♥We are still brothers ♥

31. kapitola - Probuzení

O pár dní později:

Jako vždy jsem seděla u Ruggera v pokoji a svírala jeho nehybnou ruku. „Dobrý den." Pozdravila jsem doktora, který vstoupil. „Dobrý den slečno, kdepak je zbytek rodiny?" Usmál se. „Šli se vyspat na hotel." „Dobře, máme v plánu ho dnes probudit." „Vážně?" „Ano, myslím si, že je na to připravený. Odpojím ho z umělého spánku, může trvat pár hodin, než se probere." Znovu se usmál a odpojil umělý spánek, nic se nedělo. „Hned jak se probudí, zazvoňte na sestru, abych přišel." Přikývla jsem a on odešel. Dalších pár minut se nic nedělo a pak z ničeho nic pohnul prsty a pevně sevřel mou ruku. Sledovala jsem ho se zatajeným dechem. Rychle zamrkal a pomalu otevřel oči, porozhlédl se po celém pokoji a pak jeho pohled zůstal viset na mě. Já mezitím zazvonila na sestru a pořád ho s úsměvem na tváři a slzou v oku sledovala. Než jsem stačila, cokoliv říct přišel doktor i se sestrou. „Vítám vás mezi námi, probudil jste se dřív, než jsme očekávali, to je dobré znamení." Ruggero se usmál. „Jak se cítíte?" „Dobře, je mi dobře." Zašeptal a pořád se rozhlížel. Doktor zkontroloval životní funkce a zatím ho nechal být, ostatní vyšetření se stejně musí dělat až den po probuzení. „Jsem ráda, že ses probral." Usmála jsem se a otřela si slzu, která mi vyklouzla. „Já taky, kde je Leo?" „Společně s tvým tátou a Jorgem spí na hotelu, několik nocí se od tebe nehnuli." Pohladila jsem ho po hřbetu ruky. „Jsem rád, že tě vidím." Na jeho tváři se objevil letmý náznak úsměv, který ihned přešel do pohledu plného obav. „Děje se něco?" „Mám takový zvláštní pocit, že se ještě něco stane. Tohle není konec." „Ruggero, nerozumím ti." Začínali se ve mně hromadit obavy, nerozuměla jsem mu. „Nebudeš mě považovat za blázna?" Zakroutila jsme hlavou a on mohl pokračovat. „Ve snu jsem viděl ženu, která se mi představila jako Donna." Moje srdce poskočilo, ale nechávala jsem ho mluvit dál. „Nevím, kdo ta žena byla, ale vím, jak moc byla zvláštní. Dokázala mi číst myšlenky, říkala něco o tom, že tě musím vždy chránit stejně jako Esteban Karol, a že budeme stát před něčím daleko silnějším, než jsme si mysleli a taky říkala, že vždy bude silnější než já. Vím, jak moc podivně to zní, ale něco mi říká, že nemluvila až tak moc z cesty." „Věřím ti, nevím jak je možné, že jsi s ní mluvil, když jsi byl v kómatu ani nevím, jak ti dokázala číst myšlenky, ale vím, že dopis co zanechala mě a Karol byl také dost podivný. Píše tam něco v tom smyslu, že nám žilami proudí ohnivá krev." „To říkala i mě a ještě něco ve smyslu, že dvojčata může rozdělit, místo, čas i minulost, ale nikdy je nesmí rozdělit smrt." „Teď se tím nestresuj, přijdeme na to co se tady děje, ale teď se z toho musíš dostat ano?" Přikývl. „Čekal jsem, že když už se probudím tak mě bude čekat aspoň polibek." Naoko se naštval a já se začala smát. Naklonila jsem se a políbila ho, přitáhl si mě a polibek prohloubil. „Stačí takhle?" Zeptala jsem se, když jsem se musela odtáhnout. „No spokojím se s tím." Zasmál se. „Ví se něco o Samovi?" Zvážněl, nevěděla jsem co mu říct. „Hledá ho policie, zatím marně." Podívala jsem se do země. „Proč jsi najednou tak smutná?" Pohladil mě po tváři. „Nic jsem v tom sklepě neudělala, neudělala jsem nic, abych tě zachránila. Proto jsi skončil tady..." Znovu se mi vybavil pohled na hořící budovu. „Tohle neříkej, není to pravda. Nemohla jsi nic udělat." „Mohla, měla jsem udělat cokoliv." „Ne, já se z toho dokázal dostat sám. Neodpustil bych si, kdyby se ti tam něco stalo jen proto, že ses mě pokusila zachránit. Prosím, netrap se tím." Znovu mi věnoval něžný polibek.

Pohled Ruggera:

Byl jsem šťastný, že jí mám u sebe, ale pořád mě znervózňovala ta Donna. Nemám rád tuhle nejistotu, která mě vždy znervózňuje. Teď jsem se nebál o sebe, bál jsem se o Ariel, Karol a vlastně i o Lea. Kdo ví, co nás čeká a já opravdu nechtěl, aby se do toho jakkoliv zapletl. Ať se zachoval jakkoliv už vždycky to bude můj malej bráška, kterýho prostě budu chránit. To už nikdo nezmění...

_____________________________________

Ahojte, dneska o něco kratší a nudnější kapitola, no zítra už to bude snad zase živější :) Jinak když už jsme v kategorii Fantasy tak jsem se rozhodla do toho trochu toho fantasy opravdu zařadit (uvidíme jak moc to tím pokazím :D ). Jako vždy doufám, že se vám kapitola líbila a těším se příště :)

Miharu♥