Never before - H.S.

Část 52 - Do you think he forgot?

S Harrym jsme se pomalu procházeli kolem pobřeží. Probírali jsme celé prázdniny od začátku až do těd. Při těch vzpomínkách jsem se buď smála jako pominutá, nebo mě pálily slzy v očích.

„Hrozně rychle to uteklo, co?" Zeptal se najednou

„Příšerně." Přitakala jsem.

Slunce pomalu celé zalezlo za moře. Blížil se opravdu náš společný večer tady. Zachvíli tu začíná párty, všichni, co tu pracovali tu pobíhali a připravovali světla, pódium a bary.

„Asi se půjdu na večer připravit." Řekla jsem

„Stavím se pro tebe po 7 jo?" Zastavil se a objal mě rukama kolem pasu, dal mi malou pusu na čelo, opřela jsem se o jeho tělo. Nechtělo se mi ho opustit, bylo mi v jeho objetí tak dobře.

„Dobře." Pošeptala jsem.

Pomalu jsme se vydali zpátky do hotelu, opravdu tu byl hroznej fofr, všude někdo běhal a křičel, že něco nemá a podobný věci.

„Tak za hodinu, miláčku." Řekl něžně a opět mi věnoval krásnou pusu. Jen jsem se usmála a vklouzla do pokoje.

„Jenny?" Křikla jsem, Jenny jsem už od našeho bazénování neviděla. Doufám, že je tady.

„V koupelně." Křikla.

Překvapivě, kde by taky mohla být, že? Naštěstí už jí opouštěla, takže jsem zaujala její místo. Vzala jsem si krásné letní šaty, které se mi na dnešní večer líbili nejvíce. Nezapomněla jsem ani na kosmetickou taštičku.

Byla jsem hotová asi tak za 20 minut. Nahodila jsem lehký make-up, trochu řasenky. Opravdu jsem to nehodlala nijak přehánět.

Jenny už stála u postele taktéž namalovaná, na posteli měla připravené podobné šaty.

„Tak co Zayn?" Zeptala jsem se.

„Super, je pořád nadšenej, že od září budeme prakticky pořád spolu." Bylo vidět, jak je z toho šťastná. Mám z ní hroznou radost.

„Je to úžasný, a zároveň fakt náhoda jako prase, že studujeme skoro na stejným místě." Řekla jsem se smíchem.

„To mi povídej, mám ho fakt strašně ráda. Nechtěla bych o něj přijít. Mám pocit jako kdybychom k sobě fakt patřili, víš?" Přišlo mi to jako řečnická otázka, ale plně jí v tomhle rozumím.

„Jako skládačky puzzle?" Zeptala jsem se.

„Přesně, který do sebe skvěle zapadají." Usmála se.

Šla jsem k ní a objala jí. Řekla bych, že nás pobyt v tomhle středisku změnil. Připadám si daleko víc dospělejší ikdyž občas moje výpadky jako třeba ta šlehačka nebo písek moc dospělí nejsou, ale ve zbytku věcí si tak fakt připadám.

Zdálo se mi, že i s Jenny jsme ještě posílili náš vztah. Mám k ní daleko blíž než prve. Možná je to tím, že jsem zamilovaná a věci vidím teď daleko růžovější.

„Kolik je hodin?" Zeptala se Jenny.

„Bude 7 za chvíli." Odpověděla jsem.

„Harry se tu pro mě má stavit." Řekla jsem.

„Doufám, že nevadí, když půjdu s váma." Zeptala se Jenny.

„Jasně, že ne."

***

„Myslíš, že na tebe zapomněl?" Zeptala se Jenny.

Sedíme tu na pokoji už asi půl hodiny a Harry stále nikde. Začínám být docela naštvaná, proč sakra ani nenapíše, když nemůže. Kdyby mi napsal, bylo by všechno v pohodě. Takhle akorát musím přemýšlet nad tím, proč tu není.