♥We are still brothers ♥

40. kapitola - První vyslanec

Další den, u Zivy:

Stejně jako včera jsme seděli v obývacím pokoji u starého dřevěného stolu a diskutovali. Celou noc jsem nespal, musel jsem přemýšlet o kouzelném světě a hlavně o národech co v něm žijí. Měl jsem plno otázek. Po chvíli mi to opravdu nedalo a odhodlal jsem se promluvit. „Zivo, mohu mít otázku?" Ziva byla velmi moudrá žena a já se snažil být co nejvíce zdvořilí, v takovéto společnosti se to více než hodilo. „Ale jistě." Usmála se mile a já nervózně pokračoval. „Pověděla bys nám něco o kouzelném světě? Myslím o jeho národech, pravidlech..." „Vím, co chceš vědět." Zastavila mě a přikývla na znamení, že ráda odpoví. „I když mluvíme o kouzelnickém světě tak pořád mluvíme o tom našem. Kouzelné národy nejsou nikterak oddělené od nekouzelníků jen se jim neukazují. Denně na ulici potkáváte čaroděje a čarodějky, anděly, upíry, vlkodlaky a spoustu dalších kouzelných národů. Většina z nich má svou uzavřenou komunitu vždy v historickém centru města, stejné je to i zde v Madridu. Brzy se se spoustou z nich setkáte. Vlastně mým dnešním překvapením je jedna speciální osoba, která brzy přijde." Pousmála se. „A je víc lidí se schopnostmi jako máme my?" „No co se týká živelných dvojčat tak již víte, že každý živel má jednu dvojici a tobě nikdo podobný není." „A kdo má přijít?" Přidala se Ariel k otázkám. Než stihla Ziva jakkoliv odpovědět do pokoje přišel Ardarel spolu s nějakým chlapcem. Nemohl být o moc starší nežli já. Chvíli nás upřeně sledoval a pak přešel k Zivě. „Madam, jak rád vás znovu vidím." Políbil Zivě hřbet ruky a přívětivě se usmál. „Rodny, jsme poctěni, že jsi přijal naše pozvání." „Vy dvě musíte být ohnivá dvojčata. Ariel a Karol, jestli se nemýlím. Je mi potěšení." Stejně jako před chvílí Zivě i Ariel a Karol věnoval polibek na hřbet ruky. Když se přibližoval, k Ariel zatnul jsem zuby a nechtěně jimi zaskřípal. Rodny si toho všiml a jen se usmál. „A ty budeš zajisté Ruggero." Přikývl jsem. Rodny se postavil naproti mně a poklonil se. „Co to děláš?" „Jsi potomek Jupiterův a jsi obdařen velkou mocí. Už teď máš mou veškerou podporu." „Děkuji, ale poklona nebyla nutná." Usmál jsem se a podal mu ruku, kterou přijal. „A kdo vůbec jste?" Zeptala se upřímně Karol. Od začátku jsem její upřímnost obdivoval. Rodny se jen usmál. „Jsi čaroděj?" Podpořila jí Ariel. „Nejsem čaroděj, jsem vlkodlak. Konkrétně Alfa." Všichni jsme se na sebe jen nechápavě podívali. „To, že je Rodny Alfa znamená, že je vůdčím vlkodlakem zdejší smečky." Objasnil nám situaci Ardarel. „Ano a jsem také posel, který má mluvit za celý náš národ. Celá naše rasa je vám oddána a je připravena sloužit v boji proti Khalíf." „Musíte být stateční, moc si vaší oddanosti ceníme a rádi ji přijímáme." Napřímil jsem se proti němu a uklonil se, tak jak se prve poklonil on mě. Netušil jsem, kde se ve mně ta diplomacie bere. „Brzy za vámi přijdou vyslanci i ostatních národů, vlkodlaci nejsou jediní, kteří se vám rozhodli vyjádřit podporu. Rád bych si s Ruggerem promluvil o samotě jestli, by vám to nevadilo, projdeme se prosím?" Ukázal na dveře a já přikývnul.

Procházeli jsme se po zahradě a obdivovali všechny ty rozkvetlé květy kolem nás. „Abych pravdu řekl, čekal jsem někoho jiného." Usmál se Rodny, ale stále měl na čele vrásku, jež naznačovala, že o něčem usilovně přemýšlel. „Jak to myslíš?" „Všechny zdroje říkají, že to ty máš spojit všechny národy proti Khalíf a dopomoct tak jejímu poražení. Všichni jsme očekávali daleko zkušenějšího muže a ne osmnáctiletého vyděšeného kluka. Nemyslím to zle." Vysvětlil. „Nejsem jen osmnáctiletý kluk a už vůbec ne vyděšený." Ohradil jsem se. „Nejsi vyděšený? Opravdu nemáš strach?" „No dobře, možná trochu, ale věřím, že to zvládneme." „Tady, ale víra stačit nebude." „Víš něco co já ne." Zkonstatoval jsem. „Jeden z našich lidí potvrdil, že Khalíf je poslední dobou velmi silná. Budete to mít těžké." „Ach tak, ale i tak si myslím, že s vírou v duši a láskou v srdci můžeme vyhrát. Už kvůli Ariel budu bojovat do morku kosti." „Tak je to přeci jen pravda. Ariel je opravdu tvou osudovou láskou. Gratuluju, podle vyprávění Zivy soudím, že jsi šťastný muž." Poplácal mě po rameni a já souhlasně přikývl. „Ještě jednou bych ti rád poděkoval za podporu vlkodlaků." „To nestojí za řeč. Spousta z nás na tebe již roky čeká. Mám pro tebe ještě jednu nabídku." „Jakou?" Trochu se pousmál a vráska na jeho čele zmizela. „Můj bratr odešel od naší smečky, aby mohl cestovat a nedávno se setkal s jedním z domorodých kmenů u toku Amazonky. Zjistil, že už mají nějakou dobu problémy s rarachy a vlkodlačí smečkou, která se nedávno usadila poblíž jejich území. Můj bratr není schopným diplomatem, a proto hledáme někoho, kdo bude schopný jejich spor urovnat a zároveň jejich kmen ochránit před rarachy. Řekl bych, že pokud Khalíf opravdu porazíte a ty zůstaneš, naživu jsi tím pravým člověkem, který by tam měl využít své diplomatické schopnosti." Ta nabídka zněla úžasně. „Zní to skvěle, ale nevím, zda jsem tím vhodným kandidátem." „Kouzelné národy tě respektují, neznám silnější autoritu." „Děkuji, za tvou nabídku rád jí promyslím." „To rád slyším."

Rodny mi vlastně nabízel vše, co jsem chtěl. Mohl bych poznat novou krajinu a zároveň svými dovednostmi pomoci ostatním. Kdybych se ovšem rozhodl jeho nabídku přijmout znamenalo by to odejít od Ariel. Od dívky, kterou jsem miloval. Na druhou stranu bych možná nalezl svoje poslání, skrytý smysl života.

Pohled Ariel:

Věděla jsem, že Ruggero měl od včerejška o čem přemýšlet. Objevil své nové schopnosti, zjistil, že je potomek samotného Jupitera a vyslanec vlkodlaků mu právě vyjádřil plnou podporu. Stála jsem u velkého francouzského okna a sledovala, jak na zahradě horlivě diskutuje s Rodnym. Cítila jsem se zvláštně. Byli jsme v bezpečí, ale přesto ve mně přetrvával velmi zvláštní strach z nadcházejícího boje. „První diplomatickou zkoušku zvládl na jedničku." Usmál se za mnou Ardarel. I během dvou dnů jsem pochopila, že je to velmi hodný a moudrý člověk. „Zkoušku?" „Ano, vlkodlaci ho neposlali, aby vyslovil jejich důvěru." Trochu jsem sebou škubla. „A proč ho poslali?" „Nejdříve chtěli, vědět kdo je vlastně Jupiterův potomek. Ruggero se zachoval velmi rozumně, jako rozený diplomat a proto mu Rodny spolu se souhlasem smečky vyjádřil podporu. Stačila by jediná špatná reakce a vlkodlaci by tak nerozhodli." Usmál se a já se trochu uklidnila. „Jak mohl mít souhlas smečky?" „Vlkodlaci jsou skvělí telepati. Smečka má propojení a díky němu se mohou slyšet." „Víš toho tolik. Někdy mi připadá, že nejsme ti praví. Je toho tolik co nevíme, s čím nemáme zkušenost..." „A přesto jste odhodláni bojovat. Jsem si jist, že to zvládnete. Nebe je vám nakloněno." „Děkujeme, moc si vaší pomoci vážíme." „Za nic, měli bychom začít s tréningem." Přikývla jsem a odtrhla pohled od Rugegra. Společně s Ardarelem jsme šli za Karol a Zivou abychom započali zdokonalování našich schopností s ohněm.

__________________________________________

Zdravím vás :) Další kapitola je na světe. Co myslíte, přijme Rugge Rodnyho nabídku?
Jinak co se týče další kapitola tak vyjde nejspíš v sobotu nebo až po víkendu, protože budeme u známých na chatě tudíž nevím jestli budu mít čas psát♥ Užijte si zbytek večera a hlavně nadcházející víkend :)

Miharu♥