Dotek smrti [HP FF]✔

49. kapitola - Nekonečné hádání

Běžela jsem prázdnými chodbami směrem k Brumbálově pracovně. Netušila jsem, proč se mnou chce mluvit, ale nic jsem nenamítala. Aspoň nemusím trčet na hodině lektvarů. Křiklana jsem neměla vůbec ráda. Připadal mi strašně vlezlý a slizký. Přesně tak bych ho popsala. Neustále lezl do zadku všem nadaným studentům a povyšoval je nad ostatní. Mně nemohl přijít na jméno. No, tak mi jednou explodoval kotlík, a co? Holt, ne každý má takový talent jako úžasná Evanska. Protočila jsem nad tím oči. Navíc je to Potterova tajná láska. I když, tajná není příliš vhodné slovo. Při každé příležitosti ji zve na rande.

Zastavila jsem se před masivní sochou chrliče a matně vzpomínala, jaké bylo to heslo. Profesorka McGonagallová mi ho říkala, když se pro mě stavila. Měla jsem ji lépe poslouchat...

,,Bertíkovy fazolky?" zkusila jsem první věc, která mě napadla. Věděla jsem, že to byla nějaká sladkost, ale nedokázala jsem si vzpomenout jaká. Tak dobře, tahle to asi nebude. Zkusíme něco jiného

O 2 HODINY POZDĚJI

,,Želé?" zkusila jsem další druh sladkosti. Zase nic. Vysíleně jsem se opřela o zeď. Zkusila jsem nad všechny možnosti a stále se to nepohlo ani o píď. Začala jsem nadávat. Tak ještě jeden pokus.

,,Jahodová zmrzlina?" zaskuhrala jsem zničeně. Zase nic. Ale no tak! Musí to přece něco z toho být! Naštvaně jsem si dupla a založila ruce na hrudi.

,,Těsně vedle," objevil se vedle mě Kie. Nadzvedla jsem tázavě obočí a odfrkla si. Ještě si ze mě bude dělat srandu. To je od něj tak milé!

,,To není vtipný, Kierane!" protočila jsem nad ním oči a on se v tu ránu zarazil. Překvapeně mě skenoval pohledem, jako by něco hledal. ,,Mám snad něco na obličeji?" nedalo mi to a zeptala jsem se. Začala jsem si různě třít tváře, abych případnou špínu setřela.

,,Řekla jsi mi jménem!" vyjekl nadšeně a popadl mě za pas. Šťastně se mnou zatočil ve vzduchu a já vyjekla. Já ho oslovila?! Jsem snad úplně pitomá?! ,,Ty si mě pamatuješ," dodal šeptem a zabořil svůj nos do mých vlasů. Rychle jsem mu překryla ústa a ohlédla se kolem sebe, jestli nás náhodou někdo neslyší.

,,Nikdo se o tom nesmí dozvědět, rozumíš? Nechci znovu přijít o svou paměť," sykla jsem jeho směrem. Dvakrát mi to bohatě stačilo. Po třetí to opravdu nepotřebuju. Přikývl na souhlas a já ho pustila. Odstoupila jsem o několik kroků dál.

,,Co se děje, Lior? Víš, že mi to můžeš říct, ať už je to cokoli," chytl mé drobné dlaně do těch svých. Povzdechla jsem si.

,,Nyní na to není ten správný čas, ale slibuji, že ti to jednou řeknu. Jednou se všechno dozvíš. Prozatím ti mohu říct jen to, že už jsem konečně pochopila, kým jsem a kým mám být. A teď, když mě omluvíš, musím uhádnout to prokleté heslo," na konci jsem pobouřeně vrčela a dívala se na sochu, která mě tak moc štvala.

,,Dobře, hlavně na sebe buď opatrná, ano?" otázal se a já přikývla na souhlas. Vtáhl mě do svého medvědího objetí a já se k němu víc přitiskla. Chyběl mi on i Leen. O co všechno mě Poberti připravili. Nenávidím je! ,,A nezapomeň, že s citróny jde všechno líp," mrkl na mě a odebral se na odchod. Pokrčila jsem nad tím rameny a v tu chvíli mě něco napadlo.

,,Citrónová zmrzlina?" chrlič se konečně pohl a přede mnou se ukázaly schody. Zvesela jsem zatleskala a vydala se nahoru...

****************

Aloha, lidi :)

vítám vás u dnešní kapitoly a předem vás upozorňuji, že tenhle víkend budou po jednom, vlastně dvě asi stíhat nebudu, jelikož od zítra plním výzvu :D to znamená, že se zítra na mém profilu objeví nová ffka, pokud budete mít zájem :) zaručuji vám netradiční pojetí kouzelnického světa a spoustu, jak jen to říct, zajímavých situací? jo tak bych to nechala :D

Tak, Lior se prořekla před Kiem, myslíte, že udělala chybný krok, nebo ji to naopak posune o kus vpřed? :c

to je pro dnešek vše :)

mějte se krásně a skládejte básně ♥

lovuju vás ♥

-Katy