The Boy || Ashton Irwin

⚜️ Chapter 19

Dnes je pátek. Od toho dne, co mě vzal Ashton na tu střechu utekli už dva dny, měli jsme mít doučování, ale to se jaksi neuskutečnilo, protože mě Irwin ignoruje. Hned den potom jsem šla normálně do školy a tak to začalo, ignoroval mě, ani mě nepozdravil a ani se na mě nepodíval, prostě dělal jako, že mě nezná. Nevím, jestli jsem udělala něco špatně, ale možná je to tak dobře.

„Tess, ty mě vůbec neposloucháš!" Okřikne mě Kendall až se leknu a narazím hlavou do zdi.

„Sakra! Au!" Křičím na celou chodbu školy a chytím se za bolavé místo na mém čele.

„Retarde." Směje se Kendall.

„To nebylo zrovna hezký." Zamračím se a mířím na dívčí záchody. Okamžitě potřebuju studenou vodu. Hned jak tam vejdu tak se přímo rozeběhnu k umyvadlu a pustím vodu, ruku z mého čela sundám a zděsím se. Mám na čele bouli jako kráva, je to nechutně krvavý. „Tohle asi nebude v pohodě." Poznamenám a otočím se na Kendall, která se přestane smát.

„Okamžitě k doktoru!" Křikne.

„Běž někam s doktorem." Protočím očima a vyndám si mobil z kapsy. Vytočím číslo na tátu. Dneska by se měli vrátit, nechci se s matkou vidět. „Ahoj, tati." Pozdravím tátu, hned jak to zvedne a studenou vodou si jednou rukou opláchnu obličej.

„Ahoj, zlato, děje se něco?" Zeptá se.

„Jsi doma?"

„Ano, tak co se děje?!" Vyhrkne nedočkavě.

„Mohl bys pro mě přijet? Praštila jsem se do hlavy, mám tam nechutnou bouli a s tím nemůžu být ve škole." Vím, že pokud pro mě přijede tak se budu muset vidět s matkou dřív, ale co můžu dělat? S tímhle tady chodit nebudu.

„Hned jsem tam," řekne a hovor položí.

Prohrábnu si vlasy a mobil si strčím zpátky do kapsy, dlaní si přikryju bouli na mém čele a s Kendall se vydáme do třídy. Jdeme pozdě, hodně pozdě, ale je mi to jedno, poslední dobou je mi škola ukradená, což je sakra špatně. Vejdeme do třídy kde nás učitelka jen seřve za pozdní příchod a poté nás pošle do lavice, nemůžu si nevšimnout jak na mě všichni zírají. Zřejmě je divný, držet se za hlavu, ale je mi to jedno. Můj pohled zamíří k Ashtonovi, který se na mě dívá s kamennou tváří. Jak jinak. Tohle je vlastně poprvé za dva dny, co se na mě podíval.

„Co se vám stalo, slečno?" Zaslechnu hlas učitelky a ucítím jak do mě Kendall strčila a tak se podívám na učitelku, která na mě zírá stejně jako ostatní.

„No.." Odmlčím se. Hledala jsem Pokémony, nedávala pozor a napálila do Pikachua. Naštěstí pro mě se dveře naší třídy otevřou a do třídy vejde můj táta. Děkuju, bože!

„Dobrý den, vy si jistě jdete pro dceru." Předpokládá učitelka a vystihla to úplně přesně.

„Dobrý, ano, jdu." Přikývne táta a podívá se na mě. Hned seberu svou tašku a s rukou na čele mířím ze třídy, projdu kolem táty a zastavím se až když jsem ze třídy venku. „Nashle." Zaslechnu tátu a poté si všimnu jak zavírá dveře od třídy a otočí se na mě.

„Děkuju ti, že jsi přijel, tati." Vydechnu.

„Tak ukaž, cos dělala." Zasměje se a mou ruku z čela dá pryč. „Kurva Tesso!" Doslova vykřikne a mě překvapí, to sprosté slovo, poslední dobou je nějaký sprostý, což k němu vůbec nejde.

„Je to tak strašný?" Zeptám se a stisknu v ruce lem svého krémového svetru. Najednou ucítím krev, která mi teče po čele. „Tati?" Oslovím tátu vystrašeně.

„Okamžitě jedeme do nemocnice." Chytí mě za ruku a doslova mě táhne ze školy pryč.

***

Na čele mám osm stehů, mám to zalepený bílým "polštářkem" zkrátka vypadám jako debil, jako ten největší kretén pod sluncem, přesně tak mě táta nazval, čemuž jsme se samozřejmě začali hned smát. Nechápu jak jsem mohla mít tak velkou bouli, která mi praskla jen proto, že jsem se praštila do zdi, ale byla to fakt rána, ještě teď mě bolí hlava.

„Máma je taky doma?" Zeptám se a podívám se z okna auta. Právě jsme na cestě z nemocnice domů.

„Jo, slíbila, že na tebe bude hodná," řekne.

„Ona?" Ironicky se zasměju. „Tati, tomu sám nevěříš." Kroutím hlavou za strany na stranu. Slíbila to, jasně, možná, že mu to slíbila ale stejně se  ke mně bude chovat jako kráva, ano vážně jsem to řekla. Vždycky měla Chrise radši, mrzí mě to, ale nic s tím nenadělám.

„Řekl jsem jí, že pokud se bude k tobě chovat tak, jak se chovala, tak nás okamžitě nechám rozvést," řekne.

„Bože, tati," povzdechnu si. „Pamatuješ si, jak mi dala facku?" Zeptám se nadčímž táta přikývne. „Udělala to pak ještě jednou, i když jsi řekl, že se s ní necháš rozvést. Pořád si myslíš, že se ke mně bude chovat líp?" Pozvednu obočí, i když to nemůže vidět. Nechápu, opravdu nechápu, jak se naši poznali, táta musel být opravdu hodně naivní anebo hodně zamilovaný, že si nevšiml jaká máma doopravdy je, vsadím se, že taková jaká je teď, byla celý svůj život, vždyť byla vychovaná úplně stejným člověkem jako je ona. Přijdu si teď jako svině, že si nevážím vlastní matky, ale já si ji vážím, jen mi přijde hrozně líto, že nemáme spolu takový ten vztah mezi matkou a dcerou jako má třeba mezi sebou Kendall a její maminka. Přijde mi to strašně líto.

„Tess, proč jsi mi to neřekla?!" Vyhrkne táta a přeřadí na větší rychlost, okamžitě se chytím sedačky.

„Tati?" Oslovím ho se strachem. Záchvat paniky, za 3..2..1.

„Promiň..Promiň, Tess," řekne a okamžitě zpomalí.

„Děkuju," oddechnu si a sedačky se pustím.

„Co bys řekla, kdybych ti platil byt?" Zeptá se najednou a zastaví před naším domem.

„To myslíš vážně?" Zeptám se překvapeně. Kdo by to sakra nechtěl, ale nevím, jestli bych to zvládla. Na druhou stranu by to bylo úžasný, bydlet sama, nevídat se s matkou, měla bych svůj klid, měla bych tolik klidu a ticha, jenže bych se určitě po pár dnech cítila strašně osaměle. Nevím, jestli je to zrovna dobrý nápad, ale pořád je to lepší, než být doma s matkou.

„Samozřejmě že to myslím vážně, Tess," usměje se. „Přemýšlej o tom." Poplácá mě se smíchem po rameni a vystoupí z auta. Chvíli váhám, ale nakonec taky vystoupím a zamířím dovnitř do domu.

„Co tady děláš?! Máš být ve škole!" Vyjede na mě hned máma, když překročím práh našeho domu.

„Byla jsem v nemocnici." Ukážu na své čelo.

„Jen výmluvy!" Zakřičí a odejde.

A tohle je prosím pěkně má matka. Jiná máma by se hned ptala, co se mi stalo, nebo jestli jsem v pořádku, ale jen ona ne, ona musí být jiná, ji nezajímá nic jiného než jen ona a Chrie. Vážně mě to mrzí. Zřejmě řeknu tátovi, že ten byt chci.

„To si děláš srandu?!" Zaslechnu tátu na mámu křičet.

Hlasitě si povzdechnu a zamířím do kuchyně kde popadnu z ledničky kyselé okurky ve sklenici a mířím k sobě do pokoje. Možná to je divné, ale já mám na nich přímo závislost. (Něco z mého života:'D Nejlepší je ten lák:3:'D)

Dojdu k sobě do pokoje kde se převleču do šedých tepláků, černého tílka a mikiny. Sednu si k psacímu stolu, otevřu si notebook kde si pustím film a začnu se dívat, přitom jím okurky a sem tam i zaslechnu rodiče na sebe křičet.

Prostě den jako každý jiný.