě zamilovaná?" „Pryč! Ruggero já se teď chci soustředit hlavně na sebe a svůj sen. A ty a já? Nikdy by to nemohlo fungovat, už jenom kvůli Leovi. Nechci mu ublížit víc než je to nutné." „Jestli teď odejdu, už se nevrátím." Zadíval jsem se jí do očí. „Já vím, ale takhle to bude nejlepší." Posmutněla. Jen jsem přikývl a bez jediného slova odešel. Ona mě opravdu nechala odejít, všechny slova o tom jak je do mě zamilovaná musela být lež. Kdyby mě milovala tak by se tohle nestalo.

Zavřel jsem se do pokoje a do rukou vzal kytaru, potřeboval jsem to ze sebe vše dostat a hudba byla moje jediné východisko.

Pohled Ariel:

Nechápala jsem, co jsem to vůbec udělala. Poslala jsem ho pryč, ztratila jsem ho, i když jsem nechtěla, ale musela jsem. Nechci už ubližovat ani jednomu, teď je nejdůležitější abych odjela do Mexika a poznala Karol. Musím zjistit co je ta holka zač a co máme společného. Musela jsem se koncentrovat na svůj zatím vzdálený cíl. Disney měl moc splnit všechny moje dětské sny, teď jsem měla možnost hrát, zpívat, tancovat a dělat vše co tolik miluju. Ruggero byla moje slabina na kterou jsem teď nesměla myslet.

Vstala jsem z postele a podívala se na telefon, byl tam zmeškaný hovor od Michaela. Pousmála jsem se a hned jsem vytočila jeho číslo. „Ahoj, jak se máš?" Slyšela jsem jeho milý hlas. „Ahoj, dobře. Mám skvělou novinku." Pískla jsem do telefonu. „Myslíš to, že máš šanci být novou tváří Disney? Vím to, viděl jsem to na jejich stránkách. Je to skvělé, ale všimnula sis i té zvláštní dívky jménem Karol?" Zeptal se zvědavě. „Myslíš to, že jsme stejné?" Zasmála jsem se. „Jo, je to neuvěřitelný." „Jo to je, co Barcelona?" „Pořád stojí." Zasmál se.

Ještě chvíli jsem, probírali všechno možné a pak jsme hovor ukončili. Já se šla umýt a obléknout a pomalu si chystat věci na cestu do Mexika.

_________________________________________

Ahojte, omlouvám se, že kapitola je tak kratičká, ale moje plány se zvrtly. Přes víkend jsem se chtěla soustředit především na psaní abych vám mohla vydat další nové kapitoly, ale od včerejška mám vysoké teploty a především spím. Doufám, že vám to moc nevadí, ale takhle bych stejně nenapsala nic moc kloudného. Snad se vám, alespoň krátká kapitola líbila a já se těším příště :)

Miharu♥