The Boy || Ashton Irwin

⚜️ Chapter 42

Probudí mě hlas, který vychází zpoza dveří. Unaveně si sednu a promnu si oči. Naštěstí mi je o něco líp než ráno. Jen mám strach z toho, že vůbec nevím, jak si mám omluvit ty dva dny, co jsem nešla do školy. Bohužel mi ještě není tolik, abych si to mohla omluvit sama. Zvednu se z postele a přejdu k oknu, roztáhnu závěsy a zděsím se. Ona už je tma?! Panebože, jak dlouho jsem spala?

„Je tady, že jo?!" Polekaně odskočím od okna, když někdo hlasitě zařve. Zmateně se podívám na dveře, ke kterým přejdu. Měla bych je otevřít a podívat se, co se děje?

„Kurva nekřič!" Zakřičí Luke vzteky bez sebe. „Vzbudíš ji," řekne už normálním hlasem, ale pořád to bylo slyšet. Pobaveně se ušklíbnu nad jeho slovy.

Co se tam ale děje? Kousnu se do rtu a zmáčknu kliku. Chvíli počkám, ale pak dveře přeci jen otevřu. Mé obočí vyletí snad až pryč z mého čela, když před sebou uvidím Ashtona. Co tady do háje dělá?! Šokovaně se podívám na Lukea, který jen pokrčí rameny.

„Takže jste spolu něco měli?!" Zakřičí Ashton.

„Co?" Zavrtím hlavou a podívám se na něj. Zírá na mé oblečení. Samozřejmě mám na sobě pořád to, co mi Luke půjčil, ale jak si může hned myslet, že jsme spolu něco měli?

„Tys s ním-"

„Ne!" Skočí mu do řeči Luke. „A i kdyby tak co? Může ti to být jedno," řekne Luke. Má pravdu, i kdybych se s Lukem vyspala, tak to může být Ashtonovi jedno, vždyť on si taky užívá s Nancy, tak proč bych si nemohla užívat já?

„Pokud nechceš zlomenej nos, tak drž hubu!" Vyhrožuje mu Ashton. „A ty jdeš hned se mnou." Otočí se ke mně a já jen povytáhnu obočí.

„Nebudu tě-"

„Kurva, Tesso, dělej!" Zařve. Co mu zase je? On vážně nemůže být chvíli v klidu. Je tak strašně výbušný člověk, což vážně není dobré, chtěla bych ho vidět něco vyřizovat, zajímalo by mě, jestli by byl hnusný třeba i na policii. Jasně že byl, je to přece Ashton.

„Fajn." Protočím očima a jdu do chodby, kde si vezmu tašku a když chci jít zpátky do Lukova pokoje se převléct, tak mě Ashton chytí za ruku. „Co?!" Vyprsknu.

„Kam jdeš?" Zeptá se.

„Jdu se převléct." Protočím očima a vyškubnu se z jeho sevření.

„Ne, Lukovi nebude vadit, když si půjčíš jeho oblečení." Zamračí se a podívá se na Lukea. „Že?"

Aha? Vysvětlete mi někdo jeho chování.

„Eh.." Odmlčí se a podívá se na mě. „Ne, vážně, Tess, venku je zima," usměje se.

„No, já.." Odmlčím se. Vážně teď nechápu, co se tu sakra děje. Proč chce Ashton, abych s ním odešla? Jak vůbec věděl, že jsem tady? Věděl to vůbec? „Dobře, ale pak ti ho vrátím," usměju se na něj.

„V pohodě." Věnuje mi zářivý úsměv.

Pouze přikývnu a jdu si vzít boty. No jasné, boty na podpatku k teplákům, no budu vypadat zatraceně komicky. S povzdechem si obuju boty a v ruce sevřu tašku s mými věcmi. Podívám se na Ashtona, který se na mě zamračí a tak se raději podívám na Lukea, který mi podává můj mobil.

„Dal jsem ti ho na nabíječku," řekne s úsměvem.

„Děkuju moc, Lukey," pousměju se a mobil si vezmu.

„Za málo, a.." Odmlčí se s úšklebkem. „Máš krásnou tapetu," zasměje se. To zmínil určitě schválně, protože tu je Ashton, ale tak nějak mi to nevadí.

„Oh, já vím." Vypláznu na něj jazyk a poté se zasměju. Jsem ráda, že si s Lukem dobře rozumím. Vím, že Kendall mě asi zabije, až zjistí, kdo je můj nový kamarád, ale je mi to jedno.

„Jdeme!" Zavrčí Ashton a tak s protočením očí vyjdu před Lukeův byt. Aniž bych se stihla s Lukem rozloučit, tak Ashton za námi hned zabouchne dveře a přímo mě dotáhne do výtahu. Stoupnu si poslušně do rohu a založím si ruce na hrudi. Hned, jak výtah zastaví na požadovaném patře, tak vystoupíme a Ashton mě opět chytí za ruku a dotáhne mě ke svému autu, do kterého si sednu. Ihned jak nastoupí i Ashton tak nastartuje a vyjede k našemu paneláku.

„Co to mělo znamenat?!" Vyštěknu na Ashtona.

„To mi řekni ty! Včera večer jsem tě hledal a když mi ráno Tori řekla, že jsi odešla s Lukem, tak jsem myslel, že tě zabiju!" Křičí.

„Můžu si odcházet s kým chci!" Protestuju. „A proč bys mě hledal, když jsi tam měl Nancy?"

„Nezačínej s tím!" Zařve až se na něj překvapeně podívám. „Ty žárlíš!" Vyhrkne a podívá se na mě.

„Co?" Povytáhnu obočí a ironicky se uchechtnu. „Na ni? Nikdy." Samozřejmě, že žárlím, ale opravdu nikdy mu to nepřiznám, a nepřiznám to ani nikomu jinému, nepřiznám si to ani nahlas.

„Tak to přiznej."

„Nebudu přiznávat něco, co není pravda!" Vyštěknu. „Nežárlíš tak náhodou ty?" Ušklíbnu se. Teď jsem vážně zvědavá na jeho odpověď.

„Na co bych měl žárlit? Stejně my spolu nic nemáme, jen vždycky skončíš u mě v posteli," řekne a mně spadne brada až na zem.

Slzy se mi nahrnou do očí. Tohle bylo vážně hnusné, prakticky tím řekl, že jsem děvka, což bylo opravdu hnusné. Nejdřív za to Austina zmlátí a teď mi to říká taky. No, tady alespoň vidím, že bych se opravdu od něj měla držet dál, ale copak to jde?

Ashton zastaví před naším panelákem a tak okamžitě vybíhám z auta. Na podpatcích se málem zabiju, ale úspěšně chytím balanc a běžím dál.

„Tesso, počkej!" Slyším za sebou Ashtona, ale neotáčím se, prostě běžím dál a mnohem rychleji.

Vběhnu do paneláku a rychle vyběhnu i schody. Zastavím se ve druhém patře, abych popadla dech. Sundám si boty, aby se mi běželo líp, strčím je do tašky k šatům a mému spodnímu prádlu. Hned se dám zase do běhu. Konečně vyběhnu do patra kde bydlím. Zastavím se před mými dveřmi, ale dojde mi, že jsem si nechala psaníčko, ve kterém mám klíče v Ashtonově autě. Zuřivě si z tváří setřu slzy, které mi stékají z očí.

„Možná bys něco chtěla," promluví Ashton, když vystoupí z výtahu s ironickým úšklebkem.

„Jo, naval moje věci." Natáhnu k němu ruku a snažím se rozmrkat slzy, ovšem zbytečně, slzy si i tak prorazí cestu ven, stékajíc po mých tvářích.

„Něco za něco," zamumlá, otevře své dveře od svého bytu. Nechápavě se zamračím, když se vrátí ke mně a chytí mě za ruku, táhnouc mě do svého bytu. Hned, jak jsme uvnitř, tak dveře zabouchne a poté mě na ně zády přitlačí.

„Co po mně sakra chceš?!" Vyštěknu zoufale.

„Abys mi kurva vysvětlila, co jsi dělala s Hemmingsem!" Taktéž vyštěkne a opře si ruce vedle mé hlavy, abych mu zřejmě neutekla.

„Proč bych ti to měla říkat?" Zeptám se nechápavě.

„Protože jsi moje!"

***

Nejradši bych si za to mé přidávání nových částí vrazila facku. Nevím, co se to poslední dobou děje, ale nějak nemám chuť na psaní a tak podle toho ty části vypadají.. No každopádně se budu snažit tu chuť k psaní zase objevit😄🙉

Je úplně neskutečné, jak tenhle příběh vyletěl nahoru, každý den pozoruji jak čísla u přečtení a hvězdiček rostou víc a víc, je to úžasné! A ty komentáře? Neskutečně krásné😻❤ Strašně moooc děkuji za vaši podporu! Jste strašně úžasní!🙊😻

Mám vás ráda!❤❤

S láskou a tak podobně vaše Carrie❤❤

Btw; Omluvte prosím chyby.