The Boy || Ashton Irwin

⚜️ Chapter 26

Uteklo několik hodin od toho incidentu s Ashtonem. Právě teď stojím ve své ložnici a zírám na postel, kterou mi před pár hodinami převezli a kterou jsem byla schopná si sestavit sama. Jen doufám, že až si na ni sednu tak se pode mnou nerozpadne. Docela by mě to naštvalo. Přivezli mi i pár skříněk, které si musím ještě sestavit. Zítra mi přivezou velkou šatní skříň, která přijde do mého pokoje a pak taky pohovku do obýváku a spoustu takových dalších kravin. Hlavně, že jsem si zařídila tu postel, o nic víc mi nešlo. Stihla jsem si zaběhnout ještě do obchodu pro novou deku, polštář a povlečení. Rozhodně to vypadá líp a s tím vším nábytkem to bude ještě lepší, hlavně, že z mého obývacího pokoje zmizí ty krabice.

Vyjdu z pokoje a právě, když chci vzít jednu krabici, kde jsou součástky a všechno potřebné k sestavení skříně se ozve klepání na mé dveře a tak na nic nečekám a přejdu ke dveřím, které otevřu.

„Ty jsi Tessa?" Zeptá se mě hnědovlasá dívka, kterou jsem určitě nikdy neviděla. Její tělo pokrývá několik tetování, její šaty jsou dost krátké a její make-up je dost výrazný. Jo, rozhodně ji neznám.

„Ano, kdo jsi ty?" Zeptám se zmateně.

„Promiň, jsem Tori, Ashtonova kamarádka." Představí se mi.

„Dobře?" Pokrčím rameny. Co ode mě ksakru může chtít?

„Mohla bys mi pomoct?" Zeptá se a vypadá vážně zoufale.

„Ovšem, ale záleží s čím," pousměju se. Proč mám pocit, že to nebude jenom tak?

„S Ashtonem. Opil se, rozbíjí všechny věci ve svém bytě a vykřikuje tvé jméno," řekne a já se podívám ke dveřím od Ashtonova bytu. Opravdu jsou z něj slyšet zvuky rozbíjejícího se nádobí, které podle všeho způsobuje Ashton.

„No, já.." Odmlčím se, když z bytu hned vedle toho Ashtonova vyjde starší pán, který nevypadá zrovna přátelsky. „Dobře," povzdechnu si, když pán zabouchá na dveře Ashtonova bytu.

„Děkuju, Tesso," vydechne Tori a odstoupí dál od mého bytu. Vyndám klíče z klíčové dírky zevnitř mého bytu, opustím byt, zavřu dveře, které zamknu a rozejdu se k pánovi, který mlátí na dveře.

„Děje se něco?" Zeptám se pána. Ovšem, že se něco děje, já vím co, ale nevěděla jsem jak na sebe strhnout jeho pozornost, aby přestal mlátit do těch dveří.

„Jasně, že děje! Ten debil tam rozbíjí věci, jsou dvě ráno a já stávám do práce, sakra!" Křičí na mě.

Moment. To už jsou dvě ráno? No, zřejmě jsem tak trochu ztratila pojem o čase. Podívám se na muže, který se mračí div by se mu nespojilo obočí a právě, když chci něco říct, tak se dveře od Ashtonova bytu otevřou. Podívám se na Ashtona, který vypadá vážně jako blázen. Má rozcuchané vlasy, oči podlité krví, vypadá unaveně, ale zároveň strašně naštvaně, jeho hruď se nadzvedává strašně rychle.

„Co kurva chceš?!" Zakřičí Ashton na muže. Je opravdu hodně opilý a naštvaný, dostávám z něj strach.

„Co chci?! Já chci, abys toho sakra nechal!" Řve na něj náš soused.

„A kdo si kurva myslíš, že jsi?!" Křičí Ashton, opře se o futra dveří a podívá se na mě. „Oh, jaká zasraná náhoda, přišla sis taky stěžovat?" Zle se na mě podívá. Kde je ten Ashton, který tu byl ještě před pár hodinami? Můžu za tohle všechno já?

„Já ti přišla pomoct, Ashtone." Přistoupím blíž k němu. Proč to do háje dělám?! Protože mám pocit, že mu to dlužím.

„Nepotřebuju tvou zkurvenou pomoc, Tesso!" Zakřičí na celý panelák a já mám chuť pořádně ho praštit něčím po hlavě.