Dotek smrti [HP FF]✔

66. kapitola - Otázka cti

Objevila jsem se v nějaké tmavé místnosti a přede mnou stálo několik osob. Kieran, Remus, můj otec a osoba zahalená v plášti. Tázavě jsem nadzvedla obočí.

,,Došla jsi až na konec své cesty, dítě," spustil otec monotónním hlasem a já na něj upřela svůj pohled.

,,Jak to myslíš?" tahle osoba nebyla můj otec. Tím jsem si byla jistá. Můj otec se nikdy v mé přítomnosti netvářil tak prázdně. Vždy jsem u něj dokázala rozeznat nějakou emoci, ale nyní to nešlo.

,,Musíš si přiznat pravdu," odpověděl. ,,Proč to všechno děláš? Proč se snažíš zastavit smrt?" dodal po chvíli ticha.

,,Děláš to snad kvůli moci? Chceš snad ovládnout její nadání, aby ses mně i ostatním Pobertům pomstila?" ozval se Remus a v jeho hlase jsem zaslechla notnou dávku znechucení a hořkosti. Jako by plival jed přímo na mou maličkost.

,,Ne! Nemám důvod, proč vám ubližovat!" vykřikla jsem na svou obranu. Kam mě to Saga zavedla? Pamatuji si jen, že jsem vkročila do té místnosti a pak jen tma.

,,Ne? Ani to, jak jsme ti vymazali paměť na povel Brumbála?" zalapala jsem po dechu. Na tohle jsem kvůli všemu okolnímu zmatku zapomněla.

,,Možná jsem na vás byla naštvaná, ale to mi nedává právo ukončit váš život," odsekla jsem a založila si ruce na hrudi. Nesmím povolit tomu nátlaku.

,,Děláš to jen kvůli sobě. Nikdy ti nezáleželo na ostatních," ozvala se postava zahalena v kápi. Podle hlasu jsem poznala, že se jedná o dívku.

,,Co jsi zač?" přimhouřila jsem oči.

,,Tvá sestra, kterou jsi nechala napospas osudu," vyjekla. Otřásla jsem se pod tím návalem emocí.

,,To není pravda! Záleží mi na tobě! Já tě najdu a budeme konečně spolu!"

,,A co já? Odhodila jsi mě jako kus hadru. Byl jsem ti dobrý jen ve chvíli, kdy jsi mě potřebovala!" zaječel na mě Kieran a já se otřásla. Ten hlas zněl přesně jako on. Ale nemohl to být on. On zůstal v Gíze, nebo ne? Do očí se mi nahrnuli slzy.

,,To není pravda! Záleží mi na tobě!" vykřikla jsem a z hrdla se mi vydral vzlyk. Tohle byla podpásovka.

,,Jo? A proč jsi mě poslední dobou ignorovala a byla ke mně hnusná, hm?" znechuceně se zasmál.

,,Neházej to všechno na mě! To ty jsi mi do očí řekl, že jsem podle tebe ještě malej fracek!" zaječela jsem na něj naštvaně. V mém nitru se míchaly jen dvě emoce. Vztek a smutek.

,,To bylo jen ze srandy. Není mou chybou, že jsi ještě nevyzrálá!" ušklíbl se zákeřně. Nevydržela jsem to a po tváři mi stekla jedna osamělá slza.

,,Tak promiň, že jsem tak nevyzrálá a nedokážu ukočírovat své city. Tak promiň, že jsem tak pitomá nedokážu vyjít s pravdou ven. Tak promiň, že jsem tak naivní, že jsem si myslela, že ti na mě záleží. Tak promiň, že jsem se do tebe zamilovala!" zaječela jsem, jak nejhlasitěji jsem mohla. Všechno utichlo a postavy se rozplynuly. Zhroutila jsem se na zem a svět kolem mě se začal propadat do tmy.

,,Zkouška je ukonce. Je načase postavit se třem nejvyšším a poznat svůj osud, dcero Peverellova,"

*******
Aloha, lidi 😊

Vítám vas u dnešní kapitoly, kde Lior prochází svou zkouškou a zároveň přiznává, že je zamilovaná do Kierana 😊 #Kior

Co si o tom myslíte? Kdo jsou podle vas nejvyšší? 😱

Každá odezva potěší 😊

Mějte se krásně a skladejte básně 😊

Lovuju vas ❤

-Katy