Never before - H.S.

Část 27 - I'm afraid Niall

HARRYHO POHLED

Nechápal jsem co se to stalo. Políbil jsem jí – líbám jí teď. Neodstrčila mě, opětovala mi všechno. Doufal jsem, že až se tohle konečně stane, zmocní se mě pocit, už jí nikdy nepotřebuju vidět. To jsem se, ale docela přepočítal.

Líbaní s ní je pro mě něco úplně novýho, nikdy jsem nic podobnýho nezažil. Čím to bylo tak jiný, výjmeční? Co se to ve mně teď probouzí za pocity. Sakra! Co se to se mnou děje.

Nemohl jsem přestat, nemohl jsem se od ní odcuknout. Až po chvíli kdy mi pomalu začal docházet dech jsem musel.

Odtáhnul jsem se a podíval se jí do očí, najednou mnou projel pocit – musíš jí chránit za každou cenu. Nechápu sám sebe, nevím co se děje. Co mám sakra teď dělat? Proč na mě nepůsobí stejně jako ostatní holky. Nevyvolávají ve mně žádné pocity, prostě nic.

Dívala se na mě těma svýma světle hnědýma očima a čekala co udělám. Podle toho jak se tvářila mám pocit, že měla stejný pocit jako já. Taky neví co se děje, co se tu teď mezi náma stalo.

Nemohl jsem zůstat, musel jsem pryč. Odstrčil jsem jí a šel pryč. Sám netuším proč jsem udělal zrovna tohle, ale řekl bych, že to byla ta nejhorší varianta co jsem udělat mohl. Takhle jí tam nechat stát, jako vážně Harry? Budu rád když se na mě ještě někdy podívá.

Tohle je vážně poprvé co něco podobnýho zažívám, pořád mi v hlavě skáče otázka co se se mnou děje? Proč zrovna ona? Vždyť se ani nemáme rádi, děláme si jenom naschvály.

Moje kroky směřovaly někam do neznáma, všude je tma jak v prdeli. Nemám ani páru kam vlastně jdu asi někam k blíž k moři. Slyším vlny a hudba se trochu tišší jak se vzdaluju.

Musím jí najít a promluvit s ní. Kdybych aspoň věděl o čem s ní chci mluvit. Chci jí snad jenom vidět a vědět, že je v pořádku? Mám pocit, že se stalo něco kurevsky velkýho. Něco čemu nerozumím a to mně na tom štve úplně maximálně.

Někdo konečně rozsvítil lampy které tu stály zapíchnuté v písku a já tak konečně viděl kam aspoň jdu. Přišlo mi, že tak daleko od té párty zase nejsem.

„Harry?" Ozval se Niall, nikde jsem ho, ale neviděl.

„Jo?"

„Co tady děláš? Všude jsme tě s klukama hledali." Už jsem ho spatřil, teda spíš jenom jeho stín. Dneska byla zataženo takže ani měsíc nesvítil.

„Potřeboval jsem si vyčistit hlavu." Odpověděl jsem mu.

„Od kdy si čistíš hlavu procházkou, myslel jsem, že máš krapet jiný metody?" Chápal jsem na co naráží. Evidentně mi nezbývá nic jiného než mu říct co se stalo.

„Od tý doby co jsem se líbal s Nat, a mám pocit, že se se mnou něco stalo. Nerozumím sám sobě. Nevím co mám dělat. Ale jednu věc vím jistě, udělal jsem nehoráznou píčovinu když jsem jí tam nechal stát a odběhl jsem." Podíval jsem se na něj.

Zíral na mě jako kdybych spadnul z Marsu. Nikdy nic podobného ode mě neslyšel, a asi ani nečekal, že něco podobnýho uslyší.

„To jako fakt? Líbal si se s ní? Jak k tomu došlo, vždyť se jenom provokujete?" Ptal se překvapeně

„Ale přišla si užívat na můj účet a trochu se to zvrtlo. Poraď mi já fakt nevím co mám dělat, jediný co vím, že to bylo to nejlepší co jsem doposud zažil."

„Tak to jsem upřímně teda fakt nečekal. Nepřekvapuje mě, že tohle s tebou udělala zrovna ona, celou dobu k tomu směřovalo. Ale trvalo vám to docela dlouho, hádal jsem že k tomuhle dojde dřív."

„Co se to se mnou děje Nialle?" Zeptal jsem se ho.

„Řekl bych, že jsi konečně našel někoho, na kom ti záleží. A musím říct, že ti to trvalo kurva dlouho, ale jsem rád, že je to zrovna Nat."

„Bojím se Nialle, fakt se bojím, že jí nějak ublížim nebo něco totálně poseru. Neumím v tomhle chodit a ani nevím, jestli to umět chci. Sám moc dobře víš, co jsem zač a co dokážu udělat."

„Jseš svině to je fakt, ale jestli k ní něco cítíš tak jí neublížíš, ale říkám ti dopředu jestli jí něco provedeš a bude kvůli tobě nešťastná tak si mě nepřijel. Zmaluji ti tak držku, že tě nikdo nepozná." Řekl celkem vážným hlasem.

Je vidět, že má Nat rád. Nedivím se je hodná ikdyž ne zrovna na mě, ale to se změní, ať chce nebo ne.

„Proč si jí tam nechal stát?" Zeptal se

„Já sám nevím, měl jsem pocit, že musím pryč."

„Běž jí najít, běž jí říct co to pro tebe znamenalo a doufej, že si jí moc nenasral. Protože když jo dá ti to pořádně sežrat a to jak víme umí dobře." Odpověděl se smíchem na rtech.

„Díky Nialle a doufej, že mi jednu nenatáhne." Řekl jsem se smíchem.

Začal jsem se pomalu otáčet a šel zpátky směrem k baru kde jsem jí nechal. Věděl jsem, že tam stát nebude, ale musel jsem se ujistit.

Jak jsem předpokládal už tam nestála a ani nikde poblíž. Vydal jsem se proto k hotelu, a k jejímu pokoji. Slyšel jsem za jejími dveřmi nějaké hlasy, ještě nespí.

Začal jsem klepat. Po chvíli mi otevřela, měla na sobě to svoje tílko. Teď bude docela těžký se soustředit a mluvit smysluplně.

„Co tu chceš Harry?" Zeptala se

„J-já potřebuju s tebou mluvit. Půjdeš prosím k nám? Nechci Jenny a ostatní rušit."

Čekal jsem různý protesty, ale ždáný se nedostavily a jen pokývala hlavou na souhlas. A už za sebou zavírala dveře. Ten kousíček k mému pokoji jsme byli potichu. Odemkl jsem dveře a pustil jí dovnitř. Rozsvítil jsem a vydal se za ní k posteli na kterou si sedla a čekala co se bude dít.

„Nat, já vím, že to byla blbost tě tam nechat stát. Vůbec nevím proč jsem odešel. Netuším co se to tam kurva stalo, vůbec tomu nerozumím." Zněl jsem fakt zoufale.

„Já jsem na tom úplně stejně Harry, kdybys neodešel ty, zdrhla bych já. Taky tomu nerozumím nikdy dřív se mi nic podobnýho nestalo. A trochu se bojím."

Překvapila mě, byla tak v klidu a milá, nečekal jsem, že měla stejný plán, jenže já byl rychlejší. Pořád se na mě usmívala, ale po chvíli svůj pohled přesunula na koberec.

Seděl jsem vedle ní na svojí posteli. Když stočila pohled na koberec, chytnul jsem jí za bradu a otočil zpátky na sebe. Přitiskl jsem se na ní a hladově jí políbil. Spolupracovala. Musím říct, že nic lepšího jsem nezažil.

Není to až moc sladký? Co myslíte? :DD 

Vím, že jsem se celkem nikam neposunula, ale chtěla jsem na to napsat i pohled Harryho, doufám, že vám to příliš nevadí. Mně se to zdá celkem zajímavý :D

OMLOUVÁM SE ZA CHYBY!

PROSÍM KOMENTUJTE A HVĚZDIČKUJTE <3