Never before - H.S.

Část 2

Den odletu

Dneska v noci jsem se fakt nevyspala, cejtím se tak utahaná a převálcovaná. Převaluju se v posteli už asi hodinu. Nemůžu dospat, proto koukám na mobil a

„Co?! Teprve 5 ráno? Ježiši co tu teď budu do 10 dělat"

Odlítám nám to v 1 mám pocit, ano pouze pocit jsem fakt hrozná . Naštěstí se tu pro mě má stavit Jenny v 10:00, bez ní bych byla asi fakt v čudu.

Snažím se vylézt z postele, a okamžitě mířím do koupelny. Pod sprchu.

Když jsem konečně vylezla, bylo už 6 hodin, moje další cesta vedla do kuchyně. Kde jsem si dala vafle s marmeládou, bohužel kvůli nervům který momentálně mám, jsem toho do sebe opravdu moc nedostala.

***

9:30

Vypadá to, že je vše v pořádku, kufr mám přede dveřmi, kabelku položenou na něm. Pas a všechny doklady jsou zkontrolované asi 10x a snad pořádně.

Na sebe jsem si oblékla, černá kraťasy NIKE, které jsou úplně mega pohodlné a k tomu bílé tílko a Vansky. Let jak jsem dnes zjistila v tom moři času který mám, trvá něco kolem 10 hodin, což když jsem se dozvěděla tak mě vážně málem kleplo.

„Zlatíčko, prosím tě buď opatrná, nikam sama nechoď, a kdyby něco tak volej!!"

„Mami prosím neboj se, hned jak přistaneme, tak ti zavolám. Hlavně nezapomeň na to, že pokud budeš chtít volat tak si zapni Skype. Wi-fi na hotelu prý má být a hlavně to bude zadarmo"

Mamka jen zakývala hlavou na souhlas.

„Tak měj se krásně zlato!" Slyšela jsem odněkud křičet tátu, který se pomalu přibližoval. Měl skoro slzy v očích, v naší rodině byl vždy ten citlivý on, a já to po mě zdědila

„crrrrrrrrrrrrr crrrrrrrrrrrrrrrrr"

„Už je tu taxi, tak se tu mějte krásně a za 2 měsíce, ahoj"

„Pa zlato, pa"

Jenny se na mě dívala otevřených okýnkem z taxi, místo toho aby mi šla pomoc s tím šíleně těžkým kufrem.

„Hale nechceš mi jít pomoct?" Zakřičela jsem na ní

„Víš zlato, mám nový nehty, ale tak kufr od auta ti otevřu jestli chceš" Samozřejmě s úsměvem na tváři. Blbka jedna!

„Tak hele letím nám to v půl 1, máme dost času na odbavení, něco k snědku a pak hurá do letadla kde strávíme něco kolem 10 hodin." Začala na mě chrlit Jenny své plány.

„Dobře fajn, tak snad to vše bude ok"

Kufr jsem asi 5x vážila abych neměla problémy na letišti, tak snad to bude v poho.

POHLED HAZZE

„Tak kluci letí nám to v půl 1 asi už by jsme se pomalu měli vydat na cestu ne ?"

Je něco kolem 11 hodiny a my jsme pořád tady, začínám už z toho bejt lehce vykolejenej, ale fajn snad bez nás neodletí.

„Jo jedeme!" Liam křičel z přízemí

V tu chvíli mi došlo, že nevím kde mám pas. Začal jsem lítat po pokoji a prohledávat všechny kapsy, fakt jsem totální debil.

„Tak Harry kde sakra jseš, čeká se už zase jenom na tebe ?!"

„Hale ještě moment hledám pas!"

„Ježiši ty jsi debil!"

Křičel rozesmátý Louis, nechápal jsem proč.

„Ty blbe, vždyť ho máš u těch našich, včera jsme ti to s Niallem řikali!"

Jsem fakt úplně pitomej, opravdu mi to říkali, no hlavně že ho někde mám.

Jen co jsme se nasoukali do našeho auta, zjistili jsme, že už máme jenom hodinu se dostat na letiště.

„Tak tohle je mega průser to nemůže stihnout!" Niall začal nadávat, ale přišlápl jsem plyn, a doufal, že vše bude v pořádku.

***

Pomalu už jsme se Jenny chystali do letadla. Na letišti jsme si zašli do Starbucks pro kafe a muffin. Nikdo na mě na terminálu ani nekřičel „Hale tamhle je Selena Gomez" takže fajn. Řekla bych, že vlasy a minimum líčení udělaly své .

Na letišti nám přidělili místa u okýnka. Pozor, ale ne nad křídlem, takže krásný výhled dolů.
Jenny z toho byla úplně vypleskaná, vždycky totiž seděla nad křídlem. Takže hned zabrala místo u okýnka a já musela sedět do uličky. Fakt super.

„Jenn neměli jsme už dávno leteť? Je už před 1"

Měla jsem trochu strach co se děje. Když na to letuška zahlásila:

„Omlouváme se za zdržení, ale naši pasažéři ve VIP zóně se zdrželi, ale už by se pomalu měli blížit na svá místa. Ještě jednou se omlouvám a teď už konečně přeji příjemný let"

„Ježiši kvůli kterým debilům, zase čekáme, to jsou takový hovada, že se na letiště nemůžou dostat včas?"

„Buď v klidu." slyšela jsem mumlat Jenny

Letadlo se v tu chvíli dalo do pohybu, a já se chytla sedačky. Nesnáším vzlety. Pak už je to v klidu, ale tohle je hrozný.

POHLED HAZZE

Řikám si, že máme kurva štěstí, že jsme to stihli. Chudáci lidi co tu na nás museli čekat.

„Kdyby si nehledal ten pitomej pas a radši poslouchal, tak už jsme tu dávno mohli sedět ty pitomče" Niall byl celkem naštvanej, nesnáší tyhle situace, ale já se mu v celku ani nedivim.

„Hale sorry jo, příště se to už nestane"

„Tak to si piš, že ne!"

„Příště se na tebe vykašlem a pojedeme bez tebe!" Slyšel jsem Louise, jak se smál když mi odpovídal.

„Ale prosím tě, vždyť byste se beze mě unudili k smrti!"

OMLOUVÁM SE ZA CHYBY V TEXTU! :D

BUDU RÁDA ZA KAŽDÝ VÁŠ KOMENTÁŘ A VOTE!

Nesnášim tyhle začátky, nic se v nich neděje, ale příště se už potkají slibuju !! :D

SNAŽÍM SE VYMYSLET NĚJAKÝ TRAILER, TAK SNAD SE ZADAŘÍ :D