Dotek smrti [HP FF]✔

46. kapitola - Žluté odhalení

,,Lior," zaslechla jsem někoho v dáli volat mé jméno. Otáčela jsem se do všech stran, ale nemohla jsem nikoho najít. Byla jsem zde sama uprostřed žlutého víru věčnosti.

,,Kdo jste?" zvolala jsem hlasitě. Hlas se mi třásl strachem. Nejen, že jsem přišla o svou paměť, ale někdo mě ještě musí děsit k smrti. Lepší už to být nemohlo.

,,Nejsem nikdo. Mým útočištěm je vzduch. Budeš-li mě hledat, nenajdeš mě," ozval se blízko mě šepot a já sebou prudce trhla.

,,Co po mně chcete?" nedala jsem se tak lehko a opět na ni křikla svou otázku. Odezvou mi bylo tiché chichotání. Tázavě jsem nadzvedla obočí. Kam jsem se to dostala? Poslední, co si pamatuju, bylo, jak ležím na ošetřovně. Že by to byl jen sen? Možné to je...

,,Co chci já? Spíš, co potřebuješ ty. Nechybí ti snad něco? Něco velmi důležitého?" odpověděla mi otázkou. Napnula jsem se jako struna. Jak to všechno může vědět. Znejistěla jsem. ,,Vím, co se ti stalo. Znám celou tvou minulost," doplnila se, aby mi objasnila všechna její slova.

,,Dokážete mi vrátit paměť?" špitla jsem v naději, že to opravdu zvládne. To jediné, co jsem potřebovala, byly mé vzpomínky.

,,Ptáš se špatně. Chceš své vzpomínky, ale nezajímáš se o to, kdo ti to způsobil. No tak, Lior. Udělali to dvakrát, pokusí se o to znovu. Nebudeš to mít tak snadné," varovala mě a já se zhluboka nadechla. Opravdu jsem připravena přijmout tu krutou pravdu?

,,Kdo mi to udělal?" vydechla jsem ztěžka a založila si ruce na hrudi. Začínalo mi být chladno. Možná to bylo proto, že jsem se nacházela uprostřed ničeho.

,,Přezdívají si Poberti. Neudělali to však z vlastní vůle. Někdo jim poručil, aby tě udrželi dál od tajemství tvého rodu. Onen čaroděj si myslel, že budeš ve větším bezpečí. Ale to byla lež! Musíš vědět, co jsi zač, aby ses mohla bránit!" rozhořčila se a na konci téměř křičela. Na sucho jsem polkla. Celou tu dobu jsem je brala jako přátele a oni mi přitom celou dobu lhali. To oni zavinili tu změnu. Nějak přehnaně jsem na to nereagovala. Na čí pokyn to udělali? Přede mnou se zhmotnila postava vysoké štíhlé ženy se zrzavými vlasy.

,,Kdo jste?" zopakovala jsem svou přechozí otázku. Opravdu mě to zajímalo, protože jak by mohla vědět tolik podstatných informací? Nikdy dřív jsem ji neviděla.

,,Spíš kdo nejste," pousmála se a přešla ke mně blíž. Položila mi ruce na ramena. ,,Musíš si vzpomenout, Lior. Jen ty dokážeš zachránit sebe a svou sestru," zvážněla.

,,Já mám sestru?" vyhrkla jsem bezmyšlenkovitě.

,,Ah, tolik si toho nepamatuješ," povzdechla si. Nakonec se mi zahleděla zpříma do očí. Cítila jsem, jak mi tepe v hlavě nahlas jsem vyjekla. Chytla jsem se za spánky a spadla na kolena. Cítila jsem, jak se mi všechny mé myšlenky a vzpomínky vrací. Jak to udělala?!

,,Já-už si vzpomínám," špitla jsem velmi tiše. ,,A vy jste Helga z Mrzimoru, že ano? Jedna ze zakladatelů," vzpomněla jsem si, že jsem viděla její fotku v té knize, kde byla zmínka i o mém otci.

,,Ano, jsem," přitakala a pomohla mi zpět na nohy. ,,Už víš, kdo jsi?"

,,Můj otec byl potomkem jednoho ze tří bratří, že?" potřebovala jsem se ujistit. Nebyla jsem si ničím jistá.

,,Ano, a proto ho smrt zabila. Nyní se snaží dostat i tebe. Musíš ji zastavit, nebo zničí tebe i tvou sestru," posmutněla.

,,Jak to mám udělat?" zeptala jsem se šokovaně. Nečekala jsem, že za těmi všemi útoky stojí smrt. Zarazilo mě to, ale od té doby, co jsem zjistila pravdu, jsem počítala tak říkajíc se vším.

,,Pamatuj, že i nepřítel může být přítel, který nebodne do zad. Jsi Lior Tauri Peverell, potomek tří bratří a odpůrkyně smrti. Svou část jsem splnila. Nyní je to na tobě,"

**************

Aloha, lidi :)

vítám vás u nové kapitoly a nyní se dozvídáme vlastně celé tajemství tohoto příběhu a to značí jediné, blížíme se rychle ke konci :c těšíte se na finále? :c

¨co si o tom myslíte? :c

to je pro dnešek vše :)

mějte se krásně a skládejte básně ♥

lovuju vás ♥

-Katy