Dotek smrti [HP FF]✔

61. kapitola - Písečné duny

Koleny jsem dopadla do hladkého písku a vlasy mi spadly do očí. Rychle jsem pohodila hlavou dozadu, abych měla volný výhled. Ocitli jsme se uprostřed prázdné pouště. Nadzvedla jsem obočí. Myslela jsem, že se máme přemístit přímo k pyramidě. Očividně jsem se spletla a to hodně.

,,Tu pyramidu musí chránit nějaká bariéra!" zahudrovala Leen. Překvapeně jsem se na ni otočila. Hlavu měla zabořenou do písku a snažila se ji dostat ven. Uchechtla jsem se.

,,Skvělý dopad," konstatovala jsem, když jsem jí pomáhala dostat se z několika tun prachu a písku. Byla zabořená opravdu hluboko a dalo mi hodně práce, než se mi podařilo ji vytáhnout.

,,No neříkej!" protočila pohoršeně oči a oprašovala ze sebe zrnka písku. Uchechtla jsem se. Za mými zády se ozvalo hlasité odkašlání. Kieran. Nehodlala jsem se otáčet a radši jsem dělala, že jsem ho vůbec neslyšela.

,,Nacházíme se asi několik mil od našeho cíle," vyřkl svou myšlenku a já se otřásla nad jeho hlasem, který zněl tak chladně.

,,Tak to abychom vyrazili. Nesmíme ztrácet čas. Každou chvíli nás může objevit smrt a odvést si Lior," řekla Leen, když už konečně byla spokojená se svým vzhledem. Kieran si stoupl vedle ní a pohlédl na mě odtažitým pohledem.

,,Smrt je nám v patách. Je to závod s časem," přitakal Kieran se zrakem upřeným na mně. Nepatrně jsem se zatřásla. Nenáviděla jsem, když na mě někdo zíral, nebo jsem se někomu musela dívat do očí. Měla jsem pocit, jako by mi viděli až do duše.

,,Tak jdeme," zašeptala jsem a vyšla nějakým směrem vpřed, ale zastavila mě Kieranova ruka na mém rameni. Rychle jsem ji setřásla dolů.

,,Jdeš špatným směrem. Musíme na sever," rukou máchl směrem, kterým se máme vydat. Povzdechla jsem si. Otočila jsem se k němu čelem.

,,Jistě, pane chytrej," odsekla jsem nepříjemně. Nechtěla jsem na něj být hrubá, ale nazval mě děckem. Cítila jsem se jako přítěž, která mu ve všem překážela, tak proč bych na něj měla být milá?

,,Hnusnější už být nemůžeš?!" zasyčel pohoršeně. Obrátila jsem se k němu zády a přitom ho nezapomněla švihnout vlasy do obličeje. Leen se uchechtla, ale poté zase zvážněla.

,,Můžete se konečně uklidnit?! Jsme na jedné lidi, u Merlina! Nemůžeme válčit mezi sebou! Jak potom máme porazit smrt, když nejsme schopni se dohodnout ani mezi sebou?!" křikla a u toho nebezpečně moc gestikulovala. Na čele jí pulzovala žíla, až jsem se bála, že jí praskne.

Odfrkla jsem si a dala si ruce v bok.

,,To on si začal," pohodila jsem hlavou směrem k němu.

,,Co prosím? To ty jsi na mě začala být hnusná!" bodl mi prstem do hrudi. Spražila jsem ho vražedným pohledem.

,,Ale za to všechno můžeš ty!" osopila jsem se na něj nekompromisně a on tázavě nadzvedl obočí.

,,Co tě sakra žere?!" zaječel a rukou si vjel do delších vlasů. Vřel ve mně vztek. Zatla jsem ruce v pěst. Zhluboka jsem se nadechla a poté pomalu vypustila všechen přebytečný vzduch z plic.

,,Co mě žere? Co mě žere?!" zakřičela jsem na něj rozlíceně. ,,Tak já ti teda řeknu, co mě žere!" vyprskla jsem rozhořčeně. ,,Nazval jsi mě malým děckem, jako bych ti zavazela! Jako by bylo špatně, že dýchám stejný vzduch jako ty! A to ani nevíš, co k tobě cítím!" vyjekla jsem. Jakmile jsem si všimla Kieranova zaskočeného výrazu, došlo mi, co jsem provedla, a zacpala si pusu rukou. Tohle jsem podělala. A to pořádně.

******************

Aloha, lidi :)

vítám vás u dnešní kapitoly, kde se Lior společně s Kieranem trochu chytli a očividně to není nic pěkného :c

Co podle vás Lior cítí ke Kieranovi? Nějaké pouto, lásku, či nenávist? :c

to je pro dnešek vše :) jen pro menší info, dotek smrti plánuji na 80 kapitol :)

mějte se krásně a skládejte básně ♥

lovuju vás ♥

-Katy