Dotek smrti [HP FF]✔

63. kapitola - Čaj o páté s příbuzným

Dopadla jsem na tvrdou zem a zachrčela. Čekala jsem nějaké zlomeniny, ale byla jsem v rámci možností v pořádku. Jen pár podlitin, odřenin a fialových modřin. Nadzvedla jsem tázavě obočí a rozhlédla se kolem sebe. Všude panovala tma, ale nedaleko sebe jsem zahlédla světlo vycházející z nějaké místnosti. Rozešla jsem se tím směrem. Neměla jsem na vybranou. Kieran s Eileen zůstali nahoře a vstup dolů byl opět zavřený. Nemohli mě vytáhnout a já musela pokračovat dál na vlastní pěst. Zkontrolovala jsem si, jestli mám u sebe hůlku, a vstoupila do otevřeného prostoru, kde ležel na kamenném výstupku sarkofág. Otevřela jsem pusu překvapením.

Kolem mě se rozprostřela hustá mlha, až jsem si neviděla ani na boty. Překryla jsem si oči pravou rukou a rozkašlala se. Smrdělo to hnilobou. Kolem mě to syčelo, jako by se zde pohybovalo velké množství hadů.

,,Vítej, Lior," ozval se hrubý hlas nedaleko ode mě. Instinktivně jsem pravou paži dala dolů a do dlaně popadla hůlku, kterou jsem namířila na místo, odkud ten hlas pocházel. ,,Není příliš slušné mířit hůlkou na svého předka," zaslechla jsem uštěpačnou poznámku. Mlha se plně rozplynula a já hleděla na vyschlou mumii obalenou gázou? Nejspíš.

,,Co prosím?" vyjekla jsem okamžitě. Mumie se ušklíbla a na mě vykoukly její zkažené zuby. Chtělo se mi zvracet, ale udržela jsem se.

,,Copak ti to nedošlo?" otázal se. Chvíli jsem na něj nechápavě hleděla a on si povzdech. ,,Očividně ne. Tak to abych ti to vysvětlil. Možná začneme významem mého jména. Mortem znamená smrt,"

,,Vysvětlil co?!" obořila jsem se na něj vztekle. Nedělalo mi dobře mluvit tady s mrtvolou.

,,Jsi potomkem jednoho ze tří bratří. Přesněji řečeno bratra, který by pro svou lásku obětoval vše, a proto poprosil smrt o kámen vzkříšení. Dokážeš vycítit tuto relikvii a snáz ji najít, pokud bys k ní byla blízko, ale o to tady nejde," odmlčel se.

,,Tak, o co tady jde?!"

,,Nikdo neví, jak prolomit prokletí smrti. Jak prolomit moc dávných darů, které dostali tři bratři. Tvůj otec tě sem poslal, protože věděl, že mě zde najdeš," pokýval hlavou. Na sucho jsem polkla: ,,Proč by mě měl posílat zrovna za vámi?!"

,,Víš, Lior, já sám jsem potomkem Cadmuse Peverella a to ze mě dělá tvého předka. Mnoho roků jsem pátral po tom, jak obejít prokletí, ale nenašel jsem toho mnoho. Nevím, jak smrt porazit, ale vím, kam tě poslat, abys našla odpovědi na své otázky,"

,,Co všechno tahle výprava obchází a jakto, že nejste mrtvý?!" svraštila jsem obočí.

,,Smrt je nevypočitatelná a pokusí se tě zabít všemi možnými i nemožnými způsoby. Já sám jsem vypátral, že se před smrtí nedá schovat kouzli, ale pomocí lidské pomoci. Zmanipuloval jsem stavbu téhle pyramidy a nechal si pod ní vystavět vlastní prostory, abych mohl pomáhat svým potomkům. Bohužel, nikdo neznal mé pravé úmysly, a proto jsem byl prohlášen za černokněžníka," vysvětlil mi.

,,Kam mě chcete poslat?" optala jsem se o něco klidnějším hlasem.

,,Byli tři bratři, a proto musíš navštívit i tři své předky. Já jsem první. Tuhle výpravu musíš podniknout sama. Tví přátelé s tebou nesmí. Neboj. Stále mám nějakou magii a mohu je poslat zpět do hlavního štábu jejich stupidního řádu," mávnul nad tím rukou a kousek obvazu se mu povolil. Ohrnula jsem nad tím nos.

,,Kdy mě pošlete pryč?" schovala jsem si hůlku a založila si ruce na hrudi.

,,Právě teď," pokýval hlavou a ke mně se pryhnala jedna obrovská kobra, která nebezpečně otevřela tlamu. Zkoprněla jsem strachem. Nedala mi ani příležitost na útěk. Schlamstla mě jako malinu a já se postupně propadala do jejího trávicího traktu. Pak už si pamatuju jen jednu věc. Temnotu.

**********************

Aloha, lidi :)

vítám vás u dnešní kapitoly, kde se Lior dovídá hlavní úlohu své výpravy :) doufám, že se vám mé pojetí aspoň trochu trefí do gusta a nezklame vás to :)

další kapitola bude již z jiného místa a na určitý čas se rozloučíme s Kieranem a Eileen. Komu z vás budou chybět? :c

to je pro dnešek vše :)

mějte se krásně a skládejte básně ♥

každá odezva potěší ♥

lovuju vás ♥

-Katy