Dotek smrti [HP FF]✔

23. kapitola - Leen & Kie

Kráčela jsem vedle Leen a snažila se mít vztyčenou hlavu. Musela jsem se chovat hrdě a sebejistě. Žádný smích či radost. Pouze namyšlenost a opovržení. Nic jiného nebylo povoleno. Tiše jsem si povzdechla. Nevím, jestli se dokážu takhle chovat. Vždyť je to tak...nelidské.

,,Co to mělo znamenat?!" prolomila tíživé ticho Leen a zastavila se uprostřed pohybu. Následovala jsem jejího příkladu a nervózně si hryzla do spodního rtu.

,,Co přesně myslíš?" špitla jsem tiše, i když jsem věděla, na co narážela. Můj nečekaný střet s Poberty. Nečekala jsem, že si mě odchytnou a budou se mnou chtít mluvit.

,,Ty to moc dobře víš!" zavrčela podrážděně a já na sucho polkla. Možná bych neměla dráždit hada bosou nohou. Doslova řečeno, neměla bych dráždit Leen hloupými otázkami. Nevyplatí se to.

,,Já jsem v tom nevinně! Oni mě zastihli nepřipravenou!" pohodila jsem rukama, ale ona se pouze plácla do čela a nevěřícně pokroutila hlavou.

,,Mrzimorko, jen aby bylo jasno, ty musíš být vždy připravená! Tohle není žádná hra nebo přetvářka! Tohle je životní styl! Přijmi ho a nauč se ho milovat, jinak pohoříš!" varovala mě se vztyčeným ukazováčkem a já zbledla snad o několik odstínů. Zaslechla jsem hlasité tleskání za mými zády. Zvědavě jsem se otočila a spatřila pohledného zmijozelského chlapce. Jeho oči byly jako dva hnědé uhlíky a vlasy měl vyčesané nahoru, přesto však nevypadaly jako štětiny od koštěte. Zarazila jsem se, když jsem si uvědomila jistou podobu mezi ním a Leen. Nadzvedla jsem tázavě obočí.

,,Nebuď na ni tak zlá," mrkl na mě ten kluk a já se mírně začervenala. Nebyla jsem zvyklá, že by se mě mužské pohlaví zastávalo.

,,Zmlkni, Kie. Nic o tom nevíš!" osopila se na něj Leen a dala si ruce v bok. Hleděli si navzájem do očí a já jen čekala, kdy se na sebe vrhnou.

,,Jen to, že se tady mrzimorka dostala do křížku s těma pitomcema z Nebelvíru," pokrčil rameny a krátce na mě ukázal. Nejradši bych se propadla do země. Nebylo mi zrovna příjemné odposlouchávat jejich rozhovor.

,,Jak o tom víš?!" vyjekla Leen. Očividně byla překvapená stejně jako já. Přeci jen, on tam nebyl. Všimla bych si ho. Tím jsem si jistá. Je poměrně výrazný jak svým chováním, tak i vzhledem. Navíc je ze Zmijozelu a byla tam pouze má kolej a Nebelvír.

,,Všichni si o tom šuškají. Jak mrzimorka odkopla Poberty. Nedivil bych se, kdyby se to dostalo i k Brumbymu," ušklíbl se a já zalapala po dechu. Opravdu nazval bradavického ředitele takhle nemístně? Mohl by z toho mít vážné problémy.

,,Jen ať se to k němu dostane. Aspoň uvidí, kdo tady má navrch. Vybral opravdu neschopné pitomce pro tak cenný úkol. No, co jiného čekat od takového senilního dědka," zašeptala Leen směrem k neznámému. Ale i já ji slyšela. Ti dva mě nepřestávali překvapovat. Ano, věděla jsem, že většina zmijozelských nechovala respekt k profesorům, ale až takhle? Na tom se mi něco nezdálo. Navíc se mi v mysli stále opakovaly poslední věty Leen. Cenný úkol? Co to může být?

,,Lior?" oslovila mě měkkce Leen a já se na ni pootočila. Pokynula jsem jí, aby pokračovala.

,,Ráda bych ti představila mého bratra, Kierana Reece Barreta,"

***************

Aloha, lidi :)

máme tady další kapitolu a já se rozhodla, že pokud to bude možné, tak po dobu prázdnin budou vycházet dvě kapitoly denně, ať se někam pohneme :)
celý příběh vidím na takových 70 kapitol  plus mínus samozřejmě:)

co říkáte na zvláštní vyjadování Kierana a Eileen? Myslíte, že mají něco za lubem? :)

uvidíme se večer u další kapitoly :)

mějte se krásně a skládejte básně ♥

lovuju vás ♥

-Katy