♥We are still brothers ♥

19. kapitola - Snaž se!

Seděli jsme na sedačce a se zaujetím sledovali film, já nenápadně opřela hlavu o jeho rameno a pomalu zavřela oči. Byla jsem opravdu unavená, po chvilce jsem opravdu usnula.

Ráno:

Probudila jsem se v posteli, ale ne ve svojí dokonce ani ve svém pokoji. Hned jak mi to došlo jsem sebou cukla a začala se rozhlížet, kde to vůbec jsem. Hned mi to došlo, nechal mě spát ve své posteli a sám spal na gauči. Nechtěla jsem ho budit tak jsem se jen potichu vytratila zpátky do svého pokoje.

„Vy jste to teda vzali hopem." Začala se smát Karol když si všimla jak se plížím do pokoje. „Nic se nedělo." Ubezpečila jsem ji. „Jasně, strávíš s hezkým instruktorem noc v jeho pokoji a nic se nedělo? To ti mám věřit?" Pořád na tváři měla ten pobavený výraz. „Vážně se nic nedělo, koukali jsme na film a já tam pak usnula, nechal mě spát ve svojí posteli a on sám spal na gauči." Ze skříně jsem si vzala sportovní legíny, delší tílko a tenisky abych se mohla připravit na dnešní lekce. „No dobře, věřím ti." Rezignovala. „Co máš dneska jako první lekci?" Zeptala jsem se během převlékání. „Umění dialogu nebo jak tomu říkají, a ty?" „Zpěv." „Dobře, půjdeme na snídani?" „Jasně." Usmála jsem si, vzala si telefon a vyrazila i s Karol do haly na snídani. Vzala jsem si jídlo a mlčky se posadila k ostatním. Chvilku jsem si s ostatními povídala a pak jsem se ztratila ve vlastních myšlenkách, ze kterých mě probral až příchod Sama. Na chvilku se na mě zadíval a já se usmála, prohrábl si vlasy a věnoval se ostatním instruktorům.

Po snídani už jsem spěchala na hodinu zpěvu. „Dobře, včera jsme se trochu seznámili a rozezpívali. Dneska po vás budu chtít abyste zazpívali nějakou vaši písničku, se kterou budete následující měsíc i pracovat a pak ji předvedete na závěrečném streamu." Nemusela jsem dlouho přemýšlet, písnička, o které se mi zdálo ještě v Itálii byla jednoznačná volba.

„Když na téhle písničce budeš pracovat mohla bys jí dotáhnout k dokonalosti, zatím jsou tam jisté rezervy, ale má to potenciál." Naše instruktorka Anna měla konstruktivní kritiku a to se mi líbilo, věřila jsem, že mi dokáže pomoct tu písničku přivést k dokonalosti. Jen jsem pokývala hlavou na znamení, že její pokyny chápu a dál se věnovala úpravám not.

„Ale to ne, jdu pozdě!" Prolétlo mi hlavou a rozeběhla jsem se, byl to teprve druhý trénink choreografie a já nechtěla přijít pozdě, navíc taneční instruktor je Sam. „Moc se omlouvám, spletla jsem si místa." Vymluvila jsem se zadýchaně a Sam se na mě jen nepříjemně podíval. „Pro tentokrát tedy v pořádku, příště ať se to neopakuje! Teď chci vidět tvou choreografii." Ukázal na volný plac před sebou. Zhluboka jsem se nadechla a začala tancovat. Nejen, že jsem byla nervózní, aby to zatancovala podle jeho včerejších pokynů, ale i on byl důvod k nervozitě. Dotancovala jsem a zůstala na něj bez dechu koukat. „Myslel jsem, že ses včera poučila. Jsi uspěchaná, netrpělivá, vypadá to až moc uměle. Příště se trochu uvolni, zpomal a víc se soustřeď. Večer místo volna přijď sem, pomůžu ti s tréninkem." Řekl přísně a šel se věnovat ostatním. Mrzelo mě to, nechtěla jsem večer místo skládání trénovat tady. Přestala jsem na to myslet a pokračovala v trénování své choreografie, třeba uvidí, jak se snažím a zruší ten večerní trénink.

„Fajn lidi, pro dnešek končíme. Uvidíme se zítra a s tebou večer." Ukázal na mě a odešel. Vzala jsem si z lavičky věci a loudavým krokem šla na pokoj. Podle rozpisu už jsem dnes žádný trénink ani lekci neměl tak jsem si šla lehnout abych se na večer připravila.

Večer:

„Kam jdeš?" „Musím na trénink se Samem, asi se naštval, že jsem přišla pozdě." Protočila jsem otráveně oči a loudavým krokem šla k tělocvičně.

„Tentokrát už včas?" Ozval se ironický hlas hned, jak jsem vešla. „Myslíš si, že jsi vtipnej?" Podívala jsem se na něj vážně. „Je jedno co si myslím, pojď trénovat." „Nechápu, proč mám trénovat víc než ostatní, nebyla jsem tak hrozná!" Stála jsem si za svým. „Štve tě trénink navíc?" „Radši bych skládala, mám nedokončenou píseň, na které musím ještě hodně pracovat." „Ale to musíš i na tanci a na té choreografii. Ariel já přeci nechci zbytečně, abys trénovala víc než ostatní." Přiblížil se ke mně a pohladil mě po paži. „Vidím v tobě potenciál, vidím před sebou holku co ten talent zazářit na závěrečném streamu má, ale bude se muset ještě hodně snažit, aby z talentu udělala dovednost, kterou zvládne plně využít." „Na to mám snad prostor v tvých hodinách ne?" „Ale někdy musíš dávat věcem víc než standart a navíc mě naštval tvůj pozdní příchod." S úsměvem pokrčila ramena a já ho bouchla do hrudi. „Já si to myslela." Zasmála jsem se. „Dobře teď pojďme trénovat." Pustil hudbu a trénink mohl začít.

Po půl hodině:

„Ty se vůbec nesoustředíš!" Prohrábl si vlasy. „Soustředím se." Oponovala jsem. „Tu choreografii jsem ti předvedl už snad stokrát, to tempo nepředvádím pro legraci, předvádím ho proto, že chci, abys to tempo dodržela!" Začal zvedat hlas. „Snažím se!" Procedila jsem skrze zuby. „Ne nesnažíš!" Chytil mě za paži a zadíval se mi do očí, najednou jsem nebyla naštvaná jen jsem se utápěla v těch nejkrásnějších modrých očí. Překročil vzdálenost, která mezi námi zbývala, a políbil mě. Prsty jsem mu zapletla do vlasů a přitáhla si ho ještě víc do polibku. „Ber to prosím vážně." Zašeptal, když se odtáhl. „Beru to vážně, ale máš trochu přehnané nároky." „Nemám přehnané nároky, ale chci, aby byla moje holka hvězdou streamu." Oba jsme se pozastavili. „Já...Omlouvám se, vím, že spolu nechodíme. Vyklouzlo mi to." „To je v pohodě." Usmála jsem se. „Fakt mě to mrzí." Chytil mě za ruku. „V pořádku." „Dobře tak pokračujeme. Soustřeď se a zpomal." Přikývla jsem a začala znovu tancovat.

O hodinu později:

„Dneska končíme, tohle už nemá smysl. Jsi unavená a já taky nejsem už příjemný." „Děkuju." Objala jsem ho. „Zítra ve stejnou dobu tady." Mrknul na mě. „Počkej, co? Já myslela, že je to něco jako trest za to, že jsem přišla pozdě." „Chceš být nejlepší a být hvězdou Disney?" „Jo, ale..." „Tak v tom případě se zítra uvidíme a pak si můžeme zajít na jídlo, co na to říkáš?" „To by bylo fajn." Vzdala jsem veškeré protesty. „Super, dobrou noc krásko." Políbil mě na tvář a odešel. Já se posadila na zem a hlavu opřela o zeď. Klasické lekce mi dávají zabrat, tohle nepřežiju. Z kapsy jsem vytáhla telefon a vytočila Ruggerovo číslo, nevím, proč jsem to udělala asi jsem se chtěla ujistit, že je v pořádku. „Ahoj, neruším tě?" Špitla jsem do telefonu. „Ahoj, myslel jsem, že jsme si něco slíbili." „Chtěla jsem jenom vědět, jestli jste všichni v pořádku, vím, že je táta v práci." „Všichni jsme v pořádku a co ty? Jaké je Mexiko?" „Náročné." Vydechla jsem. „A nechtěla jsi to tak?" „Jo, jen se najednou bojím, že to nezvládnu. Že pro tuhle roly nejsem ta pravá." Po tváři mi stekla slza únavy. „Ariel, neznám nikoho kdo by se pro tuhle roly hodil víc. Patříš do tohohle světa tance a hudby, máš v krvi stát se příští hvězdou Disneyho." Snažil se mě ukonejšit přes telefon. „Všichni jsou tady úžasní, skvěle tancují, zpívají, mají perfektní vyjadřování a instruktoři jsou praví profesionálové a chtějí po nás víc než maximum. A já mám prostě pocit, že to sama nezvládám." Vykoktla jsem ze sebe rychle a slyšela, jak se trochu pousmál. „Neboj se, všechno zvládneš. Řiď se svým srdce, tancuj, zpívej a užívej si to. Jsi skvělá v tom, co děláš tak v tom jen pokračuj. Musím jít, věřím ti. Dobrou noc." „Dobrou a děkuji." Šeptla jsem a položila telefon. Vím, že jsem na něj chtěla i za pomocí Sama zapomenout, ale díky těm všem nárokům jsem potřebovala povzbuzení od někoho, jako byl právě Ruggero. Zvedla jsem se a vrátila se na pokoj, kde jsem ihned padla vyčerpaná do postele.

__________________________________________

Tak jsem dneska napsala ještě jednu delší kapitolu, snad se vám líbila a užijte si zítřejší pololetní prázdniny a následující víkend :)

Miharu♥