Never before - H.S.

Část 38 - Go looking for treasure

Pořád jsem nemohla uvěřit tomu, že od září budu v LA studovat. Napadla mě jedna otázka: Mám to říct Harrymu, co s námi vlastně bude po létě? Uvidíme se ještě někdy. Trochu mi začala klesat nálada, přece jenom o naší společný budoucnosti jsme ještě nemluvili, je to dost citlivé téma, ale pořád před sebou máme ještě měsíc tady v Mexiku. Může se stát cokoliv.

„Jdem plavat?"Zeptala se Jenny

„Jasně, ale nepůjdeme do moře? Když už jsem si vzala brýle a šnorchl tak aby to tu jenom neleželo." Usmála jsem se na ní

„No vidíš to není až tak špatný nápad."

Vytáhla jsem kufr, který stál ve skříni a začala se v něm přehrabovat, sice jsem měla většinu věcí vybalených, ale stejně mi dalo pořádně zabrat tam ty brýle najít. Můj kufr mi připadal jako hodně velká černá díra.

Měla jsem na sobě ty krásné, ztracené plavky. Ostatně doufám, že mi je slaná voda nezničí, pravděpodobně vyblednou, ale tak s tím počítám hlavně aby se mi nějak nepotrhaly a tak. Nerada bych přišla o takový kousek.

„Tak připravená?" Zeptala jsem se Jenny

„To víš, že jo." Přitakala

Všechno jsme si zabalily do naší plážové tašky. Rychle jsem si raději obsah překontrolovala, nerada bych se pro něco vracela, co si budeme povídat. Jsem línej tvor.

„Snad máme všechno." Prohlásila jsem, spíš sama pro sebe než pro Jenny

Jenny už stála u dveří a čekala než se k ní konečně přidám, jsem nějaká zpomalená zase.

„Ježiši, tobě to trvá." Neodpustila si Jenny

Poslala jsem jí vzduchem pusu a našpulila pusu, jednou musí čekat ona na mě, a už má kecy. Jenom jsem se tomu pousmála a vydala jsem se k ní.

K moři to máme opravdu kousek, šly jsme s Jenny okolo pokoje Harryho a i přes dveře bylo slyšet, že vede velmi hlasitou rozmluvu s Niallem, ale nejsem ten typ lidí, kteří stojí za dveřmi a poslouchají, kdyby mi to chtěl říct tak mi to řekne.

Na pláži bylo docela dost málo lidí, přece jenom se blíží doba, kdy tu panuje až téměř smrtelný horko, ale když budeme ve vodě, tak snad úpal a podobný věci nedostane.

Naše tašky jsme si položily na volná lehátka, rozprostřely jsme si ručníky. Pro jistotu jsme se s Jenny navzájem ještě namazaly. Začala jsem si nandavat brýle na hlavu, ale vůbec mi to nešlo, musela jsem si rozpustit vlasy, aby mi aspoň trochu držely.

Jenny měla stejný problém, udělala totéž co já.

„Vypadáme asi krásně co?" Zeptala se Jenny

„Jo no, škoda, že nemáme foťák. Příště ho musíme vzít sebou a takovýto okamžik zvěčnit." Usmála jsem se na ní

„Myslíš, že ta voda bude studená?" Zeptala se Jenny a přitom se dívala na moře, které házelo opravdu krásné odlesky.

„Ne, je tu děsný horko denně, takže pochybuju, že by ta voda byla nějak studená." Usmála jsem se na ní.

„Tak fajn, jdeme hledat poklad?" Zeptala se Jenny¨

„Jasně, ještě škoda, že jsme si nezvaly ploutve." Docela mě to mrzelo, vždycky jsem si chtěla zaplavat s ploutvema, ale bohužel jsem si je nekoupila, ale třeba se tu dají někde půjčit.

Obě jsme se vydaly k okraji moře, voda tady na začátku byla opravdu dost teplá, moře je krásně průzračné. Doufám, že tu neplave něco, co mi může ublížit.

Pomalu jsme se s Jenny brodili do větší hloubky a pomalu se potápěly. Zamilovala jsem se, bylo to tak neuvěřitelně krásný, všude okolo nás plavaly krásný malý rybky. Každá měla jinou barvu a velikost. Opravdu mě podmořský svět dostal. Musím si tu někde koupit foťák do vody.

Vůbec jsem nevnímala dobu, po kterou jsme s Jenny pod vodou, nechala jsem se naprosto unášet. Viděla jsem jak se Jenny snaží usmívat, ale okorát jí voda natekla do šnorchlu takže musela okamžitě vyplavat aby tu vodu nezačala polikat. Podívala jsem se na své ruce, a byly opravdu dost rozmočené.

Vyplavala jsem za ní „Nepůjdeme na chvíli na lehátka, už jsem celkem rozmočená." Ukázala jsem Jenny své ruce. Jenom kývla na souhlas, pomalu jsme se z vody dostávaly ven.

„Ježiši, já mám tak zacuchaný vlasy." Začala nadávat Jenny

„Já taky. To je fuk, ale stálo to za to." Usmála jsem se na ní

„To jo, nic krásnějšího jsem snad neviděla." Přitakala Jenny

Obě jsme sáhly do své tašky a vytáhly hřeben a kondicionér ve spreji, který se nemusí smývat. To je jediný způsob, jak naše vlasy rozčešeme, bez kondicionéru bych si je všechny vytrhala.

„Ahoj, holky." Slyšela jsem jak se k nám někdo blíží. Ohlédla jsem se za známým hlasem, musela jsem se pousmát.

„Ahoj, Zayne." Řekla jsem, podívala jsem se na Jenny, která se jenom usmála. Věnovala mu opravdu okouzlující úsměv.

Až po chvilce mi došlo, že tu Zayn není sám. Zayn, ale vnímal jenom Jenny, takže na svého kamaráda tak trochu pozapomněl. Usmála jsem se na něj. Co si budeme povídat, byl fakt dost sexy, namakanej a vysokej. Ale na Harryho, neměl. Ten byl roztomilejší.

„Jé sorry, tohle je můj kámoš Josh, jdeme spolu na vysokou."

Josh, mi hned podával ruku, přijala jsem „Ahoj, jsem Nat." Usmála jsem se na něj. Nemohla jsem se nezeptat: „Na jakou vysokou jdete?"

Jelikož byl Zayn, pořád zahleděný jenom do Jenny, slova se ujal Josh: „Jdeme na Los Angeleskou školu umění." Usmál se pyšně.

„Vy budete studovat v LA?" Zeptala se Jenny, vypadala sice trochu vyděšeně, ale na druhou stranu za to byla ráda. V obličeji se jí pomalu střídaly emoce, sama neví co chce.

„Jo." Přitakal Zayn

„Tak to je síla." Začala jsem se smát, že by náhoda? Ale LA je docela velký město, ale stejně.¨

„Proč?" Zeptal se Josh. Podívala jsem se na Jenny, čekala jsem, že se chopí slova, ale nevypadala, že ze sebe něco dostaneme.

„Protože, já a Jenny, tam v září nastupujeme na univerzitu." Řekla jsem.

Zayn, na mě hleděl, stylem děláš si ze mě srandu. Chvilku na nás civěl, chvilku na mě, pak na Jenny, vypadal taky docela zaskočeně. „Pane jo." Začal se smát, a obejmul Jenny a pak mě.

„Jo a slyšel jsem, že prej chodíš s Harrym?" Podíval se na mě Zayn se zájmem. Než jsem stihla jakkoli reagovat opět spustil: „ Kdo by to byl řekl, když jsem vás viděl naposled tak byste se nejradši zabili." Začal se smát.

„Jo to jo." Přitakala jsem a začala jsem se smát.

Chvilku jsme si povídali, co se stalo zajímavého za tu dobu co jsme se neviděli, ale Zayn vnímal jenom to co Jenny vypustila z pusy. Ostatní jaksi vypouštěl, takže jsem se bavila dá se říct jenom s Joshem, je to hrozně milej kluk. Musí mít na každém prstu tak deset holek. Ještě k tomu byl vtipnej, smála jsem se snad každému slovu co vypustil z pusy.

„Ahoj zlato, to nás ani nepředstavíš?" Uslyšela jsem za sebou  jeho chraplavý hlas.

Co říkáte, že budou studovat ve stejném městě? Jsem tu s další částí, která mě bavila psát po dlouhé době :D 

Omlouvám se za chyby! Budu ráda za každou hvězdičku a komentář! :)