The Boy || Ashton Irwin

⚜️ Chapter 13

Sedím u Ashtona na gauči kde jsem strávila páteční noc. Pořád nemůžu zapomenout na to, jak mě objal a jak se mnou zůstal celou noc. Tenhle kluk je opravdu hodně zvláštní. Ashton něco hledá u něj v pokoji, doufám, že hledá učebnice. Kdyby Chris zjistil, že jsem u Ashtona opět sama, tak by mě zabil, dostala jsem předtím od něj pěkně vynadáno, že prý pokud se tu ukážu ještě jednou, tak dostanu přes hubu, což se mi samozřejmě nelíbilo a spustila jsem na něj. Já ho chápu, že se o mě bojí, ale není mi pět a dokážu se o sebe postarat sama. Už nejsem ta malá holčička což zřejmě nedokáže pochopit.

Když konečně Ashton přijde, tak si sedne vedle mě a hodí na stůl učebnici matematiky a sešit. Opře se o opěrku gauče a zapálí si cigaretu. Jak tu může kouřit? Nechápu. Vyndám si z tašky sešit a svůj notebook kde mám všechno ohledně literatury.

„Takže, začneme u tebe nebo u mě?" Natočím se na něj.

„Jsi tak zvrácená, Tesso." Ušklíbne se a foukne mi do obličeje kouř nadčímž se okamžitě rozkašlu.

„Kdyby náhodou tak jsem myslela literaturu a matematiku." Převrátím očima a znovu si odkašlu.

„Jasně," uchechtne se a půlku cigarety típne do popelníku.

Otevřu notebook a hned ho zapnu, mezitím, co se zapíná, se podívám na Ashton, jak listuje v učebnici na matematiku. Mám divný pocit, že se něco stane. Nejradši bych pobrala těch pár svých věcí a utekla odtud klidně i s křikem.

„Začneme s literaturou?" zeptá se otráveně a zapálí si další cigaretu.

„Klidně." Pokrčím rameny a notebook dám doprostřed stolu. „V čem plaveš?" zeptám se.

„Momentálně nechápu Shakespeara." Protočí očima a típne již dokouřenou cigaretu, kterou si sotva před minutou zapálil.

„Okay," řeknu zamyšleně a najdu složku s názvem William Shakespeare a hned mi vyjedou mé poznámky.

„William Shakespeare byl anglický renesanční básník a dramatik," Přečte a převrátí očima. „Tak tohle vím taky."

„Tak schválně, víš kde se narodil?" Pozvednu obočí.

„Co já kurva vím, těžko si pamatuju kde jsem se narodil já a ještě abych věděl kde se narodil on." Podívá se na mě s otráveným pohledem.

„Bože." Zaúpím a ukážu na obrazovku notebooku. „Narodil se-"

„Dotýkala ses někdy sama sebe?" Skočí mi do řeči.

„Cože?!" Vyjíknu, ruku stáhnu zpátky k sobě a podívám se na Ashton, který se na mě šklebí. To si dělá srandu? Jak se mě může zeptat na tohle? Nejdřív v pokoji se mě zeptá jestli jsem panna a teď se ptá na tohle, ten kluk se toho vážně nebojí. Cítím se tak strašně trapně, nikdy jsem o ničem takovém s nikým nemluvila a poslední, co chci je, abych se o tom bavila s ním.

„Jestli sis někdy udělala dobře?" Pozvedne obočí a já hlasitě polknu.

„Co to má společného s literaturou?" Zamračím se. Tohle přeci nemůže myslet vážně. Nechápu, proč mi dává tak osobní otázky.

„No tak, Tesso. Odpověz mi." Popíchne mě a zaklapne můj notebook.

„Máme se učit." Znovu se zamračím a založím si ruce na hrudi. Pokud si myslí, že s ním budu spát nebo s ním budu cokoliv mít, tak se pěkně plete, chlapeček.

„To klidně počká." Mrkne na mě.

„O co ti jde?" zeptám se. Nejdřív mě nenáviděl, první den, co nastoupil do naší školy, mě málem sežral a když jsem ho potkala u Michiganského jezera, tak mi řekl, že mě nenávidí a najednou chce se mnou spát. Ten kluk je vážně zvláštní, nerozumí si.