All I ask for is a little bit of pain

Prolog

          

Sedm dní. 

Sto šedesát osm hodin.

Něco kolem deseti tisíc minut.

Přesně tolik času uběhlo od té doby, co jsem si říkal, že už to nikdy neudělám. Sliboval jsem sám sobě, že už se k tomu nikdy nenechám přemluvit. A teď, o šest set čtyři tisíc vteřin později, jsem ležel připoutaný k čelu naší dřevěné postele, oči převázané šátkem, zatímco on si mě bral přesně tak, jak se mu zrovna zalíbilo. Nenáviděl jsem ho za to. Poprosil jsem ho jen o výprask, ne o sex. Moc dobře věděl, že tohle nechci. Mnohem víc jsem za to ale proklínal své hloupé tělo. Reagovalo na to tak kladně. Užívalo si to, zatímco mě má vlastní hlava zásobovala množstvím nadávek na mou osobu. Nenáviděl jsem sex. Nenáviděl jsem ten náhlý pocit bezmoci. Věděl jsem, že už to nevydržím dlouho. Nikdy jsem nevydržel dlouho. Ne, když zarýval nehty do mé kůže tak dokonale a přesně. Přesně tak, aby mi dopřával rozkoš takovým způsobem, abych se neubránil vyvrcholení. Přál jsem si to celé zastavit, ale ta bláznivá touha ovládla mé tělo až moc silně. Nechtěl jsem - stejně jako před týdnem nic jiného, než vyvrcholit. Nedokázal jsem to zastavit ani přes to, že jsem dobře věděl, jak moc toho budu jen pár minut poté litovat. Jako vždycky.

Ale on byl pro mé potřeby až moc dobrý.

Tolik dokonalý.

A pak se jen odtáhl, prohrábl mi vlasy a sladce prohlásil: „Vidíš, jak moc to miluješ, Connie? Můžeš si mumlat ty svoje kecy o asexualitě kolikrát chceš, ale oba moc dobře víme, že jsi jen malá, masochistická děvka."

---

Trrrm! Asi od toho nečekejte něco super, jen jsem zjistila, že bez psaní moc dlouho nevydržím. Je to zatím jen taková "záplata" pro moje srdíčko za Owned.

N.