The Boy || Ashton Irwin

⚜️ Chapter 48

„Nechci abys to schovala." Chytí mě za ruku, když se chystám si vlasy rozpustit, podívá se na mě do zrcadla.

„Proč?" Zmateně se na něj podívám.

„Chci aby všichni věděli, že už někomu patříš," poví, čímž mě absolutně překvapí. „a já klidně povím, že patříš mně." Chytí mě kolem pasu a pořád se na mě dívá do zrcadla. Nakloním hlavu a pozorně si nás prohlédnu. Vypadáme zvláštně, on je potetovaný, má piercingy, nově mu přibyl i v obočí. Vypadá s tím ještě líp. A já jsem spíš taková uťápnutá, nově i šedá myš střední školy, na kterou chodím. Zvláštní, ale jak se říká; protiklady se přitahují.

„To myslíš vážně?" Konečně promluvím a otočím se na něj. Ashton si mě přitáhne blíž k sobě a já tak spojím ruce za jeho krkem. Klidně poví, že jsem jeho? Co si o tomhle mám myslet, tak to opravdu netuším.

„Tess-" Přeruší ho cinknutí výtahu. Skvělé, nemohlo to ještě chvíli počkat. Když se chci od Ashtona odtáhnout tak mě ale nepustí. „Zřejmě tě to překvapí, ale chci aby věděli, že jsi moje," usměje se a něžně mě políbí.

Páni. Tohle jsem opravdu nečekala. Wow. Vždyť já ani nevím, co si mám myslet. Chce, aby všichni věděli, že jsem jeho, ale v jakém smyslu to myslel? Ono je to stejně jedno, protože všem budeme na háku, což je mi samozřejmě úplně u prdele.

„Pojď, musíme jít," zasměju se a vytáhnu Ashtona z výtahu. Jdeme v tichosti k jeho autu a stejně tak do něj nastoupíme.

„Vadí ti to?" Zeptá se najednou.

„Co?" Povytáhnu obočí a otočím hlavu na něj. „Myslíš to s tím, že chceš, aby věděli, že jsem tvoje?" Zeptám se a Ashton přikývne. Nastartuje své staré auto a vyjedeme na cestu ke škole. „Nevadí." Řeknu a myslím to vážně. Samozřejmě, že mi nevadí, že to Ashton chce, spíš mě to překvapilo. Stejně nechápu, proč zrovna já, vždyť má na lepší holku.

„Skvělé." Usmívá se. Je tak sladký.

„Vážně dneska musíme na tu večeři?" Zeptám se po chvíli ticha. Nechci tam jít, raději budu celý večer až do rána na té Toriině oslavě narozenin, sakra to mi připomíná, že ji musím koupit dárek. „Ashi!" Vyjeknu až sebou Ashton trhne.

„Sakra, co se děje?!" Vyhrkne.

„Nemám pro Tori dárek!" Křiknu a rozhodím rukama. Nemůžu se tam přece ukázat bez dárku.

„Tess, o dárky nejde, nejsme malý děti, jde o to pořádně se ožrat a pořádně si zašukat." Směje se. Uraženě si založím ruce na hrudi a zavrčím.

„Ale já ji dárek přinést chci." Našpulím rty. Vím, že nejsme malý děti, ale já chci být alespoň tak ta stará Tessa, která nikdy na žádný dárek pro nikoho nekašlala. Vždycky jsem musela přijít s něčím originálním, ale teď nevím, co mám Tori dát, vždyť ji vůbec neznám.

„Dobře, po škole tě hodím do nákupáku a něco jí vybereš," povzdechne si. „ale zajdeme si na jídlo."

„Platí." Spokojeně se usměju. „A děkuju."

„Na večeři u vás doma budu potřebovat sako, že?" Zeptá se a já se rozesměju.

„Jop." Směju se.

„Čemu se směješ?" Zeptá se uraženě, ale je vidět, že mu cukají koutky.

„Promiň, jen jsem si představila pohled mé matky kdyby zjistila, že jsme přišli v teplákách," uchechtnu se. Tohle by nepřežila, už vidím jak mi to vyčítá. Ona by nás klidně i vyhodila.