Dotek smrti [HP FF]✔

EPILOG

,,Je to zvláštní," povzdechla jsem si a pohlédla na Sagu, která se vznášela nedaleko mě.

,,Co přesně myslíš? To, že se díváš na to, jak tě pohřbívají, nebo to, že se z tebe stal duch?" ujišťovala se.

,,Vlastně obojí. Myslela jsem, že po smrti dojdu klidu, místo toho tady straším," pokrčila jsem nad tím rameny a sledovala, jak rakev s mým mrtvým tělem pomalu zapadá do země.

,,Cadmus ti to odůvodnil. Tři bratři chtějí, abys zde zůstala a pomáhala své sestře v prolomení prokletí," povzbudivě se na mě pousmála Saga.

,,Už chápu, proč jsi byla tak nepříjemná. Být duchem je otrava," ušklíbla jsem se a svou poznámkou jsem si vysloušila smích ze strany mé kamarádky. ,,A oni mě nemohou vidět?" otázala jsem se a přitom ukázala na své nejbližší, kteří seděli v první řadě a ronili slzy. Bylo mi z toho smutno, ale nemohla jsem to změnit.

,,Pokud si to nebudeš přát, tak ne," usmála se Saga. ,,Je jen na tobě, komu se zjevíš. Ale nyní bychom měli jít. Tři bratři na nás čekají. Smrt tě možná zabila, ale stále touží po tvé duši. Musíš se před ní schovat a nejlépe tě ochrání jen Tři bratři," potáhla mě za mou průsvitnou ruku. Stroze jsem přikývla a společně jsme se rozplynuly v páru.

○○○

A tak to dopadlo. Mé dobrodružství skončilo tak rychle, jako započalo. Nedokázala jsem vyhrát svůj boj s časem. Byla jsem přemožena tím nejhorším nepřítelem, Smrtí. Můj život mi dal mnoho. Potkala jsem mnoho přátel i nepřátel. Zažila mnoho nezapomenutelných zážitků a stihla se zamilovat. Mohla jsem toho stihnout mnohem víc, ale Smrt je nelítostná a jde ruku v ruce s časem i osudem. Nejde se jí vyhnout, ani se před ní schovat. Jediné, co můžeme dělat je, postavit se jí čelem a bojovat.

A proto se nyní ptám já tebe. Dokážeš se poprat se svým osudem, nebo jen zbaběle utečeš?

KONEC