Dotek smrti [HP FF]✔

40. kapitola - Nová Lior?

Přetočila jsem se na levý bok a poté otevřela své oči dokořán. Zvesela jsem se usmála. Nový den. Těšila jsem se až uvidím Rema a ostatní. Určitě společně zažijeme nějaké nové dobrodružství. Každá další minuta s nimi mě utvrzovala v názoru, že jsou to skvělí kluci. Vůbec nelituju, že jsem sem přestoupila. Kdyby mě nevyloučili z Krásnohůlek, tak bych se sem nikdy nedostala. Ještě že Madam Maxime se mnou ztratila trpělivost a vykopla mě. Radostně jsem vyskočila z postele a bosíma nohama se dotkla chladné podlahy. Tiše jsem sykla a poté rychle odcupitala do koupelny.

Prázdniny se blížily jako rychlostí blesku. Vůbec jsem se netěšila na návrat do Francie. Ano, uvidím rodiče, ale budu dva dlouhé měsíce bez Rema, Jamese, Siria a Naomi. Jak jen to bez nich zvládnu?!

Zkroušeně jsem pokroutila hlavou a zabouchla za sebou dveře. Nechtěla jsem nad tím už víc přemýšlet.

***

Procházela jsem plnou chodbou a na všechny se usmívala jako sluníčko. Měla jsem dobrou náladu a vůbec jsem netušila proč. Jako by se všechny mé problémy rozplynuly. Nemohla jsem si nyní na žádný vzpomenout a vůbec mi to nevadilo. Cítila jsem se taková...lehčí.

,,Ahoj, Lior," přicupitala ke mně Naomi. Objala jsem ji na pozdrav a ještě víc se usmála. Srovnala se mnou krok a nyní jsme šly vedle sebe bok po boku. ,,Co ta dobrá nálada?" neodpustila si poznámku a dloubla mě do boku.

,,Copak není dnešek krásný? Zima pomalu končí a blíží se nám jaro. Slunce krásně svítí a jsme tu všichni pospolu. Nemůže to být lepší!" rozhodila jsem rukama a zachichotala se nad svým monologem.

,,Ach, tak. Takže to mám brát jako tvou idylku, jo?" ušklíbla se. Pokroutila jsem nad ní hlavou.

,,Proč musíš být takový pesimista, Naomi? Vždyť svět je tak nádherné místo, kde nám nic kromě ty-víš-koho nehrozí!" rozněžnovala jsem se nad dokonalostí kouzelnického světa a Naomi mě pobaveně sledovala.

,,Takže i Voldemort je vlastně podle tebe super. Není to vůbec vrah jen sem tam tetuje a párkrát za den vyšle smrtící kletbu, ale to je zcela normální," nadzvedla tázavě obočí a mně na mysl přišla velmi vtipná představa.

,,Představ si Voldemorta, kdyby měl na sobě paruku! Afro! Představ si ho, jak by vypadal, kdyby měl afro!" plácala jsem jednu blbost přes druhou a u toho se smála jako šílenece.

,,Prosím tě! Afro by mu neslušelo! Vždyť nemá žádný nos. Měl by si radši pořídit to, než si kupovat náhradní vlasy. Myslíš, že když byl ještě člověk, tak mu to slušelo?" zamyslela se a já se musela podepřít o svá kolena, abych nespadla k zemi pod návalem smíchu.

,,Voldemort a slušelo? Ty dvě slova nejdou dohromady, Naomi! Vždyť to je stejné, jako kdybych se já spolčila se Zmijozelem! Zkrátka NEMOŽNÉ!" na slovo nemožné jsem dala extra velký důraz.

,,No jo. Tak už pojď! Kluci na nás čekají! Nenecháš přeci Remuse čekat!" spiklenecky na mě mrkla a potáhla mě za ruku. Rozběhla se napříč chodbou směrem ke školním pozemkům. Chtěla jsem se rozběhnout za ní, když mě náhle rozbolela hlava.

Měla jsem pocit, jako bych na něco zapomněla, ale na co? A proč?

,,Lior! Tak pojď už!" křikla na mě Naomi. Škubla jsem sebou. Zahnala jsem všechny pochmurné myšlenky a rozběhla se za ní.

,,Já tě dostanu!" křikla jsem na ni a ona přede mnou začala prchat.

**************

Aloha, lidi :)

vítám vás u nové kapitoly a okamžitě mám dotaz, připadá to jen mně, nebo se Lior opravdu chová jako mimo sebe? :D

každopádně, kdo podle vás na ni použil obliviate a jaký měl k tomu důvod? :c

to je pro dnešek vše, mějte se krásně a skládejte básně ♥

-Katy