The Boy || Ashton Irwin

⚜️ Chapter 8

*O dva dny později*

Podívám se na Chrise, který se právě dožaduje toho, aby mě rodiče pustili na zápas. Tak či tak tam stejně musím, teď mám na starost já být v občerstvení. Nesnáším to ale pořád je to lepší než být doma s matkou a babičkou.

Rodiče, tedy matka, mi dala hned po tom, co Austin utekl z té večeře, zaracha do konce měsíce. Prý je to všechno moje chyba. Řekla mi, že za to všechno můžu já. Dokonce ani neváhala a střelila mi další facku a ještě mi vyhrožovala, že pokud to řeknu tátovi, tak mi sebere auto a mou kreditku kde mám mé peníze, které jsem si vydělala, že prý mi je všechny utratí. Ty peníze mám na cestování a ona mi je chce utratit. Tohle je tak hnusné!

„Fajn, ale hned po zápasu domů!" Probodne mě pohledem.

„Neboj. Jsi skvělá, mami!" řekne Chris a vtiskne jí pusu na tvář nad čímž znechuceně odvrátím hlavu.

Máma a Chris spolu měli vždycky lepší vztah než jaký je mezi námi. Ani vlastně nevím proč mě tak nenávidí. Chris nesnáší, když o mámě mluvím špatně. Ona je v jeho očích hvězda. Nechápu to a ani se to nesnažím nějak pochopit.

Podívám se na tátu, který se na mě usměje a tak ho s úsměvem obejmu.

„Přibyla ti modřina," zašeptá mi do ucha přičemž se od něj odtáhnu. Kdy si toho sakra všimnul?! „Neboj, zlato," usměje se. „Nic jí říkat nebudu, ale pokud ještě jednou něco takového udělá tak tě zbalím a posílám letadlem k tetičce Andy." Mrkne na mě a oba se hned rozesmějeme přičemž nás matka probodne pohledem.

„Děkuju tati." Znovu ho obejmu. „Mám tě ráda."

„Mám tě rád, dcero," odpoví přičemž se usměju.

Otočím se, že odtud konečně odejdu ale stisk na mém zápěstí mi to nedovoluje. Otočím se, nejdřív se podívám na ruku, která mě křečovitě drží a pak se podívám na Chrise a pozvednu obočí.

„S mámou se nerozloučíš?" Probodne mě pohledem.

Tohle po mně nemůže chtít! Nebudu se tu s ní objímat, i když je to moje matka. „Ahoj, mami." Vyplivnu to oslovení jako jed.

„Čau." Odbije mě a odejde.

„Vidíš?" Podívám se na Chrise, pouze nad tím pokrčí rameny a odejde ke svému autu a tak jdu za ním a nasednu na místo spolujezdce.

„Tam bude sedět Ashton," oznámí mi Chris a já zalapám po dechu. To ne!

„Co?"

„Jdi dozadu." Ukáže na zadní sedačky a tak se tedy bez keců zvednu a sednu si na zadní sedačky. Nevěděla jsem, že tam taky bude. Nechci ho tam.

„Nemám jet svým autem?" zeptám se. Nechci ho po tom, co se stalo po té večeři vidět. Vlastně jsem za celé ty dva dny ani s Ashtonem či s Austinem nemluvila a s Kendall taky ne. Dělala jsem ze sebe mrtvého brouka a nikdo se po mně ani nescháněl. Nebyla jsem ani ve škole, táta mě omluvil, že mi není dobře a nikomu nepřišlo divné, že jsem nebyla ve škole a ani se nikomu neozvala.

„Nemusíš," řekne a vyjede na cestu.  Nechci se s Ashtone vidět. Bylo mi ten večer tak trapně po tom, co odešel a teď, když ho mám vidět, se budu cítit dost nepříjemně.

Chris zastaví nedaleko od našeho bloku před bytovkou kde Ashton hned nastoupí a nezapomene se na mě podívat. Hned od něj pohled odvrátím a podívám se z okna na onu bytovku.

„Dneska je nějaká párty," řekne Ashton. „Jdeš na ní, brácho?" zeptá se a Chris se na něj podívá a pak se podívá do zpětného zrcátka na mě.