Dotek smrti [HP FF]✔

36. kapitola - V bezpečí

Doběhli jsme ke dveřím bradavického hradu a já sotva popadala dech. Moje srdce zběsile tlouklo, až jsem myslela, že mi vyskočí z hrudi. V žilách mi koloval nefalšovaný adrenalin. Byla jsem zděšená. Prudce jsem se otočila na Jamese, který stál nedaleko mě.

,,Už mi konečně řekneš, co se tam sakra stalo?!" zakřičela jsem na něho naštvaně. Celou tu dobu, co jsme sem běžili, mi nechtěl prozradit ani jednu jedinou informaci. Měla jsem ho plné zuby. Šlo nám o život a on byl stejně zamlklý a nedokázal mi vysvětlit, kde se tam ta bestie vzala.

,,To není tvá věc!" odsekl mi nekompromisním hlasem a rozešel se směrem do hradu. Před tím, než úplně zašel dovnitř, se ohlédl za sebe. Zdálo se mi, že jsem v jeho očích viděla obavy. Ale ne. To se mi určitě jen zdálo. Čeho by se obával? Jsme pryč z dosahu toho monstra.

,,Tak to se pleteš, pitomče! Málem mě to sežralo a není to má věc? Takže kdybych skončila v jeho žaludku, tak je to vlastně úplně normální?!" vyjela jsem na něj hrubým hlasem a on se na mě zaskočeně zadíval. Prudkým pohybem mě přirazil ke stěně a překryl má ústa rukou. Zbledla jsem snad o několik odstínů. Nyní mi opravdu naháněl strach...

,,Teď mě dobře poslouchej!" zavrčel mi podrážděně do obličeje. Na sucho jsem polkla. Přikývla jsem na souhlas a jemně se zavrtěla pod jeho sevřením. Bylo to opravdu nepohodlné. ,,Nikomu o tom neřekneš. Nikdo se nedozví o tom, co jsi dnes večer viděla. Jako by se to nestalo, jasné?!" konečně mě pustil a já se zhluboka nadechla.

,,Proč se o tom nikdo nesmí dozvědět?" vyhrkla jsem dřív, než jsem si stihla tu otázku pořádně rozmyslet. James se hořce zasmál, ale poté nasadil opět vážnou tvář. Obrátil se ke mně zády. Nadzvedla jsem tázavě obočí, ale nechala to být.

,,Nikomu to neřekneš, jinak by se ti mohlo něco nehezkého stát. A věř mi, já nežertuju. Takže laskavě drž tu svou klapačku zavřenou a všichni budeme spokojení," zasyčel nenávistně, až jsem se nad tím otřásla. Tolik nenávisti jsem v jeho hlase ještě neslyšela...

Rozešel se pryč a já zůstala stát na místě jako solný sloup. Tohle nedopadlo zrovna podle mých představ. Ale měla bych si už zvyknout na zklamání, protože od smrti rodičů se mi smůla lepší na paty víc než kdy dřív.

S povzdechem jsem se také vydala na cestu pryč. Chtěla jsem si jít konečně lehnout do své teplé postele a zapomenout na vše zlé, co se v poslední době stalo. Měla jsem toho tak akorát dost a jak jinak tomu utéct než do říše snů?

Teď, když jsem na vše zůstala sama, možná by bylo dobré začít pořádně s mým pátráním. Musím tomu celému přijít na kloub dřív, než mě Leen opravdu zabije. Vím, že to udělala ona, ale jaký měla motiv? Je načase odhalit všechna skrytá tajemství a záhady. Musím přijít na to, co se v ten osudný den vlastně stalo. Svraštila jsem obočí a zatla ruce v pěst. Hra začíná. Uvidíme, kdo bude vítěz a kdo poražený. Rozehrála jsi nebezpečnou hru, Leen, ale jedno si pamatuj, já se nikdy bez boje nevzdávám!

****************

Aloha, lidi :)

tak máme tady novou kapitolu a konečně jsme se dostali tak nějak k lednu :D teď ještě projdeme těch pár měsíců a konečně zakončíme šestý ročník, aleluja :D

Myslíte, že Lior dokáže porazit Leen, nebo to bude naopak? :)

jinak vám moc chci poděkovat za skvělou zpětnou vazbu, děkuju moc! ♥

to je pro dnešek vše, zase zítra u další kapitoly :)

mějte se krásně a skládejte básně ♥

lovuju vás ♥

-Katy