Dotek smrti [HP FF]✔

16. kapitola - Zmijozelská rada

Bezcílně jsem se procházela po školních pozemcích a nevědomky kopala do menšího kamínku šedé barvy, který byl pokropen vodou. Když jsem si myslela, že se svítá na lepší časy, všechno se muselo pokazit. Poberti se někam společně s Naomi vypařili a já zde opět zůstala sama. Jako by mě přehlíželi a nebrali naše přátelství vážně. Doufala jsem, že mě mezi sebe přijala a jsem jednou z nich. No, očividně jsem se spletla.

,,Ale, ale! Někdo se nám tady trápí!" ozval se náhle nademnou neznámý hlas a já sebou prudce škubla. Rozhlížela jsem se všude kolem sebe, ale nikoho jsem neviděla. Pokrčila jsem nad tím rameny a chtěla pokračovat dál, ale zarazilo mě vyobrazení stínu nade mnou. Tohle se nepodobá obyčejné koruně stromu. Ohlédla jsem se nahoru a spatřila tmavovlasou dívku se rty do srdcovitého tvaru. Její tvář připomínala bílo zeď. Byla neskutečně bledá. Avšak to samé se nedalo říct o jejích očích. Ty byly černé jako ta nejtemnější temnota. Působila sympaticky, ale jedna věc to zcela kazila. A to ta, že na sobě měla zmijozelský hábit.

,,Co chceš?" založila jsem si ruce na hrudi. Bylo mi nepříjemné chovat se k ní hned hnusně, když ji ani neznám, ale Rem mě upozorňoval, že lidi z této koleje jsou značně hrubí a lstiví. Ve zkratce, mám si na ně prostě dávat pozor. Neznámá seskočila na zem těsně vedle mě. Oprášila si ruce a laškovně na mě mrkla. Nadzvedla jsem tázavě obočí.

,,Neušlo mi, že se poslední dobou bavíš s tou nebelvírskou partičkou idiotů. Věř mi, oni nejsou zrovna dobrá společnost," dala si ruce v bok a vševědoucně se ušklíbla. Povzdechla jsem si. Tak odtud vítr vane.

,,A kdo je podle tebe dobrá společnost když ne oni?" vyhrkla jsem rychle a ona se nad mou zbrklou reakcí ani nepozastavila. Jako by něco takového čekala.

,,Prober se, tupko! Myslíš, že by tak z ničeho nic přijali mezi sebe nějakou nevýznamnou káču z koleje idiotů?! Och, jistě že ne! Vždyť se na sebe podívej! Nejsi nic! Jsi jen odpad společnosti! Jim na tobě vůbec nezáleží, nesplňuješ jejich hodnoty!" smutně se usmála a položila mi ruku na rameno. Zaraženě jsem si prohlédla své oblečení. Chtě nechtě jsem musela přiznat, že má pravdu. Byla jsem zcela odlišná. Spíš tichá myška, narozdíl od nich. Ale přesto všechno se musela ozvat moje sebeúcta.

,,Lžeš! Co by z toho měli?!" křikla jsem a podrážděně rozhodila rukama. Raději ustoupila o dva kroky v zad, abych ji nezasáhla. Nechybělo daleko a dala bych jí pořádnou ránu do obličeje. Hm, škoda. Počkat! Na co to myslím?! Vždyť dát někomu ránu je špatné! Velmi špatné!

,,To mi pověz ty. Proč jsi pro ně tak důležitá, hm?" zašeptala mi do ucha a zase se odtáhla. Otřásla jsem se nad jejím hlasem.

,,Co mám podle tebe dělat?" zašeptala jsem skoro neslyšně, až jsem pochybovala, že mě slyšela. No, její úsměv mě přesvědčil o pravém opaku.

,,Změň se. Změň své jednání i vzhled," mrkla na mě, jako by mě k tomu vyzívala. Pokroutila jsem nad tím hlavou.

,,To nepřipadá v úvahu!" zamítla jsem okamžitě.

,,Jsem zvědavá, za jak dlouho tě odkopnou. Až ti to dojde, víš, kde mě máš hledat!" 

**************

Aloha, lidi :)

tak jsem zde s novou kapitolou a nyní se zde připlétá nová postava, která byla dostatečně neslušná a nepředstavila se jménem, no, jistě se s ní setkáme i později :)

také jsem vám chtěla říct, že kapitola zítra MOŽNÁ bude, protože dnes jsem přijela domů dřív a jediná povinnost na zítřek pro mě je hora domácích úkolů do němčiny, takže bych si možná stihla předepsat zítřejší kapitolu, no, uvidíme :)

pro dnešek je to všechno :)

mějte se krásně a skládejte básně ♥

lovuju vás ♥

-Katy