Never before - H.S.

EPILOG

Otevřela jsem oči a pomalu se rozkoukávala. Chvíli mi trvalo než mi došlo, kde to vlastně jsem a co je dnes za den. Jen co jsem si to uvědomila, nejradši bych zase zavřela oči a spala dál. Čím víc se blížil okamžik, kdy já budu zpívat tím víc mě popadala nervozita. Na co jsem to proboha kývla.

Vyhrabala jsem se z postele a šla rovnou do naší kuchyňky. Kde nebylo ještě skoro nic, akorát pár toustů a toustovač. Takže jsem se snídaní moc na výběr neměla a upřímně se mi nikam ani jít pro jídlo nechtělo.

„Ahoj, hvězdo." Pozdravila mě Jenny, která akorát vyšla ze svého pokoje. Taktéž ještě v pyžamu a s vlasy na všechny strany.

„Ahoj. Jen tak pro info mám nehorázný nervy." Řekla jsem a sjela na židli. Ani jsem nevnímala chuť toustů. Kurva takový nervy, už jsem dlouho neměla.

„Obě moc dobře víme, že to zvládneš." Řekla s úsměvem Jenny a objala mě.

„Doufám, nechci se ztrapnit před tolika lidma." Usmála jsem se na ní.

„Nemůžu se dočkat až uvidím jeho výraz až tě tam v těch úžasných šatech uvidí." Začala se rozplívat.

„Ty šaty jsou fakt krásný. Myslím, že lepší už jsem splašit fakt nemohla."

„To teda nemohla. Sakra holka, ten si z tebe sedne na prdel." Jen co to Jenny vyslovila tak se začala smát a já taky. Nevím, co bych bez ní dělala.

Slyšela jsem jak mi zacinkal telefon. Rychle jsem se k němu rozeběhla abych stihla vzít hovor. „Ahoj Nat, doufám, že se na dnešek těšíš stejně jako my." Slyšela jsem Niall. Evidentně byl úplně v klidu.

„Mám nervy v kýblu." Řekla jsem jednoduše.

„To zvládneš a oba to moc dobře víme. Auto tě vyzvedne po 6 hodině. Jestli sis koupila nějaký ty šaty, tak si je klidně můžeš obléct až tady ve studiu. Jo a mám ti vzkázat, že se vůbec nemáš malovat a takový ty věci. Tomu nerozumím tak snad to chápeš. Za pár hodin, hvězdo." A s těmito slovy položil.

Lehce jsem se usmála. „Kolik je vůbec hodin?" Zeptala jsem se Jenny.

„Máš mobil v ruce ne?" Řekla se smíchem. Podívala jsem se na ruku, že ho fakt držím a jenom jsem se zasmála. Na displeji bylo „Kurva ono už je 12:30." Řekla jsem zděšeně.

„Ty kráso, takhle dlouho už jsem nespala ani nepamatuju." Zasmála se Jenny.

„Nový prostředí no." Řekla jsem se smíchem. Cítila jsem, jak ze mě pomalu ta nervozita opadá. Nevím, jak je to možné, ale jsem za to ráda. Opět mi v ruce zavibroval telefon, rychle jsem se na něj podívala.

Smska od Harryho – „Doufám, že tě brzo uvidím." Usmála jsem se na displej a vduchu si říkala. Jen kdybys tušil...

„Tak co budeme dělat?" Zeptala se Jenny.

„Netuším. Možná bychom mohly trochu vybalit. Potřebuju se převléct do čistého."

„To je dobrej plán, aspoň tím zabere trochu času."

Obě jsme po sobě umyly nádobí a šly do svých pokojů, kde na nás čekali úplně napresované kufry. V duchu jsem si říkala, jak jsem ho mohla zavřít. Vytáhla jsem první kraťasy a tílko, které byli na vrchu a rychle si je oblékla. Vlasy jsem učesala do rychlého culíku a nechala je tak.

„Crrrrr." Slyšela jsem zvonek.

„Dojdu tam!" Křikla Jenny. Ještě, že tak. Stejně to určitě bude Zayn. Po chvilce jsem uslyšela samý zlato a takový věci, tak mi bylo jasný, že moje intuice je neomylná.