Never before - H.S.

Část 59 - This is my room!

Koukala jsem okolo sebe a začínala se pomalu děsit. Všude byly poházené věci, které si beru do LA. Opravdu poházené, né složené na hromádky, jak to mívají normální lidi. Kurevsky velkej bordel, jak v tomhle můžu sakra něco najít. Už teď je mi jasný, že tu určitě něco nechám. Vzala jsem si do ruky mobil a poslala Jenny fotku přes WhatsApp i na tý fotce to vypadalo jako by mi v pokoji vybuchla bomba.

Absolutně nemám náladu něco balit. Nesnáším balení věcí, kdybych neodlítala už za pár hodin tak na to směle kašlu. Z prvu jsme měla i seznam věcí, ale čert ví, kde je zahrabanej. Jsem fakt strašná...

Slyšela jsem jak mi pípnul telefon, otočila jsem ho displejem nahoru: „Takhle ty si balíš? To si ze mě děláš prdel." A k tomu nezapomněla poslat rozesmátý smajlíky. Jen jsem se pousmála a zakroutila hlavou. Ale má pravdu opravdu je to děsný, navíc, když jsem holka.

Otevřela jsem svůj krásný kufr a začala do něj pomalu skládat věci, které leželi nejblíže. Počítač a všechny důležité věci si beru s sebou do kabiny. Nechci riskovat, že mi to všechno roztřískají. Házejí s tím nehorázně.

Zdálo se, že všechno už je tam nacpaný. Kufr váží asi tak tunu. Domluvila jsem se s našima, že mi zbytek věcí pošlou poštou. Musela bych totiž mít asi tak 10 kufrů a ve finále by to ještě bylo málo.

Opět mi začal vibrovat telefon, tentokrát mi někdo volal. Rychle jsem si přečetla kdo a usmála se.

„Ahoj Nialle, tak ráda tě zase slyším." Řekla jsem hned.

„Ahoj, já tebe taky. Už abys byla tady s náma ve městě Andělů." Řekl a já se tomu musela pousmát.

„Taky už se nehorázně těším, ale na druhou stranu trávit ty hodiny v letadle. To bude děsný." Trochu jsem si povzdechla. Budu akorát ulepená a celá zmuchlaná.

„Až přistanete a ubytujete se tak mi napiš adresu, ať tě můžu jít navštívit. Harry chtěl jít se mnou, ale skolila ho nějaká nemoc, má horečky a nesmí opustit pokoj, protože hned v neděli v noci vystupujeme." Řekl trochu smutně.

„Jasně, hned ti napíšu. Možná je lepší, že ho ještě neuvidím. Na jednu stranu se na něj, nehorázně těším, ale na tu druhou ho ještě vidět nechci." Přiznala jsem.

„To chápu. Mě, ale určitě čekat můžeš. Přinesu ti nějaký dárek do vašeho nového bytu." Řekl a já se musela opět usmát.

„Nemusíš si dělat starosti. Mně stačí, když uvidím tebe." Pořád nemám ráda, když mi někdo něco dává. To se asi nikdy nezmění.

„Jasně, že ti něco přinesu." Řekl tónem, který naznačoval, abych už neodporovala. Jenom jsem zakroutila hlavou a nechala to být.

„Jak myslíš. Musím už jít spát, za pár hodin tu na mě bude zvonit Jenny. Je z celé té naší cesty úplně vypsychlá, kdežto já jsem v naprostém klidu." Začala jsem se smát.

„Chudák holka. Měj se a okamžitě napiš, až budete v bytě. Krásnej let." Popřál mi ještě na konec.

„Neboj napíšu a díky." Zavěsila jsem a vyčerpaně odešla do koupelny, která už byla skoro prázdná, všechno podstatné bylo v mém kufru, který mi připadal jako jedna velká černá díra, která pobere naprosto všechno.

Lehla jsem do postele, zapojila mobil do zásuvky, nastavila budík na 4:00, už jenom ten pohled na ten čas mi nedělal dobře. Zavřela jsem oči a usnula bez větších problémů.

***

„CRrrrrrrrrr"

„Ježiši to je tak nepříjemnej zvuk!" Řekla jsem si pro sebe. Rychle jsem sáhla po mobilu a snažila se budík vypnout. Bohužel se mi to nijak nedařilo, musela jsem si k tomu dokonce sednout. Nejradši bych tím mobilem hodila o zeď.