12. kapitola - Ona vypadá jako já!

202 23 4
                                    


Rychle jsem mail zavřela a vyhledala si oficiální stránky Disney kde jsem našla celý seznam účastníků. Byli tam zástupci nejen z Evropy a Spojených států, ale dokonce i z Asie nebo třeba Austrálie. Byla jsem naprosto unešená a najednou můj úsměv zamrzl. Zírala jsem před sebe a nemohla uvěřit tomu, co vidím. Mezi všemi těmi jmény bylo jméno Karol Sevilla, nic neobvyklého, ale ta fotka. Jako bych se koukala do zrcadla, byla mi tolik podobná, byli jsme stejné a přeci každá z jiného kontinentu. Tak teď už jsem tam jet musela určitě, musím tu dívku poznat a musím zjistit, proč jsme si tak podobné. Zaklapla jsem notebook a utíkala za tátou dolů. „Tati, můžu s tebou mluvit?" Zeptala jsem se v obýváku, kde seděl s ostatními. „Ale jistě zlato, spusť." „Víš, jak jsem ti ještě v Madridu říkala o tom konkurzu s Disney?" Jen kývnul. „Jsem mezi třiceti, které vybrali, mám se zúčastnit měsíčního programu v Mexiku." Zajásala jsem. „To je skvělé." Usmál se. „Pustíš mě, že ano?" Zaprosila jsem. „Nemohl bych jinak." Objal mě. „Gratuluju, Disney ti může dát jedinečnou příležitost." Usmála se na mě Cande, jen Ruggero se mračil.

Ještě chvíli jsem si s nimi povídala a pak jsem šla opět nahoru, musela jsem něco zjistit o té dívce. Podle internetu to nebyla žádná neznámá, ale přímo naopak. Její kanál měl přes 200 tisíc odběratelů a příležitostně dělala i modeling. Absolutně jsem žasla, na všech videích i fotkách byla ta podoba neuvěřitelná. „Můžu?" Otevřely se dveře a v nich stál Ruggero. „Co potřebuješ?" Zavřel za sebou. „Opravdu se jen tak sbalíš a na měsíc odjedeš?" Na tváři měl smutný výraz. „Jo, taková šance se neodmítá, sám víš, o čem mluvím." „Pro spoustu lidí jsi tady důležitá." „Škoda jen, že ne pro tebe." Řekla jsem chladně a pozorovala ho, jak si sedá na postel. „Proč myslíš, že pro mě nejsi důležitá?" „Ruggero tyhle citů plné konverzace jsou už asi zbytečné, byla jsem naivní, když jsem si myslela, že se s Cande rozejdeš jen proto, že já se rozejdu s Leem." „Já se s Cande ale rozešel!" Bránil se. „To už je teď jedno, měl jsi pravdu. Každý patříme do jiných světů, světů, které se nikdy nestřetnou. Já na měsíc odjedu a ty chceš zbytek školy dokončit jinde, oba půjdeme svou vlastní cestou." „Ariel, já... Přijde ti správné sbalit se a všechny tady nechat?" „Je to jen na měsíc." „I tak, neměla by ses spíš postavit svým problémům čelem?" „Jasně, mohla bych se tady ubíjet svými problémy, které stejně teď nevyřeším a nebo bych mohla jít za svým snem." „Já si myslím, že..." „Že bys měl odejít, hned." Ukázala jsem na dveře, jen přikývl a odešel. Nechtěla jsem ho teď řešit, teď jsem se musela soustředit na ten program a na tu dívku. Pokud je něco co máme společného, já byla odhodlaná zjistit co to je.

Pohled Ruggera:

Nechápal jsem, jak se mohla rozhodnout jen tak odjet, z ničeho nic. Jasně byl to její sen, ale teď to spíš vypadalo, jakoby před něčím utíkala. A její slova o nás dvou? Zraňovalo mě to víc než si myslela. To kvůli ní jsem se rozešel s Cande, kvůli ní mě bude můj vlastní bratr nenávidět, to kvůli ní jsem alarmoval mého nejlepšího přítele abych pro ni večer jel někam na pobřeží a ona mi řekne, že každý musí jít svou cestou? Hlavou mi najednou prolétaly všechny vzpomínky, polibek v autě, víkend u jezera, moje probuzení v nemocnici, dnešní telefonát... Ale měla pravdu, já patřil do jiného světa než ona a konečně jsem si to musel uvědomit, každý jsme byli jiný a s tím nešlo nic dělat, jen bychom si ubližovali.

„Jsi v pořádku?" Přišla za mnou Cande. „Myslím, že jo." Usmál jsem se. „Co ty a Ariel?" „Nic, dala mi jasně najevo, že každý patříme jinam." „A ty to jen tak vzdáš? Kde je ten kluk co mě uháněl den co den s růží v ruce, pod oknem zpíval zamilované písničky a každou minutu mi psal smsky? Chceš slyšet tajemství? Kdybys tohle nedělal asi bych ti na první rande nekývla, ale měla jsem toho všeho už dost, proto jsem ti tu šanci dala." Oba jsme se zasmáli. „A to mám dělat to samé?" „Třeba nebo buď znovu originální." Mrkla na mě. „Řekl bych, že o to už nestojí." Pousmál jsem se. „Asi si půjdu lehnout, dobrou Cande." „Dobrou Rugge." Usmála se a já se odešel převléknout a pak už jen spát.

___________________________________________

Tak tady máte další kapitolu :) Snad se vám líbila :)

Miharu♥

♥We are still brothers ♥Kde žijí příběhy. Začni objevovat