Never before - H.S.

Část 16 - I won

HARRYHO POHLED

Nelíbí se mi, fakt se mi nelíbí – Zayn. Nevím proč, ale prostě mi nesedl od prvního momentu, co jsem ho na tý pláži viděl. Podle toho jak se bavil s Nat (ano už vím jak se jmenuje, Niall a Jenny to do mě hustili celou dobu co jsem s nima byl.) se asi fakt hodně dobře znali.

Sice jsem trochu nechápal proč na něj Jenny tak vyjela, ikdyž se mi to v celku líbilo, jak na něj křičela. Fakt by mě zajímalo co udělal Jenn nebo Nat? Těžko říct u kamarádek je přece běžný, že se takhle chráněj ne?

Evidentně se fakt i dlouho neviděli. Kdyby v jedný chvíli Nat nezasáhla tak by mu jednu třískla, podle toho jak se koukal, nešlo říct, že by mu to nějak vadilo, pořád se přiblbě usmíval.

Když se nás zeptala, jestli s nima chceme jít na ten bar a na pláž, tak jsem měl sto chutí se z toho nějakým způsobem vykecat – to umím dost dobře.

Ale tak mě napadlo, že bych se jí fakt měl omluvit tak snad bude nějaká příležitost.

Bohužel se od Zayna nehla ani na krok. Neměl jsem šanci, nechtěl jsem je rušit, když se pořád něčemu smáli. Nemám za potřebí jí zase nasrat a jednu schytat. Musím říct, že teď k ním mám větší respekt kvůli tý facce kterou mi prve dala.

„Co si takhle zahrát beach voleyball?"Slyšel jsem křičet Nialla

Nechtělo se mi, ostatním taky moc ne, ale nakonec se přece jenom šlo.

Nat hrála se Zaynem a přidal se k nim i Niall, podle toho jak se tvářil tak mu to nevadilo. Fakt vypadalo, že jí má rád jako kamarádku.

Někam odběhla, v tu chvíli jsem si všimnul, že si sundavá tričko. Nevím, že jsem si toho nevšiml dřív. To tělo? Fakt nechápu jak může být sama. Tak libový tělo jsem už dlouho neviděl. A to jsem jich fakt viděl dost.

V jednu chvíli jsme na ní všichni koukali jak na kus masa. Zayn se probral jako první a tak jí odpověděl, ani nevím na co se ptala.

Nevím jak se budu moc soustředit na hru, když bude hrát jenom v těch plavkách, který jí neskutečně padnou.

„Podáváme." Zakřičel jsem

„A to jako proč?" Ozvala se Nat, s úsměvem na tváři – má krásnej úsměv

„Protože jsem si o to řekl první, zlato." Odpověděl jsem celkem v klidu

„Tak za prvý neříkej mi zlato, a za druhý to není fér, kámen-nůžky-papír budou lepší. A navíc bude to fér" Pořád se usmívala, asi to dělal ten alkohol, který vypila, řekl bych, že kdyby nepila už by tu na mě křičela a já na ní.

„Tak fajn." Nechtěl jsem se s ní zase hádat.

„Vyhrál jsem! Moc ti to nepomohlo co?" Usmál jsem se co nejvíc to šlo.

„Protentokrát, pro příště nepočítej, že by se ti to mohlo povést." Hodila na mě přidrzlej úsměv.

Když si to myslí. Nejsem zvyklej nijak prohrávat, a ani si zvykat nechci. Ona podle toho co říkala, taky neumí prohrávat.

První polovinu hry jsme docela s klukama prosrali. Prohrávali jsme 1-11 vůbec nechápu jak se nám mohl povést jenom jeden míč.

Zato ona docela válela, na to jak je mála, klidně zasmečovala takovou silou, že mě z toho úplně pálili ruce.

„Dáme pauzu ne?" Přesně v půlce, asi nic jinýho jsem si fakt nepřál.

Niall skočil s Jenny pro pivo, za minutku byli zpátky. Každej jsme si jedno vzali a užívali si ten chlad v krku. Byli jsme fakt nehorázně spocený. A to jsme hráli fakt jenom chvilku. Jenže v Mexiku i je večer na chcípnutí, kdyby nebyla na pokojích klimatizace tak nevim co bych dělal, asi bych musel spát někde ve vaně a pouštět na sebe studenou vodu.

Holkám se už trošku blejskaly oči, nejsou asi zvyklý moc pít, jako já. Se mnou to pořád nic nedělalo. Zas na druhou stranu jsem nemusel bejt ožralej každej večer. Ta kocovina není nic pěknýho, navíc když je veku stupňů tak to vám taky moc nepomůže.

„Hale Nat, můžeme si na chviličku promluvit?" Řekl jsem milým hlasem abych jí hned nenaštval

„Ale co se to stalo? Ty už víš jak se jmenuju?" Podívala se na mě zvědavě

„Jo, co se tak divíš?" Ptal jsem se jí v klidu, a zkoumal její reakce na obličeji, která nepřišla žádná viditelná, nevím jestli ji ten chlast tak otupil nebo to umí tak dobře skrývat.

„Když jsem ti to říkala prve tak si na mě začal křičet jaká jsem kráva, tak proto se divím." Usmála se na mě, už to brala dobře.

„No kvůli tomu jsem s tebou chtěl mluvit."

„Počkej... Ta facka. Že by tě probrala ta facka? Stačí říct, ráda ti jí občas dám." Usmála se na mě, vůbec jsem netušil jak na tohle mám reagovat. Cejtil jsem jak mi do hlavy zase stoupá vztek.

Fajn 1-0 pro tebe.

„Copak nějakej zaraženej? Ale omluvu beru, ale nemyslím si, že jenom slova budou stačit za ty urážky, kterýma jsi mě tu obšťastňoval.

Tomu jsem se musel zasmát, hodně špatně volený slovo, děvče.

Popošel jsem k ní blíž aby moje slova měly větší důraz.

„Rád tě obšťastním něčím jiným." Mrknul jsem na ní. Tím svým svůdným pohledem, před kterým se podlomovaly nohy všech holek.

Přistoupila ke mně ještě blíž, sotva se naše nosy nedotýkaly.

„Tak na to zapomeň, zlato." Řekla šeptem a přitom se mi koukala do očí. Co si budem povídat, co by za tohle většina holek dala.

Měl jsem chuť se na ní okamžitě vrhnout. Ale udržel jsem se, na to je ještě čas.

„To se ještě uvidíš, nakonec budeš ráda, že tu jsem."

Otáčela se a odcházela, slyšel jsem její smích. Má fakt výstavní zadek.

Trochu se mi zdá, že můj příběh čte míň a míň lidí :/ 

První hezká chvilka mezi Nat a Harrym, co na to říkáte? Nechci abyste nabyli dojmu, že už to bude takhle hezký do konce – NEBUDE. Čekají nás ještě nějaký ty zvraty :DD

OMLOUVÁM SE ZA CHYBY V TEXTU :)

BUDU RÁDA ZA KAŽDÝ VÁŠ KOMENTÁŘ A VOTE! NEBOJTE SE TĚCH HVĚZDIČEK – NEKOUŠOU :D