The Boy || Ashton Irwin

⚜️ Chapter 36

Vystrašeně hledím na svého bratra, který se na mě usmívá. Co tu do háje dělá?! Nemá být náhodou se svou přítelkyní v Evropě? Nechápu, co tu dělá, jestli jde po mně řvát, tak se může rovnou otočit a odejít.

„Co tu děláš?" Zeptám se podezíravě. Tohle se mi ani trochu nelíbí. Jasně, že jsem ráda, že ho vidím, ale něco mi tu nesedí a já vím, že přijdu na to, co.

„Přijel jsem tě navštívit." Pokrčí rameny a chce vejít do mého bytu, ale já přivřu dveře a stoupnu mu do cesty. Ani za nic ho nepustím dovnitř, pořád jsem na něj naštvaná.

„Proč? Myslela jsem, že jsem tě zklamala. Proč tu doopravdy jsi?" Založím si ruce na hrudi.

„Nechceš si o tom popovídat v klidu a uvnitř?" Kývne hlavou k mému bytu a já hned zavrtím hlavou.

„Nechci." Zamračím se. Tohle se mi vůbec nelíbí. Něco se děje, nebo ho poslala matka, aby mi něco řekl a já vím, že mě to bude bolet.

„Tess, no tak omlouvám se." Roztáhne ruce a čeká až ho obejmu. No to uhodl. Nebudu ho objímat.

„Řekni mi, co tu chceš sakra!" Vyštěknu. „Objevíš se tu po tom, co jsem se pohádala s matkou, která mi řekla, že máš přítelkyni o čem já jsem nevěděla, myslela jsem, že si všechno říkáme. A když mi řekla, že je u tebe i táta, který mi řekl, že jsi mu ty řekl, že se s tebou já nebavím, tak mě to docela sebralo! Všechno jsi to hodil na mě! Matka mě od sebe a od vás odřízla, takže buď tak hodný a vypadni pokud mi chceš říct něco, co souvisí s matkou!" Zvyšuju hlas a brečím. Je mi úplně u prdele pokud nás někdo poslouchá.

„Tessie." Použije mou přezdívku, což mě rozpláče ještě víc. „Sestřičko prosím, omlouvám se, dobře?" Přistoupí blíž ke mně a stáhne mě do objetí, které mu kupodivu opětuji. Pořád z toho nemám dobrý pocit.

„A teď mi řekni pravdu o tom, co tu chceš." Odtáhnu se od něj.

„Dobře, ale nechci to probírat takhle na chodbě." Podívá se k výtahu, kde stojí nějaká paní s kočárkem, která se na nás dívá.

„Fajn, pojď dál." Pustím ho k sobě do bytu. Zabouchnu za námi dveře a ukážu Chrisovi, aby si sedl na pohovku, kde sedí i Theo a dívá se na Chrise. „Dáš si něco?" Zeptám se.

„Jen vodu, děkuju," usměje se na mě a já dojdu do kuchyně kde do skleničky napustím vodu a odnesu mu to.

Vím, že se dneska stane ještě něco špatného. Mám strach, že přijde Austin a Chris se se mnou zase kvůli tomu chytne, nebo před ním něco řekne o mně a Ashtonovi. Asi by mě to zničilo. Bože, to by bylo tak v prdeli a já jsem dostala tak neuvěřitelný strach. Měla bych něco udělat, jenže co?

„Máš to tu hezký a děkuju," řekne a poděkuje mi za vodu, kterou mu podávám.

„Ale ještě to není hotový." Trhnu rameny a sednu si vedle Chrise do tureckého sedu a vezmu si k sobě Thea, který se dívá na Chrise jako na nepřítele.

„Tess, chci se ti omluvit," promluví najednou.

„Myslela jsem, že jsem tě ztratila už napořád," zašeptám. Už jsem se s tím docela i smířila a on se tu najednou ukáže. Co to má znamenat?

„Mě neztratíš ani kdybys chtěla, jsem tvůj bratr a věř mi, že tě budu otravovat celý tvůj život." Vyplázne na mě jazyk a já se rozesměju.

„To ráda slyším." Ušklíbnu se. „A teď mi řekni, co tu děláš." Trvám si na tom, chci to vědět. Proč by sem letěl takovou dálku jen aby se mi omluvil? Tohle je vážně zvláštní a prostě mi to nedává smysl.

„Přijel jsem se ti omluvit, a něco jsem ti přivezl," řekne a já se na něj nechápavě podívám. „Počkej tu." Vyběhne z mého bytu a já se nechápavě podívám na Thea, který na mě kouká úplně stejně.

Nevím, co mám od Chrise čekat, je to vůl, který mi klidně mohl přivézt i Lochnesku, která sice neexistuje, ale u Chrise je možné všechno. Jen doufám, že to není žádné živé zvíře, to nevím, co bych dělala. Theo mi úplně v pohodě stačí.

Dveře mého bytu se rozrazí a dovnitř vejde Chris, který něco drží v ruce. Je to něco jako pohled, nebo tak.

„Takže Tessie, pamatuješ si to?" Otočí ke mně kus papíru a já zjistím, že je to fotka a tak k němu přejdu a vezmu si fotku do ruky.

„Jasně, den kdy jsem dostala jedničku a mého vysněného psa, kterého mi matka ani za nic nedá," povím smutně. Když jsem byla ještě prcek a začala jsem chodit do školy, tak jsem z první písemné práce dostala jedničku a za to jsem dostala od táty štěňátko zlatého retrívra. Matka mi ho ale nedá, vím to.

„Tak se dívej, kdo tě přijel navštívit." Řekne a já se podívám za Chrise kde sedí Ben. Můj pes, kterého jsem neviděla celkem dlouho.

„To si děláš srandu." Rozpláču se dojetím a kleknu si k Benovi, který mě okamžitě pozná a začne vrtět ocasem a radostí i vyštěkne. „Ahoj chlupáči." Podrbu ho za ouškem a zasměju se když mi olízne tvář. „Jak jsi to udělal?" Zeptám se Chrise a zvednu se. Oba vejdou dovnitř a Ben hned zaujme místo vedle Thea na pohovce. Theo se na něj podívá, zasyčí ale přejde k Benovi, který ho dokonale ignoruje, když po něm Theo začne lézt.

„Matka chtěla, abych ti ho sem přivezl jen na chvíli," řekne a já se na něj podívám. Věděla jsem, že mi matka Bena nenechá. „A taky říkala, že tě mám pozvat na večeři." Promne si ruce.

„Cože?!" Vyhrknu a podívám se na něj. Věděla jsem, že sem nejede jen tak.

„Mám tě pozvat na večeři k nám, máš si s sebou vzít koho chceš, bude tam i moje přítelkyně, která by tě ráda poznala," usměje se.

„Kdy?"

„V pátek večer."

V pátek večer? To nemůžu. Jsem pozvaná na párty a rozhodně radši půjdu na párty než na rodinnou večeři kam stejně nepatřím. Tohle se mi vážně nezdá. Proč by mě matka zvala na večeři nebo spíš Chris, ale proč mu to matka řekla? Nevím, ale je docela hnusný, že nepřišla sama, radši za sebe poslala Chrise a Bena.

„V pátek nemůžu, jdu na oslavu narozenin." Založím si ruce na hrudi a přejdu do kuchyně kde si naliju do skleničky banánový koktejl, který naprosto zbožňuju.

„Ale je to důležitý." Zaslechnu Chrise za sebou a tak se na něj otočím.

„Hezké, ale víš jak to mám s matkou a já tam prostě nejdu." Založím si ruce na hrudi. Budu jen celý večer poslouchat to, jak se máma vychloubá jak šikovného má syna a na to já opravdu nejsem zvědavá. Raději se půjdu bavit než být na rodinné sešlosti kam stejně nepatřím.

„Do prdele, Tesso!" Křikne na mě a já jen pozvednu obočí. Takže na mě bude křičet? V tom případě může jít.

„Měl bys asi jít." Zrovna když to řeknu tak se bytem ozve zvonek a já se vystrašeně podívám na dveře.

Austin.

***

Tak se mi povedlo napsat další část:3 A večer nebo během dne bych mohla napsat a vydat ještě jednu, tak doufám, že se mi to povede😊

Nemůžu uvěřit, že už se blížíme k 21 K přečtení a 2,40 K votes❤❤ Jsem ráda, že vás tenhle příběh baví😊

S láskou a tak podobně vaše Carrie❤❤

Btw; Omluvte prosím chyby.