The Boy || Ashton Irwin

⚜️ Chapter 50

„Takže, co ti můj fotr chtěl?" Zeptá se najednou Ashton a já tak zvednu hlavu od svého talíře a podívám se na něj.

„Chtěl.." Odmlčím se. Mám mu to říct? „Víš, nechci dnešek nějak zničit." Povzdechnu si a Ashton se na mě nechápavě podívá. „Tak dobře, ale slib mi, že se nebudeš zlobit." Chytím ho za ruku a Ashton přikývne. „Chtěl, abych tě přemluvila abys přišel na oběd, prý chtějí něco oznámit." Řeknu opatrně. Ashton se napne v zádech a pořádně se zamračí.

„To si musí dělat srandu." Zavrčí. „Nikam nejdu a ty se mě nesnaž nějak přemluvit, já nepůjdu." Vytrhne ruku z mého sevření a založí si ruce na hrudi.

„Vždyť já to vím." Stáhnu ruku zpátky k sobě a loknu si své vody. Věděla jsem, že Ashton nepůjde a já mu to nemám za zlé, ublížil mu a to, co udělal jeho matce, se prostě neodpouští.

„Tess," povzdechne si Ashton. „Nebuď uražená," uchechtne se. „Moje máma by si nepřála, abych tam šel a já už kvůli tomu, co jí provedl, tam nepůjdu. Už když jsme seděli u něj v tom podělaným kanclu jsem měl chuť mu vypálit pořádnou pěstí do ksichtu." Zamračí se.

„Nejsem uražená." Zavrtím hlavou. „Řeknu ti, že tvůj otec je pěknej parchant." Zavrčím a když si uvědomím, co jsem řekla, tak se rychle podívám na Ashe, který se culí. „Omlouvám se, já-"

„V pohodě, sám bych to řekl mnohem hůř," zasměje se.

„A chápu tě, když tam nechceš chodit, tak rozhodně nemusíš, na nějakej ples všem kašlu, chci, abys byl v pohodě," usměju se. Nemůžu uvěřit, že se mnou Ashtonův táta smlouval. Nevím, co si od toho sliboval, ale já nechci, aby se Ashton cítil špatně, nebo aby musel chodit na ten oběd. Ani ten blbej ples mi za to nestojí.

„Počkej, jakej ples?" Zamračí se.

„No, že prý když tě přivedu na ten oběd, tak mi dovolí jít na ten ples, ale to neudělám ani náhodou." Zavrtím hlavou.

„To je takovej čůrák." Zavrčí a odšoupne od sebe prázdný talíř.

„No, nechceš už vyrazit?" Zeptám se.

„Jo." Přikývne a zvedne se a tak se zvednu taky.

„Počkej, zaplatím za sebe," řeknu, a když se chystám jít svou porci jídla zaplatit, tak mě Ashton chytí za ruku.

„Nemusíš, zaplatil jsem to," usměje se na mě, ale já se zamračím. Nesnáším, když za mě něco někdo platí, přímo to nenávidím.

„To je od tebe vážně milé, Ashi. Jenomže nesnáším, když za mě někdo něco platí, takže ti ty peníze teď-"

„Buď ticho a pojď." Skočí mi do řeči a odtáhne mě z restaurace ven.

„Jak myslíš, ale zvu tě třeba na kávu a platím já!" Vztyčím ukazováček načež se Ashton zasměje a proplete si se mnou prsty. No, teď je na řadě ale něco mnohem těžšího a to je - koupit něco Tori k jejím narozkám a já vůbec nevím, co mám koupit. Možná nějaké líčení i když to je hodně blbé. Ah, to je tak těžké.

„Co má Tori ráda?" Zeptám se a Ashton se uchechtne.

„Tak to vůbec nevím." Směje se.

„Vždyť je to tvá kamarádka. Ashtone, no tak, já ji neznám. Neříkala ti třeba o něčem co se jí líbí?"

„Mám pocit, že něco předtím říkala o těchhle šatech, které si nemůže dovolit." Ukáže do výlohy na nádherné šaty, které jsou černé upnuté koktejlové šaty. Vypadají zatraceně úžasně.