The Boy || Ashton Irwin

⚜️ Chapter 28

Naštvaně si sednu na svou novou bílou pohovku a složím obličej do dlaní. Právě mi sem dva chlápci přivezli zbytek mého nábytku, vůbec se mi nechce nic z toho sestavovat. Alespoň, že pohovku nijak sestavovat nemusím. Pořád mě štve Ashton, choval se v tom nákupáku jako nějaký debil. Nevím, co ho naštvalo víc, jestli fakt, že jsem zase s Austinem a nebo to, co jsem řekla o té mateřské lásce. On je tak strašně složitý člověk. Ale i tak nechápu, jak mohl hned jít za Nancy.

A ta Nancy? Nemám ji ráda. Když si představím, že to, co jsem dělala s Ashtonem, dělá i ona, tak je mi zle. Jak jsem vůbec mohla dopustit to, že jsem Ashtona uspokojila? Je mi zle i ze sebe samé. Měla bych tohle dělat spíš s klukem ke kterému něco cítím, ale co když právě něco cítím k Ashtonovi? Ne! To se stát nemůže. Nemůžu nad tím ani přemýšlet.

Zvednu se ze sedačky a strhnu z ní průhledný igelit, který jsem ještě nebyla schopná sundat. Igelit vezmu a nějakým způsobem ho složím a dám stranou. A právě když se chci vydat do svého pokoje, abych si mohla dát dohromady zbytek věcí, které zbývají sestavit, abych se mohla začít zbavovat těch krabic, ve kterých mám oblečení tak se ozve zvonek. Kendall to není, protože tu jsem nechala v nákupáku, protože se tam měla setkat s tím Justinem, Chris to být nemůže, je mimo Ameriku a táta by mi zavolal, že ke mně jede a Austin neví kde přesně bydlím, takže mi zbývá jen Tori nebo Ashton.

S povzdechem otevřu dveře a hned, jak je otevřu, tak se mi vyskytne pohled na Ashtona. Nechápu to, co tady sakra dělá?!

„Ashtone? Co tady-"

„Shh." Umlčí mě, chytí mě za ramena a začne se mnou couvat víc do mého bytu, nohou zabouchne dveře a teprve až teď mě pouští.

Jsem jím tak zmatená, že ani nijak neprotestuju, jen stojím s otevřenou pusou a zírám na potetovaného kluka přede mnou. Ignoruju fakt, že je v mém bytě, kde nemá absolutně co dělat, ignoruju to, že je opilý, prostě jen stojím a zírám na něj. Musím vypadat jako nějaký psychopat, když jen stojím, ale Ashton dělá to samé.

„Strašně mě sereš, Tesso!" Vyhrkne zničehonic a já se teprve až teď proberu.

„Cože?" Zeptám se zmateně, jak bych ho mohla srát? Vždyť jsem mu nic neudělala, pokud vím.

„Že mě sereš! Nechápu, já kurva nechápu, jak si mu mohla odpustit!" Křičí.

„Já mu neodpustila, alespoň né úplně." Pokrčím rameny. Možná jsem mu to odpustila, ale né úplně, pořád to mám v hlavě a pokaždé, když se na Austina podívám, tak ho vidím před sebou jak je opilý a pokouší se mě znásilnit, ale snažím se to ignorovat.

„Proč jsi vlastně přišel?" Změním téma a založím si ruce na hrudi. „Jak ses vlastně stihl tak rychle opít?" Zamračím se.

„Proč se vždycky ptáš na tolik otázek?" Zaúpí.

„Neodpověděl jsi mi." Zamračím se ještě víc. Vážně mě přivádí k šílenství, nikdo mě tak neštve jako on. Nepoznala jsem člověka jako je Ashton. Ashton je složitý, chvíli se chová normálně, potom by mě klidně i sežral a pak úplně změní a je úplně v pohodě. Mám pocit, že mu v životě něco nebo někdo chybí.

„Proč potřebuješ na všechno znát odpověď?" Zanaříká. „Tolik mě sereš, Tesso, že kvůli tobě dělám kraviny jako je se ožrat v jednu odpoledne. Sereš mě tak moc až mám pocit, že bych tě měl zabít, ale pak si uvědomím, že bez tebe by to tu nebylo ono. Říkej si co chceš, ale já mám pocit, žes mi přinesla něco do života, něco, co mi chybělo a já se kvůli tobě cítím jinak." Vychrlí ze sebe a přiblíží se ke mně ještě blíž.

„Co ode mě teď čekáš, Ashtone?" Zeptám se ho. To, co mi řekl bylo tak..Já ani nevím, překvapil mě, asi.

„Já kurva nevím, ale něco k tobě zatraceně cítím!" Jakmile to řekne, spíš vykřikne tak si zacpu uši.

„Ne, neříkej to." Začnu hroutit hlavou ze strany na stranu. Tohle mi nemohl říct, nemůžu to slyšet. Ashton se zamračí, chytí mě za zápěstí a ruce z mých uší sundá, poté se mi podívá do očí. „Proč to říkáš? Je to tvoje další hra, nebo co?! Nemůžeš sem jen tak přijít, říct mi, že tě seru a pak mi říct, že ke mně něco cítíš! Já ti na to neskočím, protože ty.."

Přeruší mě polibkem.

Jen tu tak stojím, Ashton mě drží za zápěstí a líbá mě, já s ním spolupracuji a nemyslím na nic jiného než jen na něj. Vím, je to chyba, je chyba se tu s ním líbat, když jsem se znovu vrátila k Austinovi, ale nedokážu se přimět k tomu, abych se od Ashtona odtáhla. Tohle je tak špatné.

„Že taky ke mně něco cítíš?" Zeptá se, když se ode mě odtáhne a já zalapám po dechu.

„Já.." Couvnu od něj dva kroky dozadu a prohrábnu si vlasy. „Nevím, jsem z toho všeho tak zmatená." Složím obličej do dlaní. Jsem zmatená ze svých citů k Ashtonovi. Chvíli mám pocit, že k němu cítím něco víc, ale pak si uvědomím jaký to je hajzl a cítím k němu jen nenávist, takže ne, já nevím, jestli k němu něco cítím.

„Potřebuju to vědět." Chytí znovu mé zápěstí a stáhne mi ruce podél těla. Mé zápěstí pustí a mezi palec a ukazováček uchopí mou bradu a zvedne mi hlavu tak, abych se na něj dívala.

„Já nevím, Ashi," zašeptám.

„Když udělám tohle.." Odmlčí se a políbí mě do koutku úst. „Co cítíš?"

„Já..Nevím, já sakra nevím, Ashi. Chvíli mě nenávidíš, pak spolu děláme..ty víš co.. poté se opiješ, vyhodíš mě z bytu, pak se líbáš s tou courou a teď mi tu říkáš, že ke mně něco cítíš a chceš po mně, abych ti to taky řekla?! Dobře fajn, chvíli mám pocit, že bych tě nejradši zabila, ale když uděláš nějakou věc, která je milá, nebo se nechováš jako naprostý debil, tak mám pocit, že k tobě cítím víc než kamarádství, ale-"

„Já.." Skočí mi do řeči, ale nedopoví větu. „Musím jít. Zapomeň na to, co se teď stalo," řekne strašně rychle a opustí můj byt.

„Co to sakra.." Prohrábnu si vlasy a rozhodím rukama. Sesunu se na gauč a propuknu v pláč.

Nechápu to. On mě donutí, abych mu řekla, že k němu něco cítím a pak mi řekne, že musí jít a abych na to zapomněla? Co se to do háje stalo?! Co se to vůbec stalo s mým životem? Já už tomu všemu opravdu přestávám rozumět. Třeba ani to, že ke mně něco cítí ani nemyslel vážně, byl opilý a dělal si ze mě srandu.

Tak moc bych si přála Ashtona pochopit.

***

Vážně netuším, co si mám o dnešní části myslet. Každopádně, se to začíná tak trochu zamotávat, a to já ráda😂 Ještě se chci omluvit, že dlouho nic nevyšlo, radši ani nechci vědět jak dlouho. Budu se snažit aby alespoň další část vyšla o víkendu, protože příští týden opět nic nevyjde jelikož mám praxi a ještě ke všemu odpolední, takže nebudu mít vůbec čas, omlouvám se..:(

A moc děkuji za úžasné komentáře, hvězdičky a přečtení😊❤❤

S láskou a tak podobně vaše Carrie❤❤

Btw: Omluvte prosím chyby.