Dotek smrti [HP FF]✔

43. kapitola - Dívčí válka

Seděla jsem společně s Poberty a Naomi v Komnatě nejvyšší potřeby. Aspoň myslím, že tomu tak říkali. Nemohla jsem se přestat smát. Stěny byly růžové a na nich samolepky jednorožců. Vypadalo to strašně vtipně. A ještě k tomu jsme seděli na duhových pohovkách! Možná mě neměli nechávat představit si, jak to tady bude vypadat...

,,Ale, Jamesi. Kdy už konečně dostaneš Evansku na to rande?" podpichoval ho Sirius a já se uchechtla. Chtěla jsem říct nějakou narážku na to, že on by si měl také víc všímat své obdivovatelky, ale Naomi mi silně dupla na nohu a já nahlas vyjekla. Ublíženě jsem se na ni podívala a ona jen pokrčila rameny.

,,Už jsem blízko! Příště mi to už vyjde!" bránil se James se zvednutýma rukama a ohrnul spodní ret. Uchechtla jsem se a opřela si hlavu o Removo rameno.

,,A neříkal jsi tohle minimálně desetkrát?" vyplázla jsem na něj jazyk. Rychle se natáhl pro jeden polštář, na kterém bylo nakresleno velké duhové srdce, a mrsknul ho po mně. Tak tak jsem se mu vyhla. Letěl těsně nad mou hlavou. Ups.

,,Za pravdu se každý zlobí. To ty víš nejlíp, co Jamesi?" křikl na něj Sirius a rychle se schoval za Naomi, aby po něm nemohl James skočit. Rozchechtala jsem se na celé kolo, až jsem se svalila na zem. Po tvářích mi stékaly slzy smíchu a já je nedokázala zastavit. To je asi poprvé, co jsem se rozbrečela smíchy.

,,Je-jenže, Siriusi! Ty nemáš taky co mluvit! Úplně ignoruješ svou tajnou ctitelku!" dostala jsem ze sebe přerývavě. Nedokázala jsem popadnout dech, ale naštěstí už jsem se aspoň trochu zklidnila. Všechno ustalo a všechny pohledy se upřely na mou maličkost.

,,O čem to mluvíš?" přerušil ticho zaskočený Sirius a já se nanovo rozesmála. Všechno mi připadalo tak moc vtipné. Netušila jsem, proč se to děje, ale nešlo tomu zabránit.

,,A pak, že já jsem tady mimo!" zaječel James a přetáhl Siriuse polštářem po hlavě. Naomi na mě skočila, protože jí došlo, že jsem mluvila o ní. Chtěla mě umlčet za každou cenu.

,,Tohle si vypiješ, milá zlatá," zavrčela mi do obličeje a začala do mě bouchat svýma malýma pěstičkama. Provokativně jsem mrkla.

,,Co mi uděláš? Chceš mě ulechtat k smrti?" provokovala jsem ji, jak nejlépe jsem uměla. Na chvíli se zamyslela a poté se jí na tváři objevil ďábelský úšklebek.

,,To ani nemusím. Jak by se ti líbilo, kdyby se všichni dozvěděli, že se ti líbí Remus?" ušklíbla se. Tentokrát jsem nás já rychle převrátila a seděla obkročmo na jejím pasu.

,,Ale mně se nelíbí!" vyjekla jsem a začala ji lechtat. Svíjela se pode mnou smíchy a já stále nepřestávala. To má za to!

,,Ne? To si nalhávej sama sobě, Liorinko!" zapištěla a nahlas zaječela. Asi jsem trefila její nejslabší místo. Kluci se na nás zmateně dívali, ale nějak nezasahovali. Nechali nás v naší menší bitce.

,,Co kdyby se Sirius dozvěděl pravdu, hm?" obočí mi vyletělo snad až ke kořínkům vlasů. Ona se zděsila a snažila se vymanit z mého sevření, ale nějak jí to nešlo.

,,Jakou pravdu?" ozval se Sirius a já se vyzývavě koukla na Naomi.

,,Žádnou!" zaječela rychle. Vytrhla se z mého vězení a rychlostí blesku zmizela pryč z místnosti. Možná jsem to tentokrát opravdu přehnala...

***************

Aloha, lidi :)

vítám vás u dnešní kapitoly, kde se Lior chovala opět jako utržená ze řetězu a provokovala naši milovanou Naomi :D

Myslíte, že se jí nějak Naomi pomstí? :c Piště vaše nápady do komentů O:)

děkuju vám moc za úžasně ohlasy, jste skvělí ♥

to je pro dnešek vše :)

mějte se krásně a skládejte básně ♥

lovuju vás ♥

-Katy