♥We are still brothers ♥

6. kapitola - Pro bratra cokoliv...

Než jsem došel za nimi na stadion napsal mému nejlepšímu kamarádovi Jorgemu, znal jsem ho z Violetty a byl to skvělej kluk. Vždycky mi poradil a já věděl, že se na něj můžu spolehnout. Domluvili jsme se na skypu v osm. Schoval jsem telefon a sednul si k ostatním. „Tak jsi to stihnul." Poplácal mě rameni Leo. „Nenechal bych si to ujít." Usmál jsem se a s ostatními čekal na začátek zápasu. „Mohl bych tě ještě o něco poprosit?" Podíval se na mě vážně Leo. „Jasně, pro bráchu cokoliv." „Až pojedeme domů mohli bychom se stavit pro květiny?" „Pro Ariel?" „Jo, cítím, že dneska je správná chvíle jí všechno říct. Nechci to oddalovat, chci ji mít u sebe víc než cokoliv." „Bez problému, přemýšlel jsi, jak jí to řekneš?" Jen zakroutil hlavou a hodil po mě pohled stylu „Nenapadá tě něco?" „Co kdyby sis stoupnul pod její okno s květinami, do okna jí hodil pár kamínků, abys na sebe upozornil a pak jí zazpíval, co cítíš?" Sám jsem nechápal, co dělám, radil jsem mu, jak sbalit dívku ke které jsem toho tolik cítil a po, které jsem tolik toužil. „To je dost dobrý nápad, ale má to jeden háček. Nemám písničku o pocitech." Posmutněl. „Já jednu mám, ještě jsem ji nikomu nezpíval tak pokud chceš, můžeš jí použít." Usmál jsem se. „To myslíš vážně?" „Jo." „Jsi nejlepší brácha na světě, děkuju." „To nestojí za řeč." Objal mě. Píseň, kterou jsem se právě rozhodl věnovat Leonardovi se jmenovala Eres, napsal jsem ji před pár dny a popravdě? Každý tón, každé slovo, každá souhláska byla věnována Ariel. Tahle píseň bylo shrnutí všech mých pocitů k ní, myslel jsem, že jí tuhle písničku jednou zazpívám, až si budu jist, jestli cítí to samé, ale našla lepší uplatnění. Leonardo se do ní zamiloval a já jsem věděl, jak moc ta slova budou z jeho úst pravdivá, cítili jsme to samé, ale jen jeden měl mít to výsadní právo jí to všechno říct. Bratrské pouto je to co nikdo nesmí nikdy zničit, vždycky ho budu chránit. Kdybych ztratil bratra, co by mi zbylo? Viděl jsem Lea vyrůstat, od první krůčků, prvního slova až po nástup do první třídy, po první školní zápas, učil jsem ho hrát na kytaru, když měl první rande já mu říkal svoje triky, aby zabodoval. Strávili jsme spolu tolik času a vytvořili si mezi sebou něco, co ani dálka nedokázala zpřetrhat. Kdyby mi zavolal v jednu ráno, že je na druhé straně Itálie a potřebuje pomoct bez váhání bych nasedl do auta a přijel, abych mu pomohl. Byl to můj ¨malý¨ bráška a to je nejvíc.

Doma:

Po zápase jsme se zastavili na jídlo a pro květiny, Leo se pomalu připravoval na výstup a si šel sednout na balkón. Ani nevím proč, i když to bolelo asi jsem to chtěl slyšet, chtěl jsem slyšet její odpověď.

Pohled Ariel:

Zrovna jsem se učila, když mi někdo začal házet kamínky do okna, neochotně jsem vstala a okno otevřela. Stál tam Leo s kyticí růží, v ruce kytaru a úsměv na tváři. „Ariel, jsi pro mě víc než jen kamarádka a proto bych ti rád věnoval píseň, která shrnuje všechny moje pocity." Stála jsem tam se zatajeným dechem a poslouchala.

Eres mi flor favorita en un cuento de hadas – Jsi moje oblíbená květina v pohádce

Eres la frase más bella jamás escuchada – Jsi ta nejkrásnější fráze na poslouchání

Eres el frío, el calor – Jsi chlad, jsi teplo

Eres el miedo, el valor – Jsi strach, jsi odvaha

Eres la sombra que sale cuando quema el sol – Ty jsi ten stín, který vyjde, když slunce pálí

Eres un confidente de todas mis emociones – Jsi důvěrníkem všech mých emocí

La causa, la razón de mis canciones – Jsi důvodem psaní mých písní

Los sueños, la verdad y mucho más – Sny, pravda a moc víc

Mucho más – A o moc víc

Eres un mar donde navegan emociones – Naviguješ mě k moři plnému emocí

El cielo en el que flotan corazones – Na obloze vidím plavoucí srdce

Mi cómplice, mi guía y mucho más – Jsi můj komplic, můj průvodce a o moc víc

Mucho más – A o moc víc

Eso eres – Ty jsi

Stála jsem tam vykloněná z okna a nevěděla co říct, ta píseň byla nádherná. To, že někdo napíše tolik krásných slov a pro mě, nechápala jsem to. „Ariel, nechtěla bys být mou přítelkyní?" Zeptal se a mě opět začali téct slzy ale poprvé za dobu co jsem tady to byly slzy štěstí. „J-J-Já, jo." Usmála jsem se, on položil kytaru a vběhnul do domu a přímo nahoru za mnou. „Vážně jsi souhlasila?" Jen jsem přikývla, podal mi růže a trochu se přiblížil. Ani jeden jsme nedýchali, Leo se chtěl přiblížit ještě víc a překonat vzdálenost polibkem ale já udělala krok zpět. „Děje se něco?" Podíval se na mě smutně. „Ne, jen nechci nic uspěchat." Trochu jsem zalhala, on kývl a věnoval mi alespoň polibek na tvář. „Nechceš něco podniknout?" „Promiň, ale jsem unavená, půjdu spát." Usmála jsem se a on odešel.

Chtěla jsem jít dolů pro vázu s vodou na květiny a nechtíc jsem z pootevřených dveří zaslechla rozhovor Ruggera s nějakým jeho kamarádem. „Co jsi potřeboval, kamaráde?" „Radu, všechno se tady obrací vzhůru nohama." Posmutněl Ruggero. „Co se děje?" „Víš, že Cande jsem miloval od začátku a pořád ji miluju ale od doby co se tady objevila Ariel je to jiné, všechny moje myšlenky, všechny texty mých písní patří jen jí." „Zamiloval ses do ní?" „Já nevím, je to složitější. Zamiloval se do ní, Leonardo, před chvílí ji vyznal lásku pod oknem s kyticí růží a zazpíval jí písničku, kterou jsem pro ni složil." „Proč zpíval tvojí písničku?" „Chci, aby byl šťastný, nevěděl jak se jí vyznat tak jsem mu to navrhl." „Cande to ví?" Ruggero jen zakroutil hlavou. „Nemyslíš si, že by si to zasloužila vědět?" „Zasloužila, ale nechci zahodit něco co pro mě tolik znamená kvůli něčemu o čem nic nevím." „Chápu tě, ale obě mít nemůžeš, a jestli teď chodí s Leonardem... Bude lepší když na ni zapomeneš." „Asi máš pravdu Jorge." Přitakal Rugge. „Teď jdi spát, zítra si promysli, co budeš dělat dál a pak zavolej." „Dobře." Kluci se rozloučili a Ruggero hovor vypnul. Ruggero se přesunul k zrcadlu naproti dveřím a já si bohužel nevšimla, že stojím v tak šikovném úhlu, že jsem v zrcadle celá vidět. Prudce se otočil a já ztuhla. Přešel ke mně, chytil mě za ruku, vtáhnul mě do pokoje a zavřel dveře. „Promiň, šla jsem pro vodu a nechtíc jsem tě zaslechla." „Co jsi všechno slyšela!?" Zněl naštvaně. „Nic, jen jak jste se loučili." Špitla jsem. „Fajn, pro příště prosím mé hovory neposlouchej! Jinak gratuluju, s Leem budete krásný pár." Procedil mezi zuby a ukázal na dveře. Přikývla jsem a odešla do pokoje. Takhle naštvaného jsem ho ještě neviděla.

Takže píseň, kterou Leo zpíval, nesložil on ale Ruggero a složil ji pro mě a co jsem udělala já? Všechno jsem zničila, všechny ty lži... Nechci být s Ruggerem kvůli Cande a kvůli Leovi ale zároveň se od Lea nenechám ani políbit, protože si pořád tajně přeju, aby můj první polibek dostal Rugge. To všechno mě přivedlo do labyrintu, ze kterého nebude cesty zpět. Jednou budu buď muset Lea políbit, anebo, přiznat, že mé srdce patří jinému. Jak bych to ale mohla přiznat? Jsou to bratři, to poslední co chci je ty dva rozhádat. Všechno co mi dnes řekl Leo, co se zpívalo v té písni, co jsem slyšela v Ruggerově rozhovoru a co mi řekl dnes v autě. Všechno to bylo složité, měla jsem v hlavě tolik otázek na, které jsem neznala odpovědi.

Nakonec jsem položila květiny na stůl, převlékla se a šla si lehnout. Nový den, nový začátek a tak jsem i já doufala, že zítřek mi přinese nové odpovědi a nový začátek. Koutkem mysli jsem však věděla, že se svým chybám, lžím, problémům a svému strachu budu muset postavit čelem.
________________________________________

Ahooj :) Nová kapitola je tady, přiznávám, že u psaní téhle kapitoly jsem si tak trochu odpočinula, protože první polovina všech pololetních zkoušek je doufejme úspěšně za mnou a já se můžu zase o něco víc věnovat veškerému psaní :D Jak vy zvládáte pololetí?

PS: Překlad písně Eres je ze stránky karaoketexty.cz akorát je z tamějšího slovenského překladu přepsán do češtiny :) Těším se na vás u další kapitoly :)

Miharu :)