The Boy || Ashton Irwin

⚜️ Chapter 29

Stojím na balkoně a dívám se na město, které mi poslední dobou přijde strašně smutné, nebo jsem smutná já a tak vidím i všechno okolo. Nikdy jsem si nemyslela, že bych se mohla dostat do situace, ve které jsem právě teď. Nemám rodinu, matka na mě kašle, Chris je na mě neuvěřitelně naštvaný, neodpovídá mi na zprávy a ani mi nezvedá mobil. Jediný kdo mi z rodiny zbyl je táta, který ovšem na mě taktéž nemá čas, je opět mimo město a já tak musím být sama se svými myšlenkami. Kendall je někde s tím svým Justinem a Austin je sice doma, nebo alespoň myslím, že je, ale já ho nechci otravovat. Nebo spíš bych se mu nemohla podívat do očí za to, co jsem řekla Ashtonovi.

Stojím na balkoně zabalená v černé dece, v ruce svírám bílý hrníček s horkou čokoládovou kávou a zírám před sebe jako nějaký debil, který absolutně přišel o rozum. Stihla jsem za pár hodin sestavit všechen nábytek, ale ještě jsem se nedostala k tomu, abych si všechny své věci vybalila. Vlastně jsem jen uklidila v kuchyni nádobí, které jsem pořídila s Kendall, je toho jen pár, ale zatím mi to stačí.

Opustím balkon, který zavřu, černou deku hodím na postel a obleču si teplou bundu, kterou si vyndám z krabice, přejdu do obývacího pokoje kde si obuju boty, popadnu peněženku, mobil, klíče a vyjdu z bytu. Rozejdu se k výtahu, do kterého nastoupím a právě, když se dveře zavírají, tak je někdo zachytí a dveře se znovu otevřou. Podívám se na toho dotyčného a když uvidím Ashtona s Nancy, kterou drží kolem pasu tak mi přijde jako by se moje srdce rozbilo.

„Jdeme raději po schodech?" Zeptá se Nancy otráveně Ashtona, který se na mě zle podívá.

„Prostě jí ignoruj, jako já." Jakmile tohle Ashton řekne tak se vyřítím z výtahu.

Tohle mě vážně bodlo do srdce. Co to všechno má do háje znamenat?! Proč je zase s ní?! Netušila jsem, že po tom, co mu řeknu, že k němu taky něco cítím, zdrhne a ještě se přede mnou ukáže s fialovou hlavou Nancy a řekne, aby mě ignorovala jako on. Jsem tak zatraceně naivní! Kdybych mohla tak se odtud okamžitě odstěhuju, ale nemůžu.

Vezmu to raději po schodech, ani za nic s nimi nepojedu výtahem. Hned, jak seběhnu všechny schody, tak se co nejrychleji vydám na cestu ke kavárně, která je odtud naštěstí pár metrů. Mám tam sraz s Austinem, vlastně jsem ho od té doby, co jsme se dali dohromady neviděla. Přijde mi to jako měsíc a ono to bylo před dvěma dny nebo tak nějak, vůbec nemám pojem o tom, co je dneska za den.

Když dorazím ke kavárně, tak se nadechnu a hned, jak vejdu, tak vydechnu. Rozejdu se ke stolu kde sedí Austin, jako vždy má své blonďaté vlasy vyčesané nahoru, na sobě má tričko s logem našeho školního fotbalového týmu a vypadá tak zatraceně sexy. Teď mi to připomnělo, že bych ho mohla zkusit pozvat na tu Toriinu oslavu narozenin. Mírně se pousměju a zamířím za ním, sundám si bundu a sednu si na židli.

„Ahoj baby," pozdraví mě vesele což mi okamžitě vykouzlí úsměv na tváři.

„Ahoj zlato," Nahnu se k němu a spojím naše rty v jedny. „chtěla bych se tě na něco zeptat." Pousměju se, když se od něj odtáhnu. Opřu se o opěrku židle a prohrábnu si vlasy.

„Ano, děje se něco?" Zeptá se starostlivě.

„Ne, jen jsem se chtěla zeptat, jestli bys se mnou nešel na oslavu narozenin mé kamarádky?" Pozvednu obočí. Můžu vůbec Tori považovat za svou kamarádku?

„Kendall má narozeniny?" Zeptá se.

„Nene, Kendall ne, ale Tori." Vysvětlím. Jenže já vůbec nevím, jak se Tori jmenuje dál. Z kapsy svých džínsů vytáhnu pozvánku a podám to Austinovi.

„Tori Greenová?" Povytáhne obočí.

„Jo, je to kamarádka toho nového kluka, Ashtona," řeknu. Hlavně se nikdy nikdo nesmí dozvědět, že jsem s Ashtonem něco někdy měla a už vůbec né Austin.

„Zajímavé. Nemám moc rád tyhle lidi, ale jde tam moje holka a tak tam půjdu," usměje se na mě a podá mi pozvánku zpátky.

„Děkuju, děkuju, děkuju," zasměju se. Jsem ráda, že tam se mnou půjde, alespoň si Ashton nic nezkusí, i když nevím, proč by si něco vůbec zkoušel, když má fialovou hlavu Nancy. Vážně tu holku nemám ráda.

„Neděkuj, zlato," usměje se. „A kdy to je?" Zeptá se.

„Příští pátek večer," řeknu, když se podívám na pozvánku. „Nebo tak nějak, vůbec nevím, co je za den," uchechtnu se. Vůbec mi to nepřipadá vtipné, jen nechci, aby se mě ptal, co se děje, jelikož to já sama ani nevím. Proč žárlím na Nancy, když s Ashtonem nic nemám? Jen jsme spolu párkrát něco měli, nic velkého pro něj, něco velkého pro mě.

„Je neděle, zítra je škola." Protočí očima.

„Oh, vůbec se mi nechce." Né, že by to bylo kvůli učení, ale kvůli Ashtonovi. Vím, že mě bude ignorovat a to mě na tom docela děsí. Ani nevím, jak to bude s tím doučováním.

„To je zázrak. Mé Tesse se nechce do školy? Wow," zasměje se a překvapí mě, jak řekl "mé Tesse" nikdy mi tak neříkal a vážně mě to překvapilo.

„Nechce se mi ani domů, jsem tam sama," povzdechnu si.

„Teď jsi mi něco připomněla," usměje se a vyskočí na nohy. „Pojď se mnou." Natáhne ke mně ruku a tak se ho chytnu a zvednu se. Popadnu svou bundu a následuju Austina ven z kavárny. Vyndá si mobil z kapsy, něco do něj namačká a zastaví se.

„Začínám se bát," uchechtnu se.

„Neboj," usměje se a když někoho zahlédne tak si se mnou proplete prsty a vydá se směrem k jednomu staršímu pánovi, který drží přepravku, ve které se většinou přenáší kočky nebo malý pejsci.

„Dobrý den, vy jste Austin, že?" Zeptá se starší pán, který má šedivé vlasy a vrásky na obličeji. Vypadá ale hrozně mile.

„Ano, jsem," usměje se Austin a pán položí přepravku na zem. Podívá se na mě a ukáže na přepravku.

„Prosím, slečno, podívejte se." Mile se na mě usměje.

„Austine?" Podívám se na něj, on se jen roztomile usměje a taktéž ukáže na přepravku a tak se k tomu skloním a přepravku otevřu, když na mě vykoukne bílá hlavička tak se šťastně usměju. „Koťátko?" Podívám se překvapeně na Austina, který přikývne. „Jsi blázen." Uchechtnu se a vezmu si koťátko do náruče. Stoupnu si a když dám Austinovi pusu na tvář tak mi po tváři steče slza.

„Ber to jako nový začátek našeho vztahu, lásko," řekne mi Austin a políbí mě na tvář.