♥We are still brothers ♥

30. kapitola - On žije!

My se rychlým krokem přemístili do jeho pokoje. Zůstal jsem stát jako opařený. Ležel na posteli bledý jako smrt, do těla měl zavedené desítky hadiček a byl připojený na spoustu přístrojů. Ten pohled mě ničil, otec to nezvládl a musel opustit jeho pokoj. „Mám tě s ním nechat o samotě?" Zeptal se mě Jorge a já jen přikývl. On odešel a já se přemístil k jeho posteli. „Brácho, celé mě to strašně moc mrzí. Ať jsem chtěl cokoliv tak tohle opravdu ne. Sam tě měl postrašit, neměl se tě pokusit zabít." Po tvářích mi opět stékaly slzy. „Udělal jsem hroznou chybu a teď to vím, miluješ Ariel a já byl hlupák, když jsem vás chtěl rozdělit. Moc tě prosím odpusť mi a hlavně neumírej." Nevím, jestli mě slyšel, ale doufal jsem, že ano. Doufal jsem, že vyslyší mé prosby a bude žít.

Pohled Ruggera:

Nevím jak je to možné a slyšel jsem vše, vše co můj bratr právě řekl. Nechápal jsem, jak mohl něco takového udělat, ale věřím, že za pokus o zabití on nemohl. Naštval jsem Sama, a proto se mě pokusil zabít, teď si to Leo jen spojuje se sebou. Chtěl, abych mu odpustil, já neměl co odpouštět. Necítil jsem vztek, necítil jsem zradu, byl jsem šťastný, že je tady. Přestal jsem přemýšlet o jeho slovech a začal řešit, kde to vůbec jsem. Byla to bílá chladná místnost a já seděl na nějakém stole. Trochu jsem si místnost prohlížel a v tom zpoza rohu vyšla, žena. Byla oblečená do černých krátkých šatů, se kterými dokonale kontrastovaly její dlouhé blonďaté vlasy, na jejím obličeji svítili zelené oči jako drahokamy a ona se pomalu přibližovala. „Kdo jste?" Zeptal jsem se směle a jí se na tváři vyrýsoval úsměv. „Jsem Donna." „Donna? To jméno mi něco říká." Pokusil jsem se zamyslet. „Je to to jméno, které, zmiňovala Ariel ve sklepě." Pomyslel jsem si. „Správně, mluvila o mě, Ariel." „Vy slyšíte moje myšlenky?" Strnul jsem, bál jsem se odpovědi. „Ano slyším." „Jak je to možné? Kdo jste?" Napadalo mě tolik otázek, tolik věcí, které jsem se bál vyslovit. „Kdo jsem, zatím není důležité, jen si pamatuj, že vždy budu silnější než ty! A jak je to možné? Jednoduše mám tuhle schopnost." Usmála se. „Proč jsem tady?" „Protože se musíš něco dozvědět." Najednou byla tajemná. „Co se musím dozvědět?" Zeptal jsem se přímo. „Chceš slyšet věci, tak jak jsou, to se mi líbí. Musíš Ariel chránit!" V jejích očích se odrážela temnota. „Před čím?" „To je to, nemůžu, ti teď specifikovat to před čím jí budeš muset chránit, nemohu ti říct fyzickou podobu tohoto nebezpečí. Co ti, ale můžu říct je to, že oba budete stát před silami temnějšími, než si umíte představit. Ať se stane, cokoliv musíš jí chránit stejně jako Esteban musí chránit Karol. Teď jste v tom společně." „Nechápu to." Hlesl jsem. „Nemusíš to chápat, stačí, když to uděláš. Můžeš mi to slíbit?" „Jistě, udělám co je v mých silách aby byla Ariel v pořádku." „Skvěle. Pamatuj si, dvojčata může rozdělit místo, čas, minulost, ale nikdy je nesmí rozdělit smrt. Oheň, který proudí, v jejich žilách bude ohněm, který nás všechny zachrání anebo zahubí." Chtěl jsem ještě něco říct, ale ona zmizela. Byl jsem zmatený, to co se tady stalo, bylo divné. Někde hluboko v sobě, jsem ale věděl, že jsem ji dnes neviděl naposledy, a že mě i Ariel čekají krušné časy.

Pohled Ariel, ve vile:

„Víš, jak jsme se o tebe bály!?" Karol, mě objala hned, jak jsem vstoupila do pokoje. „Promiň." Pokusila jsem se o úsměv, nešlo to. Znovu se mi v očích objevily slzy, slzy, které tak pálili na mém srdci i na duši. „Co se stalo?" Vyděsila se. „Ruggero, je mrtvý. Uhořel v té budově." Sesunula jsem se jí do náručí. Můj pláč znovu nešel utěšit. „Co to povídáš? Ruggero leží v metropolitní nemocnici, je toho plná televize." Stiskla mě v objetí. „Cože?" Podívala jsem se na ní s nadějí. „Koukej." Ukázala na monitor počítače, měla pravdu. Opravdu tam bylo napsané, že ho dnes odpoledne převezli do nemocnice. „On není mrtvý?" Nevěřila jsem tomu. „Není, jestli chceš, můžeme za ním zítra jet?" Pousmála se. „Musím tam jet hned!" Byla jsem rozhodnutá. „Ariel, to nemůžeš. Je pozdě, musíš si odpočinout." „Ruggero je dost možná v nebezpečí, chci vědět jak na tom je." Do rukou jsem jí podala krabičku s dopisem. „Tak půjdu s tebou a co to je?" „Lidi co mě našli, znali naší matku, tohle nám u nich nechala." „Páni." Vydechla.

V nemocnici:

Hned jak jsme přijeli do nemocnice, jsem si všimla Vincenza. „Jak je na tom?" Zeptala jsem se hned, jak jsem k němu přiběhla. „Nejhorší má nejspíš za sebou, ale pořád musí bojovat. Teď je u něj Leo, jestli chceš, jdi za ním." „Děkuji." Pokusila jsem se o úsměv a rychlým krokem jsem se přesunula do jeho pokoje, musela jsem ho vidět, musela jsem se přesvědčit, že žije.

Vstoupila jsem do pokoje a naskytl se mi pohled na téměř zhrouceného Lea a nemohoucího Ruggera. „Ariel..." Vydechl Leo, když si mě všiml. „Jak mu je?" Přešla jsem k němu blíž. „Bojuje statečně." Objal mě. „Nechám tě s ním o samotě." Dodal a odešel. Posadila jsem se a stiskla Ruggerovu chladnou ruku. „Prosím, lásko, ty musíš bojovat, musíš se probudit, abys mohl být po zbytek života šťastný, abys byl se mnou. Vím, že to zvládneš. Chci abys, věděl, jak moc tě miluju, vím, že jsem měla v tom sklepě něco udělat. Neměla jsem je nechat udělat ti tohle, měla jsem tě zachránit. Kdybych něco udělala, neskončil bys takhle." Po tváři mi stekla první slzička a má ruka pořád svírala tu jeho. Na jednu stranu jsem byla šťastná, že ho vidím, že neuhořel, na stranu druhou mě ubíjelo ho takhle vidět. Pokožka světlejší než jen obyčejná bílá, nehybné tělo neschopné jakéhokoliv sebemenšího pohybu, oči zavřené jakoby už nikdy neměli spatřit světlo světa, chladné rty, jež už nemají cítit vroucí polibek a srdce pro tento moment uzavřenější než kdy jindy.

___________________________________________

Ahojte :) Doufám, že se vám kapitola líbila a, že těšíte na další :) Chtěla bych se ještě zeptat: Připravuji knížku Kdo je Miharu255? Ve které vám trošku přiblížím kdo jsem a kdo vlastně tenhle příběh (i ostatní) vytváří, tak jsem se chtěla zeptat jestli to má vůbec cenu a jestli o ní budete mít zájem ? ♥ A ještě bych chtěla moc poděkovat za vaší podporu, které si opravdu moc vážím ♥ Užijte si zbytek večera :)

Miharu♥