The Boy || Ashton Irwin

⚜️ Chapter 44

Rozrazím hlavní dveře školy a hned zamířím ke školním skříňkám. Nemůžu uvěřit, že jdu pozdě. Když už se rozhodnu jít do školy, tak jdu pozdě. Zasekla jsem se v blbé automobilové zácpě, navíc jsem na sebe ještě vylila kávu, kterou jsem si vzala s sebou, takže jsem se musela stavit do obchodu a koupit si novou sukni, kterou jsem si oblékala v autě. Nejhorší ráno mého života. Počítám s tím, že celý den bude stát za nic.

Hodím si do skříňky tašku, vezmu si jen věci na hodinu. Upravím si sukni a rozejdu se ke dveřím, za kterými se odehrává hodina na kterou jdu pozdě. Nahlédnu skleněnými dveřmi dovnitř a všimnu si, že u Kendall sedí ten její Justin a jediné volné místo je u Ashtona. No skvělé. Vejdu do třídy a hned se ke mně strhne všechna pozornost.

„Slečno, kde pak jste byla?" Zeptá se třídní učitelka.

„Zasekla jsem se-"

„V obchodě?" Zašklebí se jedna z roztleskávaček a ukáže na cedulku, která mi visí u sukně. Jak jsem na to mohla do háje zapomenout?! Okamžitě se celá třída rozesměje. Nejradši bych se propadla.

„Klid!" Uhodí třídní do katedry pravítkem a na všechny se zamračí. „A vy běžte k panu řediteli, máte neomluvenou hodinu, slečno!" Vyhrkne.

„Cože?!" Vyhrknu. „Vždyť jdu jenom o deset minut pozdě." Prohrábnu si vlasy. No to snad ne. Dělá si srandu?! Nemůžu mít neomluvenou hodinu.

„Platí pro vás úplně stejná pravidla jako pro každého!" Zakřičí na mě.

„Už nejsi s Austinem, jaká smůla. Už ti to jen tak nikdo neomluví. Skončila jsi, Thereso." Začne se smát Kendall a já jen vykulím oči. Co to sakra? Už i ona?

„Kendall," zašeptám. Co se to děje?

„Ah, Tesso, nebuď blbá. Začala sis s Hemmingsem, copak si nepamatuješ? Pokud se s někým z nich začneš bavit, tak s tebou končím a ty budeš považována za jednu z nich," ušklíbne se. Vážně? Vážně to bude řešit před celou třídou?

„To nemyslíš vážně!" Vyhrknu. Snažím se nebrečet. Není pravda, že jsem si začala s Lukem, je to můj kamarád a ano, tušila jsem, že mě za to bude Kendall nenávidět, ale tohle jsem nečekala.

„Ale myslím, zlatíčko." Pošle mi vzdušnou pusu a já se podívám na Austina, který se tomu směje.

Bodne mě to u srdce. Ashton se raději dívá do papírů a Luke tady není. Co se to děje? Říkala jsem, že dnešek bude na nic, ale tohle jsem opravdu nečekala. Jen tak stojím před celou třídou neschopná ničeho.

„To by stačilo!" Vykřikne Clifford, což mě okamžitě překvapí. „Neznám Tessu, ale tohle si kurva nezaslouží!" Stoupne si a já na něj jen překvapeně zírám.

„Pane Clifforde nekřičte tady, sedněte si zpátky!" Zakřičí třídní. „A vy, slečno, konečně jděte k panu řediteli!" Otočí se na mě a začne řvát.

„Bože, běžte do prdele!" Vykřiknu. Rychle si dám ruku před pusu, jak mi to dojde. Tohle ze mě vylítlo, aniž bych si to stihla rozmyslet. Tohle jsem vážně pokazila.

„Pardon?" Řekne šokovaně učitelka.

„Já.." Odmlčím se a raději ze třídy okamžitě vyjdu. Slyším smích mých spolužáků a učitelky hlas křičící mé jméno a abych se okamžitě vrátila. Já však zamířím raději do ředitelny.

Tohle nejsem já. Tohle nemůže být ani pravda. S Kendall jsme vždycky táhly za jedno, byly jsme jako sestry, dvojčata a najednou tohle? Ona a já jsme vždycky šly spolu proti všem a všemu a když začnu kamarádit s Lukem, který nesplňuje její podmínky, tak mě zavrhne? Co je tohle do háje za kamarádku?! Nemůžu tomu uvěřit, že se to stalo. Navíc to, jak se mě Michael zastal bylo vážně milé, musím mu potom poděkovat. Zastal se mě, i když nemusel. Nejvíc mě však překvapil Ashton, který raději zíral do papírů a nic neřekl. Možná jsem čekala, že by se mě zastal, ale asi jsem čekala moc. Tohle je celý jako špatný sen. Bohužel je to ale špatná realita.

Zaklepu na dveře ředitelny a vejdu dovnitř. Ředitel sedí za stolem a usmívá se, ovšem když si uvědomí, že to jsem já, tak se zamračí.

„Slečno Gomezová, tenhle měsíc už podruhé." Pokroutí hlavou.

„Já vím," povzdechnu si, zavřu za sebou dveře a posadím se na židli přímo naproti řediteli.

„Neomluvená hodina?" Zeptá se a já jen přikývnu. O tom, že jsem třídní učitelku poslala do určitých partií radši mlčím. Vím, že se to dozví tak jako tak a možná mě vyrazí, ale radši o tom budu mlčet. „No, slečno," povzdechne. „musím vás potrestat, tak co třeba týden nošení pití našim fotbalistům?" Pozvedne obočí.

„Nebylo by tam něco jiného?" Zeptám se. Rozhodně nebudu nikomu nosit pití a už vůbec ne fotbalistům a Austinovi.

„Bylo, ale nebude se vám to líbit."

„Sem s tím." Vezmu cokoliv kromě toho nošení pití.

„Seškrabávání nalepených žvýkaček pod lavicích ve všech učebnách," řekne.

„Fajn, beru." Pokrčím rameny. Vážně raději budu seškrabávat z pod lavic staré žvýkačky než nosit pití.

„Dobře, začínáte dneska po škole ve vaší třídě," pousměje se a já tak pouze přikývnu. „A teď se vraťte na hodinu."

Opakovatelně přikývnu a zvednu se. Přejdu ke dveřím, které otevřu. Dnešek je vážně hodně špatný.

„A slečno," ozve se ředitel a tak se na něj otočím. „Doufám, že už vás tu neuvidím," zasměje se.

„Budu se snažit, aby mě sem už dneska žádná učitelka neposlala," uchechtnu se. „Nashle." Rozloučím se a odejdu. Zavřu dveře a místo toho, abych šla na hodinu, tak zamířím na dívčí záchody. Stoupnu si před zrcadlo a ze sukně si utrhnu cedulku, kterou vyhodím do koše u umyvadel.

Pořád nemůžu uvěřit, že se tak Kendall zachovala. Tohle celý je vážně jako hodně špatný sen.